Salmo 89
Poema do ezraíta Etã.
1Cantarei para sempre o amor do Senhor;
com minha boca anunciarei a tua fidelidade
por todas as gerações.
2Sei que firme está o teu amor para sempre,
e que firmaste nos céus a tua fidelidade.
3Tu disseste: “Fiz aliança com o meu escolhido,
jurei ao meu servo Davi:
4‘Estabelecerei a tua linhagem para sempre
e firmarei o teu trono por todas as gerações’ ”. Pausa
5Os céus louvam as tuas maravilhas, Senhor,
e a tua fidelidade na assembleia dos santos.
6Pois quem nos céus poderá comparar-se ao Senhor?
Quem entre os seres celestiais89.6 Ou deuses; ou ainda poderosos assemelha-se ao Senhor?
7Na assembleia dos santos Deus é temível,
mais do que todos os que o rodeiam.
8Ó Senhor, Deus dos Exércitos, quem é semelhante a ti?
És poderoso, Senhor, envolto em tua fidelidade.
9Tu dominas o revolto mar;
quando se agigantam as suas ondas, tu as acalmas.
10Esmagaste e mataste o Monstro dos Mares89.10 Hebraico: Raabe.;
com teu braço forte dispersaste os teus inimigos.
11Os céus são teus, e tua também é a terra;
fundaste o mundo e tudo o que nele existe.
12Tu criaste o Norte e o Sul;
o Tabor e o Hermom cantam de alegria pelo teu nome.
13O teu braço é poderoso;
a tua mão é forte, exaltada é tua mão direita.
14A retidão e a justiça são os alicerces do teu trono;
o amor e a fidelidade vão à tua frente.
15Como é feliz o povo que aprendeu a aclamar-te, Senhor,
e que anda na luz da tua presença!
16Sem cessar exultam no teu nome,
e alegram-se na tua retidão,
17pois tu és a nossa glória e a nossa força89.17 Hebraico: a glória do seu poder.,
e pelo teu favor exaltas a nossa força89.17 Hebraico: chifre; também no versículo 24..
18Sim, Senhor, tu és o nosso escudo89.18 Ou soberano,
ó Santo de Israel, tu és o nosso rei.
19Numa visão falaste um dia,
e aos teus fiéis disseste:
“Cobri de forças um guerreiro,
exaltei um homem escolhido dentre o povo.
20Encontrei o meu servo Davi;
ungi-o com o meu óleo sagrado.
21A minha mão o susterá,
e o meu braço o fará forte.
22Nenhum inimigo o sujeitará a tributos;
nenhum injusto o oprimirá.
23Esmagarei diante dele os seus adversários
e destruirei os seus inimigos.
24A minha fidelidade e o meu amor o acompanharão,
e pelo meu nome aumentará o seu poder.
25A sua mão dominará até o mar;
sua mão direita, até os rios.
26Ele me dirá: ‘Tu és o meu Pai,
o meu Deus, a Rocha que me salva’.
27Também o nomearei meu primogênito,
o mais exaltado dos reis da terra.
28Manterei o meu amor por ele para sempre,
e a minha aliança com ele jamais se quebrará.
29Firmarei a sua linhagem para sempre,
e o seu trono durará enquanto existirem céus.
30“Se os seus filhos abandonarem a minha lei
e não seguirem as minhas ordenanças,
31se violarem os meus decretos
e deixarem de obedecer aos meus mandamentos,
32com a vara castigarei o seu pecado,
e a sua iniquidade com açoites;
33mas não afastarei dele o meu amor;
jamais desistirei da minha fidelidade.
34Não violarei a minha aliança
nem modificarei as promessas dos meus lábios.
35De uma vez para sempre jurei pela minha santidade
e não mentirei a Davi,
36que a sua linhagem permanecerá para sempre,
e o seu trono durará como o sol;
37será estabelecido para sempre como a lua,
a fiel testemunha no céu.” Pausa
38Mas tu o rejeitaste, recusaste-o
e te enfureceste com o teu ungido.
39Revogaste a aliança com o teu servo
e desonraste a sua coroa, lançando-a ao chão.
40Derrubaste todos os seus muros
e reduziste a ruínas as suas fortalezas.
41Todos os que passam o saqueiam;
tornou-se objeto de zombaria para os seus vizinhos.
42Tu exaltaste a mão direita dos seus adversários
e encheste de alegria todos os seus inimigos.
43Tiraste o fio da sua espada
e não o apoiaste na batalha.
44Deste fim ao seu esplendor
e atiraste ao chão o seu trono.
45Encurtaste os dias da sua juventude;
com um manto de vergonha o cobriste. Pausa
46Até quando, Senhor? Para sempre te esconderás?
Até quando a tua ira queimará como fogo?
47Lembra-te de como é passageira a minha vida.
Terás criado em vão todos os homens?
48Que homem pode viver e não ver a morte,
ou livrar-se do poder da sepultura89.48 Hebraico: Sheol. Essa palavra também pode ser traduzida por profundezas, pó ou morte.? Pausa
49Ó Senhor, onde está o teu antigo amor,
que com fidelidade juraste a Davi?
50Lembra-te, Senhor, das afrontas que o teu servo tem89.50 Ou teus servos têm sofrido,
das zombarias que no íntimo tenho que suportar de todos os povos,
51das zombarias dos teus inimigos, Senhor,
com que afrontam a cada passo o teu ungido.
52Bendito seja o Senhor para sempre!
Amém e amém.
1Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. 2O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. 3Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: 4Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, 5Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. 6Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. 7Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? 8Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. 9Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. 10Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. 11Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. 12Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. 13Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. 14Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. 15Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. 16Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. 17Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. 18Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. 19Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. 20Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. 21Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. 22A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. 23Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. 24Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. 25Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. 26A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. 27On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. 28Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. 29Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. 30Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. 31Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, 32Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: 33Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, 34Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. 35Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. 36Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, 37Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, 38Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. 39Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. 40Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. 41Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. 42Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. 43Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. 44Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. 45Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. 46Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. 47Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? 48Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? 49Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. 50Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. 51Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, 52Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. 53Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.