Salmos 10 – OL & SNC

O Livro

Salmos 10:1-18

Salmo 10

1Senhor, porque te manténs distante?

Porque te escondes quando estou angustiado?

2Que essa gente perversa, que no seu orgulho e maldade

persegue furiosamente o pobre,

seja apanhada nas ciladas que preparou para os outros!

3Pois ainda se gabam de obter tudo o que pretendem;

louvam os que fazem do dinheiro um ídolo,

e ainda insultam o Senhor.

4Por causa do seu orgulho, essa gente perversa não quer pensar;

não se lembra sequer de procurar a Deus.

Tudo o que sabem dizer é que não há Deus, que está morto.

5São até bem sucedidos no que fazem,

não dão importância aos teus juízos;

quanto aos seus adversários, ele faz pouco caso.

6Dizem no seu íntimo:

“Ninguém me derrubará.

Nunca me verei em dificuldades.”

7A sua boca está cheia de maldição, engano e opressão;

têm sempre, debaixo da língua, malícia e maldade.

8Põem-se à espreita na vizinhança dos povoados,

e em lugares escondidos,

para assassinarem os inocentes.

9Como leões, nos seus esconderijos,

preparam-se para cair inesperadamente sobre os pobres,

e como caçadores para roubar os infelizes

que são apanhados nas suas redes.

10Preparam-se habilmente para saltar sobre as suas vítimas,

que subjugam com a sua força.

11E dizem para si mesmos:

“Deus não vê!”

Ou então:

“Deus nunca virá a saber disso!”

12Levanta-te, Senhor!

Ó Deus, ergue a tua mão para os castigares.

Não te esqueças dos que estão em necessidade.

13Porque há de insultar-te o mau,

dizendo que nunca lhe pedirás contas?

14Senhor, tu vês o que eles andam a fazer;

tomas nota de todas as suas más ações.

Por toda a tristeza e aflição que têm causado, os castigarás;

o pobre entrega-se aos teus cuidados,

és o auxílio do desamparado.

15Quebra o braço dos perversos;

persegue-os até que desapareça a sua maldade,

sem que nada reste.

16O Senhor é Rei para todo o sempre;

da sua terra serão varridos os povos pagãos.

17Senhor, deste ouvidos ao desejo dos que querem a paz;

confortarás os seus corações.

Os teus ouvidos estarão sempre abertos para eles.

18Fazes justiça aos desamparados e oprimidos,

a fim de que os habitantes da Terra

não continuem a espalhar o terror.

Slovo na cestu

Žalmy 10:1-18

1Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení? 2Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí. 3Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí. 4Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha. 5Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká, 6Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého. 7Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. 8Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. 9Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. 10Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých. 11Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky. 12Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. 13Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? 14Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník. 15Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál. 16Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou. 17Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ, 18Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.