Provérbios 27 – OL & SNC

O Livro

Provérbios 27:1-27

1Não faças planos contando demasiado com o dia de amanhã,

porque nunca se sabe o que pode vir a acontecer no dia seguinte.

2Que seja antes um estranho a louvar-te

e nunca tu próprio!

3A pedra é pesada e a areia também,

mas bem mais pesada é a cólera dum insensato.

4Uma ira desencadeada, uma raiva impetuosa, é coisa cruel,

mas quem pode parar diante do ciúme?

5Vale muito mais a repreensão feita com franqueza e sinceridade

do que um amor demasiado reservado.

6Feridas, quando feitas por um amigo,

são muito melhores do que os beijos de quem nos odeia.

7Quem está farto, até o mel despreza;

quem passa fome até o amargo lhe parece doce.

8Como um pássaro que vagueia sem rumo, por ter perdido o ninho,

assim é quem anda à aventura, longe de casa.

9Um bom conselho, dado por um amigo fiel,

é como um agradável perfume que deixa uma pessoa bem disposta.

10Nunca abandones um amigo, mesmo o dos teus pais,

e evita importunar os teus familiares num dia atribulado;

vale mais um vizinho próximo, do que o irmão que está longe.

11Meu filho, tu me farás feliz, se cresceres em sabedoria;

ficarei honrado perante os outros.

12Uma pessoa prudente prevê os problemas e prepara-se para enfrentá-los;

os ingénuos nunca se previnem e acabam por sofrer as consequências.

13Se alguém ficar por fiador da dívida de um desconhecido,

deve dar sua própria roupa como garantia de pagamento.

14Se alguém se puser a gritar alegres saudações a um amigo, de madrugada,

enquanto este está no melhor do sono,

isso só pode vir a ser tomado como se lhe gritassem imprecações.

15O gotejar constante e ruidoso, num dia de chuva,

e uma mulher implicadora têm muito em comum.

16Conter uma pessoa assim seria como reter o vento

ou apanhar um objeto liso com as mãos cheias de óleo.

17Tal como o ferro é trabalhado com o próprio ferro,

assim uma pessoa se cultiva em contacto com os amigos.

18Quem cuida da sua figueira é natural que coma do que ela produz;

quem zela pelos interesses do seu mestre deve ser apoiado por este.

19Assim como a água reflete o rosto das pessoas,

o coração revela quem nós somos!

20A destruição e a morte nunca se fartam;

também os olhos do homem nunca se satisfazem.

21A pureza do ouro ou da prata prova-se no cadinho do forno;

o homem é provado pelos louvores que recebe.

22Ainda que batesses num louco e o moesses,

como os grãos de cevada num moinho,

não seria dessa forma que deixaria a sua loucura.

23Procura conhecer o estado das tuas ovelhas;

cuida com atenção do teu gado.

24Porque aquilo que se possui não dura para sempre;

nem a coroa real fica eternamente na mesma família.

25Quando a erva aparecer nas montanhas, recolhe-a.

26Assim, das ovelhas terás lã suficiente para te vestires;

e a venda dos bodes render-te-á o dinheiro do campo.

27Terás leite de cabra para teu sustento,

da tua família e das tuas criadas.

Slovo na cestu

Přísloví 27:1-27

1Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese. 2Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji. 3Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé. 4Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí? 5Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné. 6Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího. 7Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká. 8Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého. 9Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní. 10Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký. 11Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá. 12Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí. 13Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho. 14Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude. 15Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě; 16Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude. 17Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého. 18Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude. 19Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku. 20Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou. 21Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho. 22Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho. 23Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá. 24Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu. 25Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor. 26Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci. 27Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.