V čase i na věčnosti nic nepřevýší lásku
1Kdybych ovládal všechny řeči světa
a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl,
ale neměl v sobě lásku,
jsou má slova jen prázdnými zvuky
jako dunění zvonu nebo řinčení plechu.
2A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh
a že znám veškerá tajemství,
a kdybych měl tak velikou víru,
že bych dokázal přenášet hory
– jestliže nemám lásku, nejsem nic.
3A kdybych rozdal všechen svůj majetek
a nechal se třeba i upálit,
a přitom bych to dělal bez lásky,
není to k ničemu.
4Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist.
Není chlubivá a domýšlivá,
5nejedná nečestně,
nehledá svůj prospěch,
nerozčiluje se pro nepochopení
ani nevzpomíná na křivdy,
6není škodolibá, ale má zálibu v pravdě.
Se vším se dokáže vyrovnat;
7její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné.
8Láska nemá konce.
Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne;
9vždyť všechno naše poznání je kusé
a všechna vnuknutí omezená;
10až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost,
všechno kusé a omezené bude překonáno.
11Dokud jsem byl dítě,
byl dětský můj rozhled i způsob myšlení.
Z dětských bot jsem však vyrostl
a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy.
12V tomto životě můžeme vidět jenom cosi
jako zamžený obraz v zrcadle,
ale pak staneme Bohu tváří v tvář.
Zatím ho známe jen z nepatrné části;
pak ho budeme znát tak úplně,
jak on už nyní zná nás.
13Tři věci jsou silnější než smrt:
víra, naděje a láska.
A největší z nich je láska.
