New American Standard Bible

Luke 10

The Seventy Sent Out

1Now after this the Lord appointed [a]seventy others, and sent them in pairs ahead of Him to every city and place where He Himself was going to come. And He was saying to them, “The harvest is plentiful, but the laborers are few; therefore beseech the Lord of the harvest to send out laborers into His harvest. Go; behold, I send you out as lambs in the midst of wolves. Carry no money belt, no [b]bag, no shoes; and greet no one on the way. Whatever house you enter, first say, ‘Peace be to this house.’ If a [c]man of peace is there, your peace will rest on him; but if not, it will return to you. Stay in [d]that house, eating and drinking [e]what they give you; for the laborer is worthy of his wages. Do not keep moving from house to house. Whatever city you enter and they receive you, eat what is set before you; and heal those in it who are sick, and say to them, ‘The kingdom of God has come near to you.’ 10 But whatever city you enter and they do not receive you, go out into its streets and say, 11 ‘Even the dust of your city which clings to our feet we wipe off in protest against you; yet [f]be sure of this, that the kingdom of God has come near.’ 12 I say to you, it will be more tolerable in that day for Sodom than for that city.

13 “Woe to you, Chorazin! Woe to you, Bethsaida! For if the [g]miracles had been performed in Tyre and Sidon which occurred in you, they would have repented long ago, sitting in [h]sackcloth and ashes. 14 But it will be more tolerable for Tyre and Sidon in the judgment than for you. 15 And you, Capernaum, will not be exalted to heaven, will you? You will be brought down to Hades!

16 “The one who listens to you listens to Me, and the one who rejects you rejects Me; and he who rejects Me rejects the One who sent Me.”

The Happy Results

17 The [i]seventy returned with joy, saying, “Lord, even the demons are subject to us in Your name.” 18 And He said to them, “I was watching Satan fall from heaven like lightning. 19 Behold, I have given you authority to tread on serpents and scorpions, and over all the power of the enemy, and nothing will injure you. 20 Nevertheless do not rejoice in this, that the spirits are subject to you, but rejoice that your names are recorded in heaven.”

21 At that very [j]time He rejoiced greatly in the Holy Spirit, and said, “I [k]praise You, O Father, Lord of heaven and earth, that You have hidden these things from the wise and intelligent and have revealed them to infants. Yes, Father, for this way was well-pleasing in Your sight. 22 All things have been handed over to Me by My Father, and no one knows who the Son is except the Father, and who the Father is except the Son, and anyone to whom the Son wills to reveal Him.”

23 Turning to the disciples, He said privately, “Blessed are the eyes which see the things you see, 24 for I say to you, that many prophets and kings wished to see the things which you see, and did not see them, and to hear the things which you hear, and did not hear them.”

25 And a [l]lawyer stood up and put Him to the test, saying, “Teacher, what shall I do to inherit eternal life?” 26 And He said to him, “What is written in the Law? [m]How does it read to you?” 27 And he answered, “You shall love the Lord your God with all your heart, and with all your soul, and with all your strength, and with all your mind; and your neighbor as yourself.” 28 And He said to him, “You have answered correctly; do this and you will live.” 29 But wishing to justify himself, he said to Jesus, “And who is my neighbor?”

The Good Samaritan

30 Jesus replied and said, “A man was going down from Jerusalem to Jericho, and fell among robbers, and they stripped him and [n]beat him, and went away leaving him half dead. 31 And by chance a priest was going down on that road, and when he saw him, he passed by on the other side. 32 Likewise a Levite also, when he came to the place and saw him, passed by on the other side. 33 But a Samaritan, who was on a journey, came upon him; and when he saw him, he felt compassion, 34 and came to him and bandaged up his wounds, pouring oil and wine on them; and he put him on his own beast, and brought him to an inn and took care of him. 35 On the next day he took out two [o]denarii and gave them to the innkeeper and said, ‘Take care of him; and whatever more you spend, when I return I will repay you.’ 36 Which of these three do you think proved to be a neighbor to the man who fell into the robbers’ hands?” 37 And he said, “The one who showed mercy toward him.” Then Jesus said to him, “Go and do [p]the same.”

Martha and Mary

38 Now as they were traveling along, He entered a village; and a woman named Martha welcomed Him into her home. 39 She had a sister called Mary, who was seated at the Lord’s feet, listening to His word. 40 But Martha was distracted with [q]all her preparations; and she came up to Him and said, “Lord, do You not care that my sister has left me to do all the serving alone? Then tell her to help me.” 41 But the Lord answered and said to her, “Martha, Martha, you are worried and bothered about so many things; 42 but only one thing is necessary, for Mary has chosen the good part, which shall not be taken away from her.”

Footnotes

  1. Luke 10:1 Some mss read seventy-two
  2. Luke 10:4 Or knapsack or beggar’s bag
  3. Luke 10:6 Lit son of peace; i.e. a person inclined toward peace
  4. Luke 10:7 Lit the house itself
  5. Luke 10:7 Lit the things from them
  6. Luke 10:11 Lit know
  7. Luke 10:13 Or works of power
  8. Luke 10:13 I.e. symbols of mourning
  9. Luke 10:17 Some mss read seventy-two
  10. Luke 10:21 Lit hour
  11. Luke 10:21 Or acknowledge to You
  12. Luke 10:25 I.e. an expert in the Mosaic Law
  13. Luke 10:26 Lit How do you read?
  14. Luke 10:30 Lit laid blows upon
  15. Luke 10:35 The denarius was equivalent to a day’s wages
  16. Luke 10:37 Or likewise
  17. Luke 10:40 Lit much service

Slovo na cestu

Lukáš 10

Ježíš vysílá sedmdesát učedníků

1Ježíš vybral ještě jiných sedmdesát svých následovníků a poslal je ve dvojicích napřed do míst, která chtěl později sám navštívit. Řekl jim: „Úroda je bohatá, ale ženců je málo. Proste Boha, ať pošle dělníky na svoji sklizeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Neberte s sebou žádnou peněženku, ani mošnu, ani náhradní obuv. Nemarněte čas zbytečným povídáním. Do kteréhokoliv domu vejdete, pozdravte je přáním pokoje. Přijmou-li vás přátelsky, usídlí se skutečně v tom domě pokoj, který jste jim přáli. Odmítnou-li vás, vám pokoj zůstane, a oni ho budou postrádat. 7-8 Tam, kde vás přijmou, zůstaňte potřebnou dobu a nerozpakujte se přijmout jejich pohostinnost, protože dělník má právo na svou mzdu. V tom místě uzdravujte nemocné a hlásejte, že docela nablízku je Boží moc a milosrdenství, že Kristus je zde. 10 Tam, kde vás nepřijmou, vyjděte do ulic a řekněte: 11 ‚Nechceme od vás nic, i ten váš prach setřásáme ze svých nohou. Vezměte však na vědomí, že i k vám přichází Kristus, a protože ho odmítáte, čeká vás Boží soud. 12 Budete na tom hůř než lidé ze Sodomy, kteří neměli takovou příležitost jako vy.‘ “ 13 Pak Ježíš začal hovořit o galilejských městech, kde mu tak mnozí neuvěřili: „Běda ti, Korozaim, běda ti, Betsaido! 14 Kdyby se v pohanských městech Týru a Sidónu děly takové zázraky jako u vás, dávno by činili pokání ze všeho zlého, kterého se kdy dopustili. A tak Týru a Sidónu bude v den posledního soudu snesitelněji než vám. 15 Poroste až do nebe tvá pýcha, Kafarnaum? Tvůj pád bude veliký!“ 16 Potom učedníkům ještě dodal: „Kdo vám bude naslouchat, naslouchá mně, kdo vámi pohrdne, pohrdá i mnou. A kdo mne odmítne, odmítne toho, který mne poslal – samého Boha!“

Návrat sedmdesáti učedníků

17 Později se těch sedmdesát učedníků vrátilo s radostnými zprávami: „Pane, dařilo se nám vyhnat i démony, když jsme vyslovili tvé jméno.“ 18 Ježíš řekl: „Mám před očima satanovu konečnou porážku. 19 Už teď vám dávám moc zašlapávat síly tohoto nepřítele, jako když člověk hubí jedovaté hady a štíry. Nebojte se jich, neuškodí vám. 20 Z toho se však neradujte, že se vám mocnosti zla podrobují, ale radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“ 21 Boží Duch naplnil Ježíše v té chvíli velkou radostí, takže se modlil: „Děkuji ti, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl před učenými a rozumáři tyto skutečnosti a odkrýváš je dětsky prostým lidem. Ano, Otče, tak se ti to líbí. 22 Všechno jsi mi svěřil; jen ty víš, kdo jsem já, a já vím, kdo jsi ty. Nikdo není schopen tě pochopit, pokud mu to neobjasním.“ 23 Pak se obrátil na své učedníky a řekl jim: „Radujte se, že to všechno smíte vidět na vlastní oči. 24 Mnozí proroci a králové si přáli vidět a slyšet, co vy teď spoluprožíváte, ale nebylo jim to dáno.“

Ježíš vypráví podobenství o milosrdném Samařanu

25 Jeden z učitelů zákona chtěl přivést Ježíše do úzkých a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych si zajistil věčný život?“ 26 Ježíš mu odpověděl otázkou: „Co o tom říká Mojžíšův zákon? Co tam čteš?“ 27 Muž na to uvedl slova ze zákona: „Miluj Pána Boha z celého srdce, z celé duše, vší silou a celým rozumem a svého bližního miluj tak, jako miluješ sebe.“ 28 „Správně,“ řekl Ježíš, „řiď se podle toho a přijdeš do nebe.“ 29 Učitel zákona se však nechtěl tak lehce vzdát, a proto se ještě zeptal. „Ale kdo je můj bližní?“ 30 Na to mu Ježíš vyprávěl následující příběh: „Jeden muž se vydal z Jeruzaléma do Jericha. Cestou ho přepadli lupiči, okradli, zbili a polomrtvého nechali ležet. 31 Šel kolem kněz, uviděl zraněného, ale vyhnul se mu. 32 I jeden chrámový sluha šel okolo, ale ani ten mu neposkytl pomoc. 33 Nakonec přišel jeden muž ze Samaří. Když uviděl zraněného, bylo mu ho líto. 34 Zapomněl na starou nenávist mezi Židy a Samařany, ošetřil přepadeného a ovázal mu rány. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl do hostince a tam o něho pečoval. 35 Druhého dne dal hostinskému dva stříbrňáky s prosbou: ‚Věnuj mu potřebnou péči, a kdyby tě to stálo víc, než jsem ti dal, vyrovnám se s tebou, až pojedu zpátky.‘ “ 36 „Co myslíš,“ zeptal se Ježíš, „který z těch tří se zachoval k tomu přepadenému jako bližní?“ 37 Učitel zákona odpověděl: „Ten, který mu pomohl.“ Ježíš na to řekl: „Jdi a jednej také tak.“

Ježíš navštěvuje Marii a Martu

38 Ježíš s učedníky pokračoval v cestě. V jedné vesnici je do svého domu pozvala žena jménem Marta. 39 Její sestra Marie se posadila a pozorně naslouchala Ježíšovým slovům. 40 Marta měla zatím plné ruce práce s pohoštěním. Za chvíli přišla k Ježíšovi s výčitkou: „Pane, nevidíš, co mám práce, a že Marie si jen tak sedí? Pošli ji, ať mi pomůže!“ 41 Ježíš jí odpověděl: „Milá Marto, ty se moc staráš a příliš se namáháš pro věci, které za to nestojí. 42 Člověk potřebuje jen málo. Doopravdy vlastně jen jedno. Marie to pochopila a to jí nikdo nevezme.“