New International Version - UK

Matthew 26

The plot against Jesus

1When Jesus had finished saying all these things, he said to his disciples, ‘As you know, the Passover is two days away – and the Son of Man will be handed over to be crucified.’

Then the chief priests and the elders of the people assembled in the palace of the high priest, whose name was Caiaphas, and they schemed to arrest Jesus secretly and kill him. ‘But not during the festival,’ they said, ‘or there may be a riot among the people.’

Jesus anointed at Bethany

While Jesus was in Bethany in the home of Simon the Leper, a woman came to him with an alabaster jar of very expensive perfume, which she poured on his head as he was reclining at the table.

When the disciples saw this, they were indignant. ‘Why this waste?’ they asked. ‘This perfume could have been sold at a high price and the money given to the poor.’

10 Aware of this, Jesus said to them, ‘Why are you bothering this woman? She has done a beautiful thing to me. 11 The poor you will always have with you,[a] but you will not always have me. 12 When she poured this perfume on my body, she did it to prepare me for burial. 13 Truly I tell you, wherever this gospel is preached throughout the world, what she has done will also be told, in memory of her.’

Judas agrees to betray Jesus

14 Then one of the Twelve – the one called Judas Iscariot – went to the chief priests 15 and asked, ‘What are you willing to give me if I deliver him over to you?’ So they counted out for him thirty pieces of silver. 16 From then on Judas watched for an opportunity to hand him over.

The Last Supper

17 On the first day of the Festival of Unleavened Bread, the disciples came to Jesus and asked, ‘Where do you want us to make preparations for you to eat the Passover?’

18 He replied, ‘Go into the city to a certain man and tell him, “The Teacher says: my appointed time is near. I am going to celebrate the Passover with my disciples at your house.”’ 19 So the disciples did as Jesus had directed them and prepared the Passover.

20 When evening came, Jesus was reclining at the table with the Twelve. 21 And while they were eating, he said, ‘Truly I tell you, one of you will betray me.’

22 They were very sad and began to say to him one after the other, ‘Surely you don’t mean me, Lord?’

23 Jesus replied, ‘The one who has dipped his hand into the bowl with me will betray me. 24 The Son of Man will go just as it is written about him. But woe to that man who betrays the Son of Man! It would be better for him if he had not been born.’

25 Then Judas, the one who would betray him, said, ‘Surely you don’t mean me, Rabbi?’

Jesus answered, ‘You have said so.’

26 While they were eating, Jesus took bread, and when he had given thanks, he broke it and gave it to his disciples, saying, ‘Take and eat; this is my body.’

27 Then he took a cup, and when he had given thanks, he gave it to them, saying, ‘Drink from it, all of you. 28 This is my blood of the[b] covenant, which is poured out for many for the forgiveness of sins. 29 I tell you, I will not drink from this fruit of the vine from now on until that day when I drink it new with you in my Father’s kingdom.’

30 When they had sung a hymn, they went out to the Mount of Olives.

Jesus predicts Peter’s denial

31 Then Jesus told them, ‘This very night you will all fall away on account of me, for it is written:

‘“I will strike the shepherd,
    and the sheep of the flock will be scattered.”[c]

32 But after I have risen, I will go ahead of you into Galilee.’

33 Peter replied, ‘Even if all fall away on account of you, I never will.’

34 ‘Truly I tell you,’ Jesus answered, ‘this very night, before the cock crows, you will disown me three times.’

35 But Peter declared, ‘Even if I have to die with you, I will never disown you.’ And all the other disciples said the same.

Gethsemane

36 Then Jesus went with his disciples to a place called Gethsemane, and he said to them, ‘Sit here while I go over there and pray.’ 37 He took Peter and the two sons of Zebedee along with him, and he began to be sorrowful and troubled. 38 Then he said to them, ‘My soul is overwhelmed with sorrow to the point of death. Stay here and keep watch with me.’

39 Going a little farther, he fell with his face to the ground and prayed, ‘My Father, if it is possible, may this cup be taken from me. Yet not as I will, but as you will.’

40 Then he returned to his disciples and found them sleeping. ‘Couldn’t you men keep watch with me for one hour?’ he asked Peter. 41 ‘Watch and pray so that you will not fall into temptation. The spirit is willing, but the flesh is weak.’

42 He went away a second time and prayed, ‘My Father, if it is not possible for this cup to be taken away unless I drink it, may your will be done.’

43 When he came back, he again found them sleeping, because their eyes were heavy. 44 So he left them and went away once more and prayed the third time, saying the same thing.

45 Then he returned to the disciples and said to them, ‘Are you still sleeping and resting? Look, the hour has come, and the Son of Man is delivered into the hands of sinners. 46 Rise! Let us go! Here comes my betrayer!’

Jesus arrested

47 While he was still speaking, Judas, one of the Twelve, arrived. With him was a large crowd armed with swords and clubs, sent from the chief priests and the elders of the people. 48 Now the betrayer had arranged a signal with them: ‘The one I kiss is the man; arrest him.’ 49 Going at once to Jesus, Judas said, ‘Greetings, Rabbi!’ and kissed him.

50 Jesus replied, ‘Do what you came for, friend.’[d]

Then the men stepped forward, seized Jesus and arrested him. 51 With that, one of Jesus’ companions reached for his sword, drew it out and struck the servant of the high priest, cutting off his ear.

52 ‘Put your sword back in its place,’ Jesus said to him, ‘for all who draw the sword will die by the sword. 53 Do you think I cannot call on my Father, and he will at once put at my disposal more than twelve legions of angels? 54 But how then would the Scriptures be fulfilled that say it must happen in this way?’

55 In that hour Jesus said to the crowd, ‘Am I leading a rebellion, that you have come out with swords and clubs to capture me? Every day I sat in the temple courts teaching, and you did not arrest me. 56 But this has all taken place that the writings of the prophets might be fulfilled.’ Then all the disciples deserted him and fled.

Jesus before the Sanhedrin

57 Those who had arrested Jesus took him to Caiaphas the high priest, where the teachers of the law and the elders had assembled. 58 But Peter followed him at a distance, right up to the courtyard of the high priest. He entered and sat down with the guards to see the outcome.

59 The chief priests and the whole Sanhedrin were looking for false evidence against Jesus so that they could put him to death. 60 But they did not find any, though many false witnesses came forward.

Finally two came forward 61 and declared, ‘This fellow said, “I am able to destroy the temple of God and rebuild it in three days.”’

62 Then the high priest stood up and said to Jesus, ‘Are you not going to answer? What is this testimony that these men are bringing against you?’ 63 But Jesus remained silent.

The high priest said to him, ‘I charge you under oath by the living God: Tell us if you are the Messiah, the Son of God.’

64 ‘You have said so,’ Jesus replied. ‘But I say to all of you: from now on you will see the Son of Man sitting at the right hand of the Mighty One and coming on the clouds of heaven.’[e]

65 Then the high priest tore his clothes and said, ‘He has spoken blasphemy! Why do we need any more witnesses? Look, now you have heard the blasphemy. 66 What do you think?’

‘He is worthy of death,’ they answered.

67 Then they spat in his face and struck him with their fists. Others slapped him 68 and said, ‘Prophesy to us, Messiah. Who hit you?’

Peter disowns Jesus

69 Now Peter was sitting out in the courtyard, and a servant-girl came to him. ‘You also were with Jesus of Galilee,’ she said.

70 But he denied it before them all. ‘I don’t know what you’re talking about,’ he said.

71 Then he went out to the gateway, where another servant-girl saw him and said to the people there, ‘This fellow was with Jesus of Nazareth.’

72 He denied it again, with an oath: ‘I don’t know the man!’

73 After a little while, those standing there went up to Peter and said, ‘Surely you are one of them; your accent gives you away.’

74 Then he began to call down curses, and he swore to them, ‘I don’t know the man!’

Immediately a cock crowed. 75 Then Peter remembered the word Jesus had spoken: ‘Before the cock crows, you will disown me three times.’ And he went outside and wept bitterly.

Footnotes

  1. Matthew 26:11 See Deut. 15:11.
  2. Matthew 26:28 Some manuscripts the new
  3. Matthew 26:31 Zech. 13:7
  4. Matthew 26:50 Or ‘Why have you come, friend?’
  5. Matthew 26:64 See Psalm 110:1; Daniel 7:13.

Slovo na cestu

Matouš 26

Náboženští vůdcové chtějí Ježíše zabít

1Když Ježíš dokončil tento výklad, řekl svým učedníkům:

„Jak víte, za dva dny budou Velikonoce a já budu zrazen a ukřižován.“

V tu dobu se sešla židovská velerada v paláci nejvyššího kněze Kaifáše. Radili se, jak by se Ježíše nenápadně zmocnili a zprovodili ho ze světa. Dohodli se, že by to nemělo být o velikonočních svátcích, aby to nevzbudilo rozruch mezi shromážděnými poutníky.

Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí

Mezitím byl Ježíš pozván v Betanii do domu Šimona, zvaného Malomocný. Byli již u stolu, když k Ježíšovi přistoupila žena. Měla alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem, a ten mu všechen vetřela do vlasů. Učedníci tím byli pohoršeni: „Takové plýtvání! To se dalo výhodně prodat a peníze mohli dostat chudí!“

10 Ježíš to slyšel a řekl: „Proč jí to máte za zlé? Prokázala mi dobrou službu. 11 Chudých bude mezi vámi vždy dost, ale já s vámi už dlouho nebudu. 12 Tato žena mne pomazala olejem, a tak vlastně připravila mé tělo k pohřbu. 13 To, co učinila, neupadne v zapomenutí, ale spolu se zvěstí o mém díle záchrany to bude připomínáno.“

Jidáš domlouvá zradu Ježíše

14 Jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím 15 a řekl jim: „Kolik mi zaplatíte, když zradím Ježíše, abyste ho nenápadně dostali do rukou?“ A oni mu dali třicet stříbrňáků. 16 Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby provedl svůj záměr.

Učedníci připravují velikonoční večeři

17 První den Velikonoc se učedníci zeptali Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“ 18 Poslal je do města a k jednomu člověku se vzkazem: „Nastal můj čas, budu u tebe se svými učedníky jíst velikonočního beránka.“

19 Učedníci se podle toho zařídili a připravili tam večeři.

Ježíš naposledy večeří s učedníky

20-21 Když po setmění Ježíš večeřel s dvanácti učedníky, řekl: „Jeden z vás mne zradí.“ 22 To je velice zarmoutilo a jeden přes druhého se ptali: „To myslíš mne, Pane?“ 23 On odpověděl: „Je to ten, kdo si bral z mísy současně se mnou. 24 Já musím jít cestou, která je mi určena, ale to nijak neospravedlňuje toho, kdo mne zrazuje. Lépe by mu bylo, kdyby se vůbec nenarodil.“

25 Jidáš se ho zeptal: „Mistře, jsem to já?“ On odpověděl: „Ano.“ 26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, poděkoval Bohu, rozlamoval ho a podával učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte, to je mé tělo.“ 27 Potom vzal kalich s vínem, vzdal díky Bohu a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni, 28 to je má krev, prolitá, aby smyla hříchy mnohých. To je nová smlouva Boha s člověkem. 29 Já s vámi piji tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce.“ 30 Potom zazpívali píseň a šli na Olivovou horu.

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

31 Tam Ježíš řekl: „Ještě této noci se stane něco, co vám vezme odvahu. Vždyť Písmo předpovídá: ‚Budu bít pastýře a jeho stádo se rozprchne.‘ – 32 Ale až povstanu k životu, sejdeme se spolu v Galileji.“

33 Petr rozhorleně protestoval: „Kdyby tě všichni opustili, já tedy ne!“ 34 Ale Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, že ještě této noci, dřív než zakokrhá kohout, mne třikrát zapřeš.“ 35 Petr zvolal: „To raději s tebou umřu, než bych tě zapřel!“ A stejně mluvili i ostatní.

Ježíš prožívá muka v zahradě

36 Potom přišli na místo zvané Getsemane a Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy se tady posaďte a já se jdu modlit.“ 37 Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Padl na něho smutek a tíseň. 38 Řekl jim: „Sevřela mne smrtelná úzkost. Zůstaňte tu a buďte se mnou vzhůru.“ 39 Poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Můj Otče! Jestli je to možné, zbav mne toho hrozného údělu! Ale nechci prosazovat svoji vůli. Chci, aby se stalo, co chceš ty.“ 40 Pak se vrátil k těm třem a oni spali.

41 „Petře,“ budil ho, „to jste nemohli ani hodinu být se mnou vzhůru? Bděte a modlete se, abyste obstáli ve zkoušce. Máte dobrou vůli, ale slabé tělo.“

42 Opět se vzdálil a modlil se: „Můj Otče! Není-li jiné východisko, ať se stane tvá vůle.“ 43 Vrátil se zase ke svým učedníkům a oni opět spali. Byli velice unaveni. 44 Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy. 45 Pak se vrátil k učedníkům a řekl: „Teď už nepotřebuji, abyste se mnou bděli. Nastává chvíle, kdy budu zrazen a vydán do rukou podlých lidí. 46 Vstaňte, půjdeme! Tam se blíží můj zrádce.“

Ježíš je zrazen a zajat

47 Ještě ani nedomluvil a už přicházel Jidáš. S ním táhl oddíl ozbrojený meči a holemi, poslaný veleradou. 48 Měli s Jidášem domluvené znamení: Chopí se toho, koho Jidáš políbí. 49 A tak přistoupil Jidáš k Ježíšovi: „Buď zdráv, Mistře!“ řekl a políbil ho. 50 Ježíš mu řekl: „Příteli, co to děláš?“ Tu se však Ježíše chopili a zajali ho.

51 Jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vytasil meč, ťal po veleknězovu služebníkovi a usekl mu ucho. 52 Ježíš řekl svému obránci: „Schovej svůj meč! Kdo čím zachází, tím také schází. 53 Cožpak nevíš, že kdybych poprosil svého Otce o ochranu, okamžitě by mi poslal celé nebeské vojsko? 54 Ale jak by se pak splnil Boží plán spásy?“

55 Pak se obrátil k ozbrojencům: „Přitáhli jste na mne jako na rebela. Proč jste mě nezatkli už v chrámu, kde jsem vám denně kázal? Já vím proč! 56 Plníte tak přesně prorocké předpovědi.“ V té chvíli ho všichni jeho učedníci opustili a rozutekli se.

Kaifáš vyslýchá Ježíše

57 Zatčeného Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi Kaifášovi, kde se sešla velerada. 58 Petr je z povzdálí následoval až k veleknězovu paláci. Vešel na nádvoří a vmísil se mezi služebnictvo, aby věděl, jak to dopadne. 59 Velekněží i celá rada se snažili pomocí křivého svědectví Ježíše obvinit tak, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60 Ale i když sehnali mnoho falešných svědků, přece se nepodařilo najít vhodnou obžalobu. Nakonec vystoupili dva 61 a shodně vypovídali: „Tento muž řekl, že má moc zničit chrám a ve třech dnech ho znovu vystavět.“

62 Nato vstal nejvyšší velekněz a řekl Ježíšovi: „Jak se obhájíš proti této obžalobě?“ 63 Ale Ježíš mlčel. Tu sáhl velekněz k poslednímu prostředku: „Beru tě pod přísahu při živém Bohu: Jsi ten zaslíbený Mesiáš, Boží Syn?“

64 Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale ujišťuji vás, že brzy budete svědky toho, že mne Bůh vyzdvihne, abych seděl po jeho pravici, odkud se vrátím ve svém majestátu.“ 65-66 Velekněz si na znamení největšího pohoršení roztrhl své roucho a prohlásil: „To je rouhání! Cožpak potřebujeme ještě svědky? Teď jste to slyšeli na vlastní uši! Jaký vynesete rozsudek?“

67-68 Odpověděli: „Zaslouží si smrt!“ Pak mu někteří plivali do obličeje, bili ho po hlavě a tloukli holí s výsměchem: „Když jsi Mesiáš, hádej, kdo ti teď dal ránu!“

Petr zapírá, že zná Ježíše

69 Petr zatím seděl venku na nádvoří. Tu si ho všimla jedna služka: „Ty jsi také byl s tím Ježíšem z Galileje!“

70 Ale Petr přede všemi popřel: „Ani nevím, o čem mluvíš!“

71 Pak si to namířil k bráně, kde ho uviděla jiná a upozornila okolostojící: „Tento člověk chodil s Ježíšem z Nazaretu.“ 72 Petr se však zapřísahal a řekl: „Vůbec toho člověka neznám.“

73 Oni se však kolem něj shlukli a doráželi: „Určitě k němu patříš! Je to znát na tvém nářečí!“

74 Petr se dušoval a přísahal, že Ježíše opravdu nezná. V tom okamžiku se ozval kohout 75 a Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Dříve než zakokrhá kohout, třikrát mne zapřeš.“ Vyběhl ven a hořce se rozplakal.