Höga visan 8 – NUB & SNC

Swedish Contemporary Bible

Höga visan 8:1-14

1Om du ändå hade varit min bror

som min mor hade ammat!

Då skulle jag kunna kyssa dig

om jag mötte dig därute,

och ingen skulle se ner på mig.

2Jag skulle ta dig till min mors hus,

hennes som uppfostrade mig.

Jag skulle ge dig kryddat vin att dricka,

och saft från mina granatäpplen.

3Hans vänstra arm vilar under mitt huvud,

och med sin högra hand smeker han mig.

4Jag besvär er, Jerusalems döttrar:

oroa inte kärleken, väck den inte

förrän den själv vill.

Vännerna:

5Vem är det som kommer från öknen

lutad mot sin älskade?

Hon:

Under äppelträdet väckte jag dig,

där din mor blev havande med dig

hon som gav dig livet födde dig där.

6Sätt mig som ett sigill på ditt hjärta,

som ett sigill på din arm,

för kärleken är stark som döden,

och dess svartsjuka lika obeveklig som dödsriket.

Den brinner som eld,

som en mäktig låga.

7Stora vatten kan inte utsläcka kärleken,

och inte heller kan floderna dränka den.

Även om en man gav alla rikedomar i sitt hus för kärleken,

skulle han bli ringaktad.

Vännerna:

8Vi har en ung syster

som ännu inte har några bröst.

Vad ska vi göra när någon friar till henne?

9Om hon är en mur

ska vi bygga torn av silver på den,

och om hon är en dörr,

ska vi stänga till den med cederplankor.

Hon:

10Jag är en mur och mina bröst är som torn.

I min älskades ögon är jag en åtråvärd kvinna.

11Salomo ägde en vingård i Baal Hamon,

som han lämnade åt väktare.

Var och en fick ge tusen silverstycken för dess frukt.

12Men över min egen vingård råder jag själv.

De tusen är dina, Salomo,

och tvåhundra får de som vaktar dess frukt.

Han:

13Du som bor i trädgårdarna,

vännerna väntar på att få höra din röst.

Låt mig få höra den!

Hon:

14Skynda, min älskade,

och var som en gasell

eller en ung hjort uppe på bergen

som doftar av örter!

Slovo na cestu

Píseň písní 8:1-14

1Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena. 2Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých. 3Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. 4Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl. 5Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá. 6Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší. 7Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl. 8Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní? 9Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými. 10Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj. 11Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných. 12Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího. 13Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se. 14Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.