መዝሙር 42 – NASV & SNC

New Amharic Standard Version

መዝሙር 42:1-11

ሁለተኛ መጽሐፍ

ከመዝሙር 42–72

መዝሙር 4242 በብዙ የዕብራይስጥ ቅጆች መዝሙር 42 እና 43 አንድ መዝሙር ነው።

ለመዘምራን አለቃ።

በስደት ላይ ያለ ሌዋዊ ልቅሶ

1ዋላ የምንጭ ውሃ እንደምትናፍቅ፣

አምላክ ሆይ፤ ነፍሴም እንዲሁ አንተን ትናፍቃለች።

2ነፍሴ አምላክን፣ ሕያው አምላክን ተጠማች፤

መቼ ደርሼ ነው የአምላክን ፊት የማየው?

3ሰዎች ቀኑን ሙሉ፣

“አምላክህ የት አለ?” ባሉኝ ቍጥር፣

እንባዬ ቀንና ሌሊት፣

ምግብ ሆነኝ።

4ነፍሴ በውስጤ እየፈሰሰች፣

እነዚህን ነገሮች አስታወስሁኝ፤

ታላቅ ሕዝብ ወደ እግዚአብሔር ቤት እየመራሁ፣

በእልልታና በምስጋና መዝሙር፣

በአእላፍ ሕዝብ መካከል፣

እንዴት ከሕዝቡ ጋር እሄድ እንደ ነበር ትዝ አለኝ።

5ነፍሴ ሆይ፤ ለምን ትተክዢያለሽ?

ለምንስ በውስጤ ትታወኪያለሽ?

ተስፋሽን በአምላክ ላይ አድርጊ፤

6አዳኜና አምላኬን፣ ገና አመሰግነዋለሁና።

ነፍሴ በውስጤ ተክዛለች፤

ስለዚህ በዮርዳኖስ ምድር፣

በአርሞንኤም ከፍታ፣ በሚዛር ተራራ ዐስብሃለሁ።

7በፏፏቴህ ማስገምገም፣

አንዱ ጥልቅ ሌላውን ጥልቅ ይጣራል፤

ማዕበልህና ሞገድህ ሁሉ፣

ሙሉ በሙሉ አጥለቀለቀኝ።

8እግዚአብሔር ምሕረቱን በቀን ያዝዛል፤

ዝማሬውም በሌሊት በእኔ ዘንድ አለ፤

ይህም ለሕይወቴ አምላክ የማቀርበው ጸሎት ነው።

9እግዚአብሔር ዐለቴን፣

“ለምን ረሳኸኝ?

ጠላትስ እያስጨነቀኝ፣

ለምን በሐዘን እመላለሳለሁ?” እለዋለሁ።

10ጠላቶቼ ቀኑን ሙሉ፣

“አምላክህ የት አለ?” እያሉ፣

በነገር ጠዘጠዙኝ፣

ዐጥንቴም ደቀቀ።

11ነፍሴ ሆይ፤ ለምን ትተክዢያለሽ?

ለምንስ በውስጤ ትታወኪያለሽ?

ተስፋሽን በአምላክ ላይ አድርጊ፣

አዳኜና አምላኬን

ገና አመሰግነዋለሁና።

Slovo na cestu

Žalmy 42:1-12

1Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. 2Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. 3Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím? 4Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 5Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících. 6Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho. 7Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar. 8Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila. 9Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého. 10Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi? 11Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 12Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.