Giovanni 2 – PEV & SNC

La Parola è Vita

Giovanni 2:1-25

Le nozze di Cana: primo miracolo di Gesù

1Due giorni dopo, la madre di Gesù fu invitata ad un matrimonio nel villaggio di Cana, in Galilea. 2Cʼerano anche Gesù e i suoi discepoli. 3Durante il pranzo la scorta di vino si esaurì e la madre di Gesù gli disse: «Non hanno più vino».

4«Amata donna», rispose Gesù, «Perché mi coinvolgi? Non è ancora giunta la mia ora».

5Ma sua madre disse ai servi: «Fate tutto ciò che vi dirà».

6Cʼerano lì sei recipienti di pietra, che venivano usati durante le cerimonie ebraiche; ognuno conteneva dagli ottanta ai cento litri circa. 7-8Gesù ordinò ai servi di riempirli dʼacqua fino allʼorlo, poi aggiunse: «Prendetene un poʼ e portatelo al maestro di tavola».

9Quando il maestro di tavola assaggiò lʼacqua trasformata in vino, non sapendo da dove venisse (naturalmente solo i servi sapevano ciò che era accaduto), disse allo sposo: 10«Che bontà! Tu sei diverso dagli altri. Di solito tutti offrono prima il vino migliore e dopo, quando gli invitati hanno già bevuto, e non ci fanno più caso, fanno servire le qualità più scadenti. Invece, tu hai tenuto per ultimo il vino migliore!»

11Questo miracolo a Cana in Galilea, fu la prima dimostrazione pubblica della potenza divina di Gesù. E i discepoli credettero che era davvero lui il Messia.

12Dopo le nozze, Gesù partì per Cafarnao insieme con sua madre, i suoi fratelli e i discepoli, e si fermò là alcuni giorni.

Un tempio, non un mercato!

13Sʼavvicinava il periodo della Pasqua ebraica e Gesù andò a Gerusalemme.

14Nel tempio vide i mercanti che vendevano buoi, pecore e colombe per i sacrifici, e i cambiavalute seduti dietro i loro banchi. 15Con delle corde Gesù fece una frusta e cacciò tutti dal tempio. Spinse fuori le pecore e i buoi, e scaraventò a terra le monete dei cambiavalute, rovesciando i loro tavoli. 16Poi, rivolgendosi ai venditori di colombi, gridò: «Portate fuori questa roba! Non trasformate in un mercato la casa di mio Padre!»

17Allora i discepoli si ricordarono di questa profezia delle Scritture: «Lo zelo per la casa di Dio è come un fuoco che mi consuma».

18«Che diritto hai di fare queste cose?» gli chiesero allora alcuni capi giudei. «Se hai questa autorità da Dio, dimostralo con un miracolo!»

19«Va bene», rispose Gesù, «questo è il miracolo che farò per voi: distruggete questo tempio ed in tre giorni io lo costruirò di nuovo!»

20«Che cosa?» replicarono i Giudei. «Ci sono voluti quarantasei anni per costruire questo tempio, e tu saresti capace di ricostruirlo in tre giorni?» 21Ma, dicendo «questo tempio», Gesù si riferiva al suo corpo. 22Dopo la risurrezione, i discepoli si ricordarono di queste parole e capirono che le parole delle Scritture si riferivano davvero a lui e che tutto si era avverato!

23Per i miracoli che Gesù fece a Gerusalemme, durante le feste di Pasqua, molte persone si convinsero che era davvero lui il Messia. 24-25Ma Gesù non si fidava di loro, perché conosceva lʼuomo nel suo intimo; non occorreva che qualcuno gli dicesse quantʼè volubile la natura umana!

Czech Living New Testament

Jan 2:1-25

Ježíš proměňuje vodu ve víno

1V galilejské vesnici Káně se za tři dny konala svatba a byla tam Ježíšova matka Marie. 2Mezi svatebními hosty byl Ježíš a jeho učedníci. 3Docházelo jim víno a Marie o tom řekla Ježíšovi.

4„Proč mi to říkáš?“ odpověděl Ježíš. „Moje chvíle ještě nepřišla.“ 5Marie vyzvala obsluhující: „Udělejte všechno, co vám můj syn přikáže.“

6Na chodbě stálo šest kamenných – asi hektolitrových – nádob, kterých se používalo k obřadnímu umývání. 7Ježíš poručil sloužícím, aby je naplnili vodou. 8Když to udělali, vyzval je: „Dejte z toho ochutnat správci hostiny.“ 9Nic netušící správce ochutnal vodu, kterou Ježíš proměnil ve víno, zavolal ženicha 10a řekl mu: „To víno je vynikající. Obvykle se začíná lepším a končí horším. Ale tobě vydrželo dobré víno až do konce.“

11Zázrakem v Káni Ježíš poprvé projevil svou božskou moc. A jeho učedníci v něho uvěřili.

12Potom Ježíš se svou matkou, bratry a učedníky strávil několik dní v Kafarnaum.

Ježíš obnovuje pořádek v chrámu

13Blížily se židovské velikonoční svátky, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma. 14Na nádvoří Jeruzalémského chrámu našel směnárníky peněz, prodavače obětních býčků, ovcí a holubů. 15Upletl si z provázků důtky a z chrámového nádvoří prodavače i s dobytkem vyhnal. Směnárníkům zpřevracel stoly a rozházel peníze. 16„Pryč s tím odtud. Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ volal za nimi.

17V té chvíli si učedníci vzpomněli na starozákonní proroctví: „Stravuje mne horlivost pro Boží dům.“

18Židé se ho hněvivě ptali: „Jak si můžeš dovolit takto jednat? Máš-li pověření od Boha, dokaž je nějakým zázrakem!“

19„Dobře,“ odpověděl Ježíš, „zbořte tento chrám, a já ho ve třech dnech znovu postavím.“

20„Co je to za nesmysl?“ posmívali se mu Židé. „Vždyť chrám stavěli plných čtyřicet šest let, a ty bys ho chtěl vystavět ve třech dnech?“

21Židé Ježíšova slova nepochopili. Nemluvil totiž o chrámu, ale o svém těle. 22I učedníci tomu porozuměli až po jeho zmrtvýchvstání.

23Během Velikonoc vykonal Ježíš v Jeruzalémě řadu zázraků, a tak v něj mnozí uvěřili. 24-25Věděl o každém všechno, nepotřeboval se na nikoho vyptávat. Sám však zůstával pro mnohé hádankou.