Slovo na cestu

1. Korintským 13:1-13

V čase i na věčnosti nic nepřevýší lásku

1Kdybych ovládal všechny řeči světa

a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl,

ale neměl v sobě lásku,

jsou má slova jen prázdnými zvuky

jako dunění zvonu nebo řinčení plechu.

2A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh

a že znám veškerá tajemství,

a kdybych měl tak velikou víru,

že bych dokázal přenášet hory

– jestliže nemám lásku, nejsem nic.

3A kdybych rozdal všechen svůj majetek

a nechal se třeba i upálit,

a přitom bych to dělal bez lásky,

není to k ničemu.

4Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist.

Není chlubivá a domýšlivá,

5nejedná nečestně,

nehledá svůj prospěch,

nerozčiluje se pro nepochopení

ani nevzpomíná na křivdy,

6není škodolibá, ale má zálibu v pravdě.

Se vším se dokáže vyrovnat;

7její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné.

8Láska nemá konce.

Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne;

9vždyť všechno naše poznání je kusé

a všechna vnuknutí omezená;

10až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost,

všechno kusé a omezené bude překonáno.

11Dokud jsem byl dítě,

byl dětský můj rozhled i způsob myšlení.

Z dětských bot jsem však vyrostl

a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy.

12V tomto životě můžeme vidět jenom cosi

jako zamžený obraz v zrcadle,

ale pak staneme Bohu tváří v tvář.

Zatím ho známe jen z nepatrné části;

pak ho budeme znát tak úplně,

jak on už nyní zná nás.

13Tři věci jsou silnější než smrt:

víra, naděje a láska.

A největší z nich je láska.