1 Moseboken 22 – NUB & SNC

Swedish Contemporary Bible

1 Moseboken 22:1-24

Gud prövar Abraham

1En tid senare prövade Gud Abraham. ”Abraham!” sa Gud. ”Här är jag”, svarade han. 2”Ta med dig din ende son, Isak, som du älskar, och gå till landet Moria och offra honom där som ett brännoffer på ett berg som jag ska visa dig!”

3Följande morgon steg Abraham upp tidigt och sadlade sin åsna. Han tog med sig två unga tjänare och sin son Isak, högg ved till brännoffret och började gå mot den plats som Gud hade sagt till honom. 4På resans tredje dag såg Abraham målet på avstånd.

5”Stanna här med åsnan”, sa Abraham till de unga männen, ”så ska jag och pojken gå vidare och tillbe, och sedan kommer vi tillbaka.22:5 Abraham var övertygad om att de skulle komma tillbaka båda två. Se Heb 11:17-19.6Abraham lade veden till brännoffret på Isaks axlar, medan han själv bar elden och kniven. Tillsammans fortsatte de vidare.

7”Far”, sa Isak. ”Ja, min son”, svarade Abraham. Då frågade Isak: ”Vi har ved och eld, men var är lammet till offret?” 8”Gud ska utse ett offerlamm, min son”, svarade Abraham, medan de gick vidare.

9När de kom fram till platsen som Gud hade talat om för Abraham, byggde han ett altare och på det lade han i ordning veden. Sedan band han Isak och lade honom på altaret över veden. 10Så höjde Abraham kniven för att slakta sin son.

11Då ropade Herrens ängel från himlen: ”Abraham! Abraham!” ”Här är jag!” svarade han. 12”Rör inte pojken och skada inte honom på något sätt! Nu vet jag att du fruktar Gud, när du inte ens undanhållit från mig din son, din ende son.”

13Då lade Abraham märke till en bagge, som hade fastnat med hornen i en buske. Han gick och tog baggen och offrade den som ett brännoffer på altaret i stället för sin son. 14Abraham kallade platsen ”Herren utser”. I dag har det blivit till ett ordspråk: ”Herren utser22:14 Annan möjlig översättning: På berget där Herren blir sedd. på sitt berg”.

15Sedan ropade Herrens ängel än en gång på Abraham från himlen 16och sa: ”Jag, Herren, svär vid mig själv att eftersom du har varit lydig och inte ens undanhållit mig din son, din ende son från mig, 17ska jag välsigna dig och göra dina efterkommande22:17 Bokstavligen din säd. Detta gäller på samtliga ställen i Bibeln med detta uttryck. Se vidare not till Gal 3:16 så många att de blir lika omöjliga att räkna som stjärnorna på himlen eller som sanden på havsstranden. Dina efterkommande kommer att inta sina fienders städer. 18Genom din avkomma ska alla världens folk bli välsignade, eftersom du har varit lydig mot mig.”

19Sedan återvände Abraham till tjänarna och de reste tillbaka till Beer Sheva. Abraham bodde i Beer Sheva.

Isak

(22:20—25:11)

20En tid därefter fick Abraham ett meddelande om att även Milka, Abrahams bror Nachors hustru, hade fått söner. 21Den äldste hette Us. Sedan kom Bus, Kemuel, Arams far, 22Kesed, Haso, Pildash, Jidlaf och Betuel. 23Betuel blev far till Rebecka. Dessa åtta söner födde alltså Milka åt Abrahams bror Nachor.

24Med sin bihustru22:24 En bihustru var bunden till sin man, men hade inte en hustrus alla rättigheter. Se 16:2-3 och 30:3-6. Reuma hade Nachor också fyra andra barn, nämligen Tevach, Gacham, Tachash och Maaka.

Slovo na cestu

1 Mojžíšova 22:1-24

1Když pakty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem. 2I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě. 3Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh. 4Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka. 5A řekl Abraham služebníkům svým: Pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám. 6Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti, a vložil je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. I šli oba spolu. 7Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Kterýž odpověděl: Co chceš, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kdež hovádko k zápalné oběti? 8Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné, synu můj. A šli předce oba spolu. 9A když přišli k místu, o němž mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář, a srovnal dříví; a svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví. 10I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého. 11Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já. 12I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne. 13A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého. 14A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odkudž říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se. 15Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe, 16A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému: 17Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých. 18Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého. 19Tedy navrátil se Abraham k služebníkům svým; a vstavše, šli spolu do Bersabé; nebo bydlil Abraham v Bersabé. 20A když se tyto věci staly, zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova: Aj, porodila také Melcha syny Náchorovi, bratru tvému: 21Husa prvorozeného svého, a Buza bratra jeho, a Chamuele, otce Aramova; 22A Kazeda a Azana, a Feldasa, a Jidlafa i Bathuele. 23Bathuel pak zplodil Rebeku. Osm těchto porodila Melcha Náchorovi, bratru Abrahamovu. 24Ale i ženina jeho, jejíž jméno bylo Réma, porodila také ona Tábe a Gahama, Thása a Máchu.