Lucas 23 – OL & SNC

O Livro

Lucas 23:1-56

Jesus levado à presença de Pilatos e Herodes

(Mt 27.1-2, 11-14; Mc 15.1-5; Jo 18.28-38)

1Então levaram Jesus à presença de Pilatos, o governador. 2E começaram a acusá-lo: “Este homem tem manipulado o povo dizendo-lhe que não pague impostos a César e afirmando que é Cristo, o rei.”

3Pilatos perguntou-lhe: “És o rei dos judeus?” Jesus respondeu: “Sim, é como tu dizes.”

4Pilatos voltou-se para os principais sacerdotes e para a multidão e disse: “Mas isto não constitiui um crime!”

5E insistiram: “É que ele anda também a provocar tumultos contra o governo, para onde quer que vá, por toda a Judeia, desde a Galileia até Jerusalém.”

6“Então ele é galileu?”, perguntou Pilatos ouvindo falar na Galileia. 7Quando lhe disseram que sim, Pilatos mandou-o a Herodes, porque a Galileia achava-se sob a jurisdição deste; além de que Herodes se encontrava em Jerusalém naquela altura.

8Herodes ficou muito satisfeito com esta oportunidade de ver Jesus, porque ouvira falar muito nele e esperava vê-lo realizar qualquer sinal. 9Todavia, embora fizesse a Jesus muitas perguntas, não obteve resposta. 10Entretanto, os principais sacerdotes e os especialistas na Lei não arredavam pé, continuando a gritar acusações. 11Herodes e os seus soldados começaram também a troçar de Jesus. E vestindo-lhe um traje a fingir de rei, devolveram-no a Pilatos. 12Naquele dia, Herodes e Pilatos, que antes não se davam, tornaram-se bons amigos.

Jesus condenado à morte

(Mt 27.15-26; Mc 15.6-15; Jo 18.39–19.16)

13Então Pilatos reuniu os principais sacerdotes, os magistrados e o povo, 14e disse-lhes: “Vocês trouxeram-me este homem acusando-o de chefiar uma revolta contra o governo romano. Examinei-o demoradamente sobre este ponto e verifico que está inocente. 15Também Herodes chegou à mesma conclusão e mandou-o de novo para mim, pois nada do que fez exige a pena de morte. 16Portanto, vou mandá-lo castigar e soltá-lo.” 17Ele era obrigado a soltar-lhes um preso durante a festa.

18Nesse instante, ouviu-se um clamor da multidão, que a uma só voz gritou: “Mata-o e solta-nos Barrabás!” 19Barrabás encontrava-se preso, acusado de provocar uma revolta em Jerusalém e também por homicídio. 20Pilatos ainda discutiu com eles, pois queria soltar Jesus. 21Mas eles gritavam: “Crucifica-o! Crucifica-o!”

22De novo, pela terceira vez, Pilatos perguntou: “Mas porquê? Que mal fez ele? Não encontrei qualquer motivo para o condenar à morte! Portanto, vou açoitá-lo e pô-lo em liberdade.” 23Mas eles gritavam sempre mais alto, reclamando que Jesus fosse crucificado, e a sua vontade prevaleceu. 24Por fim, Pilatos condenou Jesus à morte, tal como lho exigiam. 25A pedido deles soltou-lhes Barrabás, o homem que estava preso, acusado de insurreição e homicídio. Mas entregou Jesus à multidão para que fizesse dele o que lhe apetecesse.

A crucificação

(Mt 27.32-44; Mc 15.21-32; Jo 19.17-27)

26Quando levavam Jesus para ser morto, Simão, um cireneu que acabava de entrar em Jerusalém vindo do campo, foi forçado a acompanhá-los, transportando a cruz de Jesus. 27Atrás seguia um grande cortejo, incluindo muitas mulheres vergadas pelo desgosto. 28Mas Jesus voltou-se e disse-lhes: “Filhas de Jerusalém, não chorem por mim, mas por vocês e pelos vossos filhos. 29Porque vêm aí dias em que as mulheres sem filhos serão consideradas felizes. 30As pessoas começarão a clamar às montanhas: ‘Caiam sobre nós!’, e às colinas: ‘Escondam-nos!’ 31Porque se a mim, a árvore viva, me tratam assim, o que não farão a vocês?”

A acusação contra Jesus

(Mt 27.35-44; Mc 15.24-32; Jo 19.18-24)

32E dois criminosos foram levados para serem executados no mesmo local, 33chamado “A Caveira”. Aí foram crucificados os três; Jesus ao centro e os dois criminosos um de cada lado.

34E Jesus dizia: “Pai, perdoa-lhes, porque não sabem o que fazem!” Entretanto, os soldados lançavam sortes para ver quem ficaria com as suas roupas.

35A multidão assistia à cena e os líderes judaicos riam-se e faziam troça. “Ajudava tanto os outros”, diziam. “Vamos a ver se se salva a si mesmo, se é realmente o Cristo, o escolhido de Deus.” 36Também os soldados troçavam dele. E deram-lhe vinho azedo a beber, 37gritando-lhe: “Se és o rei dos judeus, salva-te a ti mesmo!” 38Por cima dele estava esta inscrição:

este é o rei dos judeus.

39Um dos malfeitores pendurados ao seu lado também zombava: “Se és o Cristo, salva-te a ti mesmo e também a nós!”

40Mas o outro criminoso repreendeu-o: “Não tens temor de Deus, nem mesmo sofrendo a mesma condenação? 41Nós merecemos a morte pelos maus atos que cometemos, mas este homem nada fez de mal.” 42E acrescentou: “Jesus, lembra-te de mim quando entrares no teu reino.”

43E Jesus respondeu: “Garanto-te que hoje estarás comigo no paraíso.”

A morte de Jesus

(Mt 27.45-56; Mc 15.33-41; Jo 19.28-30)

44Era quase por volta do meio-dia e a terra inteira ficou em trevas, que duraram até às três horas daquela tarde. 45A luz do sol desapareceu e o véu do templo rasgou-se em dois. 46Jesus disse com voz forte: “Pai, entrego-te o meu espírito.” E com estas palavras morreu.

47Quando o oficial romano viu o que sucedera, deu glória a Deus e disse: “Não há dúvida de que este homem estava inocente!” 48A multidão que tinha vindo para assistir à crucificação, depois de Jesus ter morrido, voltou para casa profundamente triste23.48 Literalmente, batendo no peito, que era sinal de tristeza e pesar.. 49Entretanto, os amigos de Jesus, incluindo as mulheres que o tinham seguido desde a Galileia, encontravam-se à distância a observar a cena.

O corpo de Jesus no túmulo

(Mt 27.57-61; Mc 15.42-47; Jo 19.38-42)

50Um homem chamado José, membro do supremo tribunal, homem de bem e justo, 51vindo da cidade de Arimateia, na Judeia, não concordara com as decisões e medidas dos outros judeus, mas esperava a vinda do reino de Deus. 52Foi ter com Pilatos e pediu-lhe o corpo de Jesus. 53Assim, desceu o corpo de Jesus e envolveu-o num lençol de linho, colocando-o num túmulo ainda por estrear, escavado numa rocha. 54Isto aconteceu ao fim de uma tarde de sexta-feira, o dia de preparação para o sábado.

55Enquanto o corpo era levado, as mulheres da Galileia acompanharam-no e viram-no ser transportado para dentro do túmulo. 56Depois, voltando para casa, prepararam os produtos e perfumes necessários para o ungirem. Quando terminaram, era já sábado, pelo que descansaram todo aquele dia, com exigia a Lei judaica.

Slovo na cestu

Lukáš 23:1-56

1Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi. 2A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem. 3Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. 4I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku. 5Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem. 6Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský. 7A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni. 8Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří. 9I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal. 10Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce. 11A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi. 12I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek. 13Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid, 14Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete. 15Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu. 16Protož potresce ho, propustím jej. 17Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně. 18Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše. 19Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře. 20Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše. 21A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj! 22A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím. 23Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží. 24Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich. 25I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich. 26A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem. 27I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho. 28A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi. 29Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily. 30Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás! 31Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém? 32Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni. 33A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici. 34Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los. 35I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený. 36Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu, 37A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě. 38A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský. 39Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám. 40A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení? 41Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil. 42I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. 43I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji. 44A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. 45I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly. 46A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel. 47A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl. 48A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se. 49Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to. 50A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý, 51Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího, 52Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo, 53A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován. 54A byl den připravování, a sobota se začínala. 55Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho. 56Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.