Slovo na cestu

Galatským 3

Zákon a víra

1Kam jste dali rozum, Galaťané! Kým jste se to dali napálit? Vy, kteří jste měli ukřižovaného Krista takřka přímo před očima! Jen mi řekněte: Dostali jste snad Božího Ducha odměnou za dodržování židovských zákonů, nebo jste ho obdrželi proto, že jste uvěřili v Ježíše Krista? Tak vidíte! Copak jste ztratili najednou soudnost? Začali jste v síle Božího Ducha, a teď chcete ve vlastní síle pokračovat? Bylo snad všechno, co jste prožili, k ničemu? Ne, tomu nevěřím! Znova se vás ptám: Boží Duch a všechny jeho zázraky mezi vámi – lze to vše přičítat vašemu přesnému plnění zákona? Rozhodně ne! Bůh mezi vámi prokázal svou moc a dává vám svého Ducha. Je to snad odměna za vaše skutky, nebo důsledek vaší víry v Krista?

Lidské zásluhy neotevřou nebeskou bránu

Jak to bylo s Abrahamem? Uvěřil Božímu slibu a Bůh ho zahrnul svou přízní. 7-9 K Abrahamovi se tedy může rovnat jen ten, kdo je ochoten věřit Bohu stejně, jako uvěřil on. A Bůh už tehdy vlastně Abrahamovi oznámil, co vy dnes prožíváte: že zachrání i jiné národy, jestliže mu uvěří tak, jako uvěřil on, Abraham.

10 Na druhé straně tvrdost zákona dopadá na ty, kdo spoléhají na své záslužné činy. Vždyť zákon říká jasně: „Odsouzen je každý, kdo se proviní i jen proti jedinému z přikázání zapsaných v knize zákona.“ 11 Je tedy jasné, že žádné naše zásluhy nám nebeskou bránu neotevřou; ta se otvírá jiným klíčem – vírou. Mluví o tom i prorok Abakuk, když říká: „Jen ten, kdo Bohu důvěřuje, obstojí před ním a bude žít.“ 12 Zákon se o víru nestará; tam stojí: „Žít bude ten, kdo bude činit to a to.“ Bez výjimky.

13 Z této kletby námi nesplněného zákona jsme však vysvobozeni Kristem. On vzal naše přestupky i jejich následky na sebe. Naše prokletí nechal dopadnout na svou hlavu, když umíral na kříži, neboť je napsáno, že „proklet je každý, kdo visí na dřevě“. 14 A díky jemu mohou všichni lidé bez rozdílu dostat stejné požehnání jako Abraham a všichni mohou natáhnout ruku víry po slíbeném Božím Duchu.

Zákon a Boží slib

15 Bratři, vždyť sami víte, že když někdo pořídí závěť a náležitě ji potvrdí, nemůže na tom později již nikdo nic změnit. 16 Bůh se zavázal slibem Abrahamovi a jeho potomku. Není zde užito množného čísla, a proto nejde o všechny Abrahamovy potomky – celý židovský národ. Řeč je o potomku, a tím je míněn Kristus. 17 Chci tím říci toto: Bůh dal Abrahamovi závazný slib. Ten nemohl být zrušen zákonem, který přišel o čtyři sta třicet let později. 18 Kdyby nás totiž mohlo od věčné smrti zachránit přesné dodržování zákona, nemusel Bůh Abrahamovi nic slibovat. On to však udělal.

19 K čemu bylo tedy zapotřebí ještě zákonů? Jen k tomu, aby nám Bůh ukázal, jak jsme od něj vzdáleni. A jen do té doby, než přijde ten ohlášený potomek, Kristus, jehož se týkal onen Boží závazek. 20 (Ještě jeden rozdíl: Zákon vydal Bůh lidem Mojžíšovým prostřednictvím a tomu je poslal po andělovi; smlouvu s Abrahamem však uzavřel osobně, bez prostředníků.)

21-23 Znamená to snad, že Boží sliby a Boží zákony jsou navzájem v rozporu? Ovšem že nikoliv! Kdyby byl zákon stačil zachránit člověka z moci zla (a podle Písma jsme všichni v jeho područí), nenabízel by Bůh jiné východisko – víru v Ježíše Krista. 24 Zákon byl naším vychovatelem. Vzdělával nás a vedl ke Kristu, abychom v něj uvěřili, přijali ho za svého Spasitele a tak byli před Bohem ospravedlněni.

Vírou se stáváme Božími dětmi

25-26 Ale nyní, po příchodu Kristově, již nejsme svěřeni tomuto vychovateli, protože jsme se stali Božími dětmi. 27 Všichni, kteří křtem vyznali svou víru v Krista, jsou s ním úzce spojeni. 28 Není už rozdílu mezi židem a pohanským Řekem, otrokem a pánem, mužem a ženou; všichni jsme si v Kristu rovni. 29 Jsme s ním zajedno. V tomto smyslu jste tedy i vy potomky Abrahamovými a všechny Boží sliby dané Abrahamovi smíte vztahovat i na sebe.

Nádej pre kazdého

List Galaťanom 3

Oslobodenie od zákona

1 Ach, vy nerozumní Galaťania, kým ste sa to dali tak zmiasť? Či som vám dosť jasne nevysvetlil význam smrti Ježiša Krista na kríži?

Veď povedzte, dostali ste Ducha Svätého preto, že ste zachovávali židovský zákon, alebo preto, že ste uverili zvesti evanjelia?

Ako môžete byť takí zaslepení! Začali ste žiť z Ducha Božieho, a teraz sa chcete spoliehať na skutky?

Toľko ste vytrpeli pre Krista -- bolo to azda všetko nadarmo?

Znova sa vás spytujem: Daroval vám Boh svojho Ducha a urobil toľko zázrakov medzi vami preto, že ste dodržiavali zákon, alebo preto, že ste uverili zvesti o spasení?

Spomeňte si, čo vraví Písmo o Abrahámovi: Abrahám uveril Bohu, a Boh ho preto uznal za spravodlivého."

To predsa znamená, že Božím ľudom, pravými synmi Abraháma, sú tí, čo veria a dôverujú Bohu ako Abrahám.

Písmo už dávno poukazovalo na to, že Boh spasí skrze vieru aj pohanov. A tak Boh zvestuje Abrahámovi, že skrze neho budú požehnané všetky národy.

Teda tí, čo uveria ako Abrahám, získajú požehnanie s ním.

10 Na druhej strane tí, čo sa spoliehajú na svoje záslužné skutky v plnení zákona, sú pod kliatbou, lebo zákon jasne hovorí: Prekliaty je každý, kto sa previní hoci aj proti jedinému prikázaniu zákona."

11 Je teda jasné, že nijakými skutkami večný život nezískame. Už prorok Habakuk vraví, že spravodlivý bude žiť z viery.

12 Zákon nie je z viery. Tu platí, že iba ten, kto splní všetky jeho predpisy, získa večný život.

13 Z tejto kliatby zákona nás vyslobodil Kristus tým, že vzal naše priestupky aj ich následky -- teda naše prekliatie -- na seba, keď ho povesili na drevený kríž, lebo je napísané: Prekliaty je každý, kto visí na dreve."

14 Požehnanie, ktorým Boh požehnal Abraháma, sa tak rozširuje na všetky národy a skrze vieru môžu všetci prijať aj zasľúbenie Ducha Svätého.

Zákon a zasľúbenie

15 Bratia, veď sami viete, že ak sa raz napíše závet a stane sa právoplatným, nemôže ho už nikto zrušiť, alebo k nemu niečo pridať.

16 Boh sa zaviazal sľubom Abrahámovi a jeho potomkovi -- všimnite si, nehovorí sa tu o potomkoch, teda o celom židovskom národe, ale o jedinom potomkovi, a tým sa myslí Kristus.

17 A tak ani zákon, vydaný až o štyristotridsať rokov neskôr, nemôže zrušiť tento závet, sľub daný Abrahámovi, ktorým sa viera stáva rozhodujúcou pre získanie večného života.

18 Keby sa totiž večný život dal získať plnením ustanovení zákona, nemusel Boh Abrahámovi nič sľubovať. A on tak predsa urobil.

Úloha zákona

19 Načo bol potom ešte potrebný zákon? Na to, aby sme poznali, ako sme sa od Boha vzdialili. A mal platiť iba dovtedy, kým príde ten ohlásený Abrahámov potomok -- Kristus, na ktorom sa Božie zasľúbenie malo naplniť. Zákon priniesli ľuďom anjeli prostredníctvom Mojžiša,

20 no s Abrahámom hovoril Boh osobne, bez prostredníka.

21 Znamená to, že Božie zasľúbenia a Boží zákon sú azda v rozpore? Určite nie! Keby tu bol zákon, ktorý by mohol dať večný život, potom by ozaj bolo možné dosiahnuť ospravedlnenie plnením zákona.

22 Podľa Písma sme však všetci v zajatí hriechu

23 a jedine viera v Ježiša Krista nás môže z tohto otroctva vyslobodiť.

24 Zákon nás strážil ako zajatcov a bol naším vychovávateľom, kým neprišiel Kristus, dávno zasľúbený Záchranca.

25 Keď však prišiel Kristus a my sme skrze vieru v neho dosiahli ospravedlnenie, nepodliehame už v tomto prísnemu vychovávateľovi,

26 pretože v Kristovi sme sa stali deťmi Božími.

27 Všetci, ktorí ste v krste vyznali svoju vieru v Krista, ste s ním spojení.

28 Už nieto rozdielu medzi Židom a pohanom, otrokom a slobodným, mužom a ženou. Všetci ste jedno v Kristovi Ježišovi.

29 A tak, ak ste Kristovi, ste aj ozajstnými potomkami Abraháma a všetky Božie zasľúbenia, dané Abrahámovi, patria aj vám.