Nueva Versión Internacional

1 Corintios 13

1Si hablo en lenguas humanas y angelicales, pero no tengo amor, no soy más que un metal que resuena o un platillo que hace ruido. Si tengo el don de profecía y entiendo todos los misterios y poseo todo conocimiento, y si tengo una fe que logra trasladar montañas, pero me falta el amor, no soy nada. Si reparto entre los pobres todo lo que poseo, y si entrego mi cuerpo para que lo consuman las llamas,[a] pero no tengo amor, nada gano con eso.

El amor es paciente, es bondadoso. El amor no es envidioso ni jactancioso ni orgulloso. No se comporta con rudeza, no es egoísta, no se enoja fácilmente, no guarda rencor. El amor no se deleita en la maldad, sino que se regocija con la verdad. Todo lo disculpa, todo lo cree, todo lo espera, todo lo soporta.

El amor jamás se extingue, mientras que el don de profecía cesará, el de lenguas será silenciado y el de conocimiento desaparecerá. Porque conocemos y profetizamos de manera imperfecta; 10 pero cuando llegue lo perfecto, lo imperfecto desaparecerá. 11 Cuando yo era niño, hablaba como niño, pensaba como niño, razonaba como niño; cuando llegué a ser adulto, dejé atrás las cosas de niño. 12 Ahora vemos de manera indirecta y velada, como en un espejo; pero entonces veremos cara a cara. Ahora conozco de manera imperfecta, pero entonces conoceré tal y como soy conocido.

13 Ahora, pues, permanecen estas tres virtudes: la fe, la esperanza y el amor. Pero la más excelente de ellas es el amor.

Footnotes

  1. 13:3 para … llamas. Var. para tener de qué jactarme.

Slovo na cestu

1.list Korintským 13

V čase i na věčnosti nic nepřevýší lásku

1Kdybych ovládal všechny řeči světa
    a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl,
    ale neměl v sobě lásku,
    jsou má slova jen prázdnými zvuky
    jako dunění zvonu nebo řinčení plechu.
A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh
    a že znám veškerá tajemství,
a kdybych měl tak velikou víru,
    že bych dokázal přenášet hory
– jestliže nemám lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal všechen svůj majetek
    a nechal se třeba i upálit,
    a přitom bych to dělal bez lásky,
    není to k ničemu.
Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist.
    Není chlubivá a domýšlivá,
    nejedná nečestně,
    nehledá svůj prospěch,
    nerozčiluje se pro nepochopení
    ani nevzpomíná na křivdy,
    není škodolibá, ale má zálibu v pravdě.
    Se vším se dokáže vyrovnat;
    její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné.
    Láska nemá konce.
Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne;
    vždyť všechno naše poznání je kusé
    a všechna vnuknutí omezená;
10 až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost,
    všechno kusé a omezené bude překonáno.
11 Dokud jsem byl dítě,
    byl dětský můj rozhled i způsob myšlení.
Z dětských bot jsem však vyrostl
    a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy.
12 V tomto životě můžeme vidět jenom cosi
    jako zamžený obraz v zrcadle,
    ale pak staneme Bohu tváří v tvář.
Zatím ho známe jen z nepatrné části;
    pak ho budeme znát tak úplně,
    jak on už nyní zná nás.
13 Tři věci jsou silnější než smrt:
    víra, naděje a láska.
A největší z nich je láska.