Salmos 69 – NVI-PT & SNC

Nova Versão Internacional

Salmos 69:1-36

Salmo 69

Para o mestre de música. De acordo com a melodiaLírios. Davídico.

1Salva-me, ó Deus!,

pois as águas subiram até o meu pescoço.

2Nas profundezas lamacentas eu me afundo;

não tenho onde firmar os pés.

Entrei em águas profundas;

as correntezas me arrastam.

3Cansei-me de pedir socorro;

minha garganta se abrasa.

Meus olhos fraquejam

de tanto esperar pelo meu Deus.

4Os que sem razão me odeiam

são mais do que os fios de cabelo da minha cabeça;

muitos são os que me prejudicam sem motivo;

muitos, os que procuram destruir-me.

Sou forçado a devolver o que não roubei.

5Tu bem sabes como fui insensato, ó Deus;

a minha culpa não te é encoberta.

6Não se decepcionem por minha causa

aqueles que esperam em ti,

ó Senhor, Senhor dos Exércitos!

Não se frustrem por minha causa

os que te buscam, ó Deus de Israel!

7Pois por amor a ti suporto zombaria,

e a vergonha cobre-me o rosto.

8Sou um estrangeiro para os meus irmãos,

um estranho até para os filhos da minha mãe;

9pois o zelo pela tua casa me consome,

e os insultos daqueles que te insultam caem sobre mim.

10Até quando choro e jejuo,

tenho que suportar zombaria;

11quando ponho vestes de lamento,

sou objeto de chacota.

12Os que se ajuntam na praça falam de mim,

e sou a canção dos bêbados.

13Mas eu, Senhor, no tempo oportuno,

elevo a ti minha oração;

responde-me, por teu grande amor, ó Deus,

com a tua salvação infalível!

14Tira-me do atoleiro,

não me deixes afundar;

liberta-me dos que me odeiam

e das águas profundas.

15Não permitas que as correntezas me arrastem

nem que as profundezas me engulam,

nem que a cova feche sobre mim a sua boca!

16Responde-me, Senhor, pela bondade do teu amor;

por tua grande misericórdia, volta-te para mim.

17Não escondas do teu servo a tua face;

responde-me depressa, pois estou em perigo.

18Aproxima-te e resgata-me;

livra-me por causa dos meus inimigos.

19Tu bem sabes como sofro zombaria, humilhação e vergonha;

conheces todos os meus adversários.

20A zombaria partiu-me o coração;

estou em desespero!

Supliquei por socorro, nada recebi;

por consoladores, e a ninguém encontrei.

21Puseram fel na minha comida

e para matar-me a sede deram-me vinagre.

22Que a mesa deles se lhes transforme em laço;

torne-se retribuição e69.22 Ou Que até as suas ofertas de comunhão se tornem em armadilha; ou ainda Que até os seus aliados se tornem uma armadilha armadilha.

23Que se lhe escureçam os olhos para que não consigam ver;

faze-lhes tremer o corpo sem parar.

24Despeja sobre eles a tua ira;

que o teu furor ardente os alcance.

25Fique deserto o lugar deles;

não haja ninguém que habite nas suas tendas.

26Pois perseguem aqueles que tu feres

e comentam a dor daqueles a quem castigas.

27Acrescenta-lhes pecado sobre pecado;

não os deixes alcançar a tua justiça.

28Sejam eles tirados do livro da vida

e não sejam incluídos no rol dos justos.

29Grande é a minha aflição e a minha dor!

Proteja-me, ó Deus, a tua salvação!

30Louvarei o nome de Deus com cânticos

e proclamarei sua grandeza com ações de graças;

31isso agradará o Senhor mais do que bois,

mais do que touros com seus chifres e cascos.

32Os necessitados o verão e se alegrarão;

a vocês que buscam a Deus, vida ao seu coração!

33O Senhor ouve o pobre

e não despreza o seu povo aprisionado.

34Louvem-no os céus e a terra,

os mares e tudo o que neles se move,

35pois Deus salvará Sião

e reconstruirá as cidades de Judá.

Então o povo ali viverá e tomará posse da terra;

36a descendência dos seus servos a herdará,

e nela habitarão os que amam o seu nome.

Slovo na cestu

Žalmy 69:1-37

1Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. 2Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. 3Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. 4Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. 5Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. 6Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. 7Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. 8Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. 9Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, 10Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. 11Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. 12Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. 13Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. 14Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. 15Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, 16Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. 17Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. 18A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. 19Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. 20Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. 21Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. 22Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. 23Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. 24Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. 25Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. 26Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. 27Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. 28Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. 29Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. 30Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. 31I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. 32A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. 33To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. 34Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. 35Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. 36Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. 37Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.