João 9 – OL & SNC

O Livro

João 9:1-41

Jesus cura um cego de nascença

1Enquanto Jesus caminhava, viu um homem que era cego de nascença. 2“Mestre”, perguntaram-lhe os discípulos, “porque foi que este homem nasceu cego? Por causa dos seus pecados ou por causa dos pecados de seus pais?”

3“Nem uma coisa nem outra”, disse Jesus, “mas para nele se mostrar o poder de Deus. 4Temos todos de fazer as obras daquele que me enviou, enquanto é dia. A noite desce e todo o trabalho cessa. 5Enquanto estiver aqui neste mundo, sou a luz do mundo!”

6Então, cuspiu no chão e, fazendo lama com saliva, espalhou-a sobre os olhos do cego. 7E disse-lhe: “Vai lavar-te ao tanque de Siloé!” (Siloé significa “enviado”.) O homem assim fez e depois de se lavar voltou, vendo.

8Os vizinhos e outros que o tinham conhecido ainda cego perguntavam: “Será o mesmo homem, o tal pedinte?” 9Uns diziam que sim e outros: “Não há dúvida de que se parece com ele!”

O cego dizia: “Sou eu mesmo!”

10Então perguntaram-lhe como fora possível ter sido curado da cegueira. Que acontecera? 11E ele contou: “Um homem, a quem chamam Jesus, fez lama e aplicou-a nos meus olhos. Depois disse-me que fosse ao tanque de Siloé para me lavar. Assim fiz, e fiquei a ver!”

12“Onde está ele agora?”, perguntaram.

“Não sei!”, foi a resposta.

Os fariseus investigam a cura

13Então levaram o homem aos fariseus. 14Ora, tudo isto se passou num dia de sábado. 15Os fariseus interrogaram-no e ele contou-lhes como Jesus lhe espalhara lama sobre os olhos e como, depois de os lavar, já via. 16Alguns dos fariseus disseram: “Esse tal Jesus não pode ser um homem de Deus, porque trabalha num sábado.” Outros diziam: “Mas como pode um pecador vulgar fazer sinais assim?” E havia grandes discussões entre eles por causa disto. 17Os fariseus voltaram-se para o antigo cego e perguntaram-lhe:

“Esse homem que te abriu os olhos, quem achas tu que é?”

O homem respondeu: “É um profeta.”

18Os judeus não queriam crer que tivesse sido cego. Por fim, chamaram os pais: 19“Esse homem é o vosso filho? Nasceu cego? Se nasceu, como é que agora vê?”

20E os pais responderam: “Sabemos que este é o nosso filho, cego de nascença. 21No entanto, ignoramos o que aconteceu para que agora veja, ou quem o teria feito. Já tem idade, perguntem-lhe. Ele que vos explique!” 22Diziam isto com medo dos judeus, que tinham avisado que quem quer que afirmasse que Jesus era o Cristo seria expulso da sinagoga9.22 Esta expulsão não se restringia ao impedimento de frequentar o culto, mas da privação de todos os direitos de vida comunitária que tinha na sinagoga o seu centro.. 23Por isso, os pais disseram: “Ele tem idade suficiente para falar por si. Perguntem-lhe.”

24Pela segunda vez, os fariseus mandaram vir o que tinha sido cego e disseram-lhe: “Dá glória a Deus, porque sabemos que esse homem é um pecador!”

25Ele respondeu: “Se é pecador, não sei; o que sei é que era cego e agora vejo!”

26“Mas que te fez ele? Como é que te curou?”, perguntaram-lhe.

27O homem exclamou: “Já vos expliquei uma vez e não me ouviram! Porque é que querem ouvir outra vez a mesma coisa? Também querem ser seus discípulos?”

28Eles injuriaram-no: “Discípulo dele sejas tu! Nós somos discípulos de Moisés! 29Sabemos que Deus falou a Moisés, mas quanto a este nada sabemos.”

30Tornou o homem: “Que estranho! Ele curou-me e vocês nada sabem acerca dele. 31Deus não escuta os pecadores, mas sim os que o honram e fazem a sua vontade. 32Desde que o mundo é mundo, ninguém conseguiu abrir os olhos a um cego de nascença. 33Se este homem não viesse de Deus não conseguiria fazê-lo!”

34“Tu nasceste em pecado”, responderam, “e queres ensinar-nos?” E expulsaram-no da sinagoga.

A cegueira espiritual

35Quando Jesus soube do sucedido, e tendo encontrado o homem, perguntou-lhe: “Crês no Filho do Homem?”

36“Quem é ele, Senhor, para que creia nele?”

37“Já o viste”, disse Jesus. “É aquele que fala contigo!”

38O homem disse: “Sim, Senhor, creio!” E adorou-o.

39Jesus explicou: “Vim para julgar o mundo. Vim para dar vista aos cegos e para mostrar àqueles que julgam ver que, afinal, são eles os cegos.”

40Os fariseus que ali estavam perguntaram: “Queres dizer com isso que somos cegos?”

41“Se fossem realmente cegos, não teriam culpa”, respondeu Jesus. “Mas a vossa culpa mantém-se, pois afirmam que podem ver.”

Slovo na cestu

Jan 9:1-41

1Pomíjeje Ježíš, uzřel člověka slepého od narození. 2I otázali se učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo jest zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil? 3Odpověděl Ježíš: Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm. 4Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, kdyžto žádný nebude moci dělati. 5Dokudž jsem na světě, Světlo jsem světa. 6To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého. 7A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida. 8Sousedé pak a ti, kteříž jej prve vídali slepého, řekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral? 9Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem. 10Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé? 11On odpověděl a řekl: Èlověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem. 12I řekli jemu: Kde jest ten člověk? Řekl: Nevím. 13Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům. 14Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto a otevřel oči jeho. 15I tázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil mi na oči, a umyl jsem se, i vidím. 16Tedy někteří z farizeů řekli: Tento člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi. 17Tedy řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, že otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest. 18I nevěřili Židé o něm, by slepý byl a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel. 19A otázali se jich, řkouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí? 20Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš a že se slepý narodil. 21Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevřel oči jeho, myť nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude. 22Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy. 23Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho. 24I zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest. 25I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím. 26I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé? 27Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti? 28I zlořečili jemu a řekli: Budiž ty sám učedlníkem jeho, ale myť jsme Mojžíšovi učedlníci. 29My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest. 30Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé. 31Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by, toho slyší. 32Od věku není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého tak narozeného. 33Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti. 34Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty náš učíš? I vyhnali jej ven. 35Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího? 36Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho? 37I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest. 38A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu. 39I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli. 40I slyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme? 41Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává.