Chivotului Domnului și filistenii
1După ce au capturat Chivotul lui Dumnezeu, filistenii l‑au luat din Eben-Ezer și l‑au adus la Așdod. 2Au luat Chivotul lui Dumnezeu și l‑au pus în templul lui Dagon2 Zeitate importantă la semiți (la akkadieni și la amoriți), venerată în mai multe centre (Ebla, Ugarit, Mari, Nippur, Isin); zeu al vegetației. Mai târziu cunoaște o mare popularitate în rândul filistenilor., așezându‑l lângă acesta. 3Când s‑au sculat dis‑de‑dimineață, așdodiții au văzut că Dagon era căzut cu fața la pământ înaintea Chivotului Domnului. Ei l‑au luat pe Dagon și l‑au pus înapoi la locul lui. 4A doua zi, sculându‑se dis‑de‑dimineață, au văzut că Dagon era din nou căzut cu fața la pământ înaintea Chivotului Domnului. De data aceasta, capul lui Dagon și ambele sale mâini erau tăiate pe prag, numai trunchiul rămânând din el. 5De aceea, până în ziua aceasta, preoții lui Dagon și toți cei ce intră în templul lui din Așdod nu calcă pe prag.
6Mâna Domnului apăsa greu asupra celor din Așdod, îngrozind și lovind cu bube Așdodul și teritoriile sale. 7Când oamenii din Așdod au văzut ce se întâmplă, au zis: „Să nu rămână la noi Chivotul Dumnezeului lui Israel căci mâna Lui apasă asupra noastră și asupra lui Dagon, zeul nostru.“
8Astfel, au chemat la o întâlnire pe toți domnitorii filistenilor și i‑au întrebat:
– Ce să facem cu Chivotul Dumnezeului lui Israel?
Ei au răspuns:
– Chivotul Dumnezeului lui Israel să fie dus la Gat!
Și au dus acolo Chivotul Dumnezeului lui Israel. 9După ce l‑au dus acolo, mâna Domnului a fost împotriva cetății, stârnind o panică foarte mare. Domnul a lovit oamenii din cetate cu o mulțime de bube, de la copil și până la bătrân. 10Prin urmare, au trimis Chivotul lui Dumnezeu la Ekron.
Însă când a sosit Chivotul lui Dumnezeu în Ekron, cei din Ekron au strigat, zicând: „Au adus la noi Chivotul Dumnezeului lui Israel ca să ne omoare pe noi și pe poporul nostru!“ 11Astfel, ei au trimis să‑i strângă laolaltă pe toți domnitorii filistenilor și le‑au zis: „Trimiteți înapoi Chivotul Dumnezeului lui Israel, ca să se întoarcă la locul său și astfel să nu ne omoare pe noi și poporul nostru.“ Căci era o panică de moarte în toată cetatea, deoarece mâna Domnului apăsa foarte greu acolo. 12Cei care nu mureau, erau loviți cu bube, iar strigătul cetății după ajutor se înălța până la ceruri.
1Filistinští pak vzali truhlu Boží, a zanesli ji z Eben-Ezer do Azotu. 2Vzali tedy Filistinští truhlu Boží, a vnesli ji do domu modly Dágon, a postavili ji vedlé Dágona. 3A když Azotští na zejtří ráno vstali, aj, Dágon povalený ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou. I vzali Dágona a postavili jej na místo jeho. 4A když opět ráno nazejtří vstali, aj, Dágon, jakž upadl, ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou; hlava pak Dágonova a obě dlaně rukou jeho odražené byly na prahu, jen ho špalek zůstal. 5Protož kněží Dágonovi a všickni, kteříž vcházejí do domu Dágonova, nešlapají na prah Dágonův v Azotu až do tohoto dne. 6Tedy ztížena jest ruka Hospodinova nad Azotskými, a pohubila je, (nebo ranila je neduhy na zadku), Azot i končiny jeho. 7Vidouce pak muži Azotští, co se děje, řekli: Nechť nezůstává truhla Boha Izraelského u nás, nebo těžká jest ruka jeho proti nám, a proti Dágonovi bohu našemu. 8I obeslali a shromáždili všecka knížata Filistinská k sobě, a řekli: Co učiníme s truhlou Boha Izraelského? Odpověděli: Nechť jest doprovozena do Gát truhla Boha Izraelského. I zprovodili tam truhlu Boha Izraelského. 9Stalo se pak, když ji vyprovázeli, že ruka Hospodinova přikročila k městu trápením velikým velmi, a ranila muže města od malého až do velikého, a nametalo se jim v tajných místech plno vředů. 10Z té příčiny poslali truhlu Boží do Akaron. A když přišla truhla Boží do Akaron, zkřikli Akaronští, řkouce: Zprovodili k nám truhlu Boha Izraelského, aby nás pomořili i náš lid. 11Protož poslavše, shromáždili všecka knížata Filistinská, a řekli: Odešlete truhlu Boha Izraelského, ať se navrátí na místo své, a nezmoří nás i lidu našeho. Nebo bylo trápení smrtelné po všem tom městě, a velmi těžká byla ruka Boží tam. 12Muži pak, kteříž nezemřeli, raněni byli neduhy na zadku, tak že křik města vstupoval až k nebi.