Ecclesiastes 2 – NIRV & SNC

New International Reader’s Version

Ecclesiastes 2:1-26

Pleasure Is Meaningless

1I said to myself, “Come on. I’ll try out pleasure. I want to find out if it is good.” But it also proved to be meaningless. 2“Laughter doesn’t make any sense,” I said. “And what can pleasure do for me?” 3I tried cheering myself up by drinking wine. I even tried living in a foolish way. But wisdom was still guiding my mind. I wanted to see what was good for people to do on earth during their short lives.

4So I started some large projects. I built houses for myself. I planted vineyards. 5I made gardens and parks. I planted all kinds of fruit trees in them. 6I made lakes to water groves of healthy trees. 7I bought male and female slaves. And I had other slaves who were born in my house. I also owned more herds and flocks than anyone in Jerusalem ever had before. 8I stored up silver and gold for myself. I gathered up the treasures of kings and their kingdoms. I got some male and female singers. I also got many women for myself. Women delight the hearts of men. 9I became far more important than anyone in Jerusalem had ever been before. And in spite of everything, I didn’t lose my wisdom.

10I gave myself everything my eyes wanted.

There wasn’t any pleasure that I refused to give myself.

I took delight in everything I did.

And that was what I got for all my work.

11But then I looked over everything my hands had done.

I saw what I had worked so hard to get.

And nothing had any meaning.

It was like chasing the wind.

Nothing was gained on this earth.

Wisdom and Foolish Pleasure Are Meaningless

12I decided to think about wisdom.

I also thought about foolish pleasure.

What more can a new king do?

Can he do anything more than others have already done?

13I saw that wisdom is better than foolishness,

just as light is better than darkness.

14The eyes of a wise person see things clearly.

A person who is foolish lives in darkness.

But I finally realized that death catches up

with both of them.

15Then I said to myself,

“What happens to a foolish person will catch up with me too.

So what do I gain by being wise?”

I said to myself,

“That doesn’t have any meaning either.”

16Like a foolish person, a wise person won’t be remembered very long.

The days have already come when both of them have been forgotten.

Like a person who is foolish,

a wise person must die too!

Work Is Meaningless

17So I hated life. That’s because the work done on this earth made me sad. None of it has any meaning. It’s like chasing the wind. 18I hated everything I had worked for on earth. I’ll have to leave all of it to someone who lives after me. 19And who knows whether that person will be wise or foolish? Either way, they’ll take over everything on earth I’ve worked so hard for. That doesn’t have any meaning either. 20So I began to lose hope because of all my hard work on this earth. 21A person might use wisdom, knowledge and skill to do their work. But then they have to leave everything they own to someone who hasn’t worked for it. That doesn’t have any meaning either. In fact, it isn’t fair. 22What do people get for all their hard work on earth? What do they get for all their worries? 23As long as they live, their work is nothing but pain and sorrow. Even at night their minds can’t rest. That doesn’t have any meaning either.

24A person can’t do anything better than eat, drink and be satisfied with their work. I’m finally seeing that those things also come from the hand of God. 25Without his help, who can eat or find pleasure? 26God gives wisdom, knowledge and happiness to the person who pleases him. But to a sinner he gives the task of gathering and storing up wealth. Then the sinner must hand it over to the one who pleases God. That doesn’t have any meaning either. It’s like chasing the wind.

Slovo na cestu

Kazatel 2:1-26

1Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost. 2Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš? 3Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého. 4Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice. 5Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce. 6Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví. 7Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě. 8Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné. 9A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně. 10A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé. 11Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem. 12Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.) 13I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost. 14Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí. 15Protož jsem řekl v srdci svém: Máliť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost. 16Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen. 17Pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha. 18Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně. 19A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost. 20I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. 21Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc. 22Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem, 23Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost. 24Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází. 25Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já? 26Èlověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.