O Relato da Queda
1Ora, a serpente era o mais astuto de todos os animais selvagens que o Senhor Deus tinha feito. E ela perguntou à mulher: “Foi isto mesmo que Deus disse: ‘Não comam de nenhum fruto das árvores do jardim’?”
2Respondeu a mulher à serpente: “Podemos comer do fruto das árvores do jardim, 3mas Deus disse: ‘Não comam do fruto da árvore que está no meio do jardim, nem toquem nele; do contrário vocês morrerão’ ”.
4Disse a serpente à mulher: “Certamente não morrerão! 5Deus sabe que, no dia em que dele comerem, seus olhos se abrirão, e vocês, como Deus3.5 Ou deuses, serão conhecedores do bem e do mal”.
6Quando a mulher viu que a árvore parecia agradável ao paladar, era atraente aos olhos e, além disso, desejável para dela se obter discernimento, tomou do seu fruto, comeu-o e o deu a seu marido, que comeu3.6 Ou comeu e estava com ela também. 7Os olhos dos dois se abriram, e perceberam que estavam nus; então juntaram folhas de figueira para cobrir-se.
8Ouvindo o homem e sua mulher os passos3.8 Ou a voz; também no versículo 10. do Senhor Deus, que andava pelo jardim quando soprava a brisa do dia, esconderam-se da presença do Senhor Deus entre as árvores do jardim. 9Mas o Senhor Deus chamou o homem, perguntando: “Onde está você?”
10E ele respondeu: “Ouvi teus passos no jardim e fiquei com medo, porque estava nu; por isso me escondi”.
11E Deus perguntou: “Quem disse que você estava nu? Você comeu do fruto da árvore da qual o proibi de comer?”
12Disse o homem: “Foi a mulher que me deste por companheira que me deu do fruto da árvore, e eu comi”.
13O Senhor Deus perguntou então à mulher: “Que foi que você fez?”
Respondeu a mulher: “A serpente me enganou, e eu comi”.
14Então o Senhor Deus declarou à serpente:
“Uma vez que você fez isso,
maldita é você entre todos os rebanhos domésticos
e entre todos os animais selvagens!
Sobre o seu ventre você rastejará,
e pó comerá todos os dias da sua vida.
15Porei inimizade entre você e a mulher,
entre a sua descendência e o descendente3.15 Ou a descendência. Hebraico: semente. dela;
este ferirá a sua cabeça,
e você lhe ferirá o calcanhar”.
16À mulher, ele declarou:
“Multiplicarei grandemente o seu sofrimento na gravidez;
com sofrimento você dará à luz filhos.
Seu desejo será para o seu marido,
e ele3.16 Ou será contra o seu marido, mas ele; ou ainda a impelirá ao seu marido, e ele a dominará”.
17E ao homem declarou:
“Visto que você deu ouvidos à sua mulher
e comeu do fruto da árvore
da qual ordenei a você que não comesse,
maldita é a terra por sua causa;
com sofrimento você se alimentará dela
todos os dias da sua vida.
18Ela lhe dará espinhos e ervas daninhas,
e você terá que alimentar-se das plantas do campo.
19Com o suor do seu rosto você comerá o seu pão,
até que volte à terra, visto que dela foi tirado;
porque você é pó,
e ao pó voltará”.
20Adão deu à sua mulher o nome de Eva, pois ela seria mãe de toda a humanidade. 21O Senhor Deus fez roupas de pele e com elas vestiu Adão e sua mulher.
22Então disse o Senhor Deus: “Agora o homem se tornou como um de nós, conhecendo o bem e o mal. Não se deve, pois, permitir que ele tome também do fruto da árvore da vida e o coma, e viva para sempre”. 23Por isso o Senhor Deus o mandou embora do jardim do Éden para cultivar o solo do qual fora tirado. 24Depois de expulsar o homem, colocou a leste do jardim do Éden querubins e uma espada flamejante que se movia, guardando o caminho para a árvore da vida.
1Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? 2I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; 3Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. 4I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! 5Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. 6Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl. 7Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků. 8A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. 9I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? 10Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se. 11I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl? 12I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. 13I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem. 14Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého. 15Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu. 16Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou. 17Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. 18Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. 19V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš. 20Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých. 21I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je. 22Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej. 23I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl. 24A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.