시편 74 – KLB & SNC

Korean Living Bible

시편 74:1-23

나라의 구원을 위한 기도

(아삽의 교훈시)

1하나님이시여,

어째서 우리를

이처럼 버리셨습니까?

어째서 주의 백성에게

분노하십니까?

2주께서 오래 전에 택하시고

노예 생활에서 구하셔서

주의 지파가 되게 하신

주의 백성을 기억하시며

한때 주께서 계셨던

시온산도 기억하소서.

3완전히 폐허가 된

이 곳을 돌아보소서.

우리 원수들이 성소에 있는 것을

모두 파괴해 버렸습니다.

4주의 원수들이 주의 성소에서

승리의 함성을 올리며

승리의 상징으로 그 곳에

자기들의 기를 세웠습니다.

5그들은 도끼를 휘둘러

벌목하는 사람과 같습니다.

6그들이 도끼와 망치로

성소의 조각품을

모조리 때려부수고

7주의 성소를 불사르며

주께서 경배받으시는

신성한 곳을 더럽혔습니다.

8그들은 모조리

부숴 버리겠다고 생각하며

하나님을 섬기는 회당을

전부 불살라 버렸습니다.

974:9 또는 ‘우리의 표적이 보이지 아니하며’우리가 주의 백성임을 보여 줄

표적이 아무것도 없으며

이젠 예언자도 없고

이런 상태가 얼마 동안 계속될지

우리 가운데 아는 자도 없습니다.

10하나님이시여, 원수들이 언제까지

주를 비웃겠습니까?

원수들이 주의 이름을

영원히 모욕할 것입니까?

11주께서는 왜 오른손을

거두셨습니까?

주의 손을 들어 그들을 치소서.

12하나님이시여,

주는 예로부터 나의 왕이셨으며

세상에 구원을 베푸신 분이십니다.

13주께서는 주의 능력으로

바다를 가르시고

바다 괴물의 머리를 깨뜨리셨으며

1474:14 히 ‘리워야단의’악어 같은 괴물의 머리를 부숴

사막의 짐승들에게

먹이로 주셨습니다.

15주는 샘을 터뜨려

물이 쏟아져 나오게 하셨으며

항상 흐르는 강을 말리셨습니다.

16낮도 주의 것이며 밤도 주의 것이니

주께서 해와 달을 만드셨습니다.

17주는 땅의 경계를 정하시며

여름과 겨울을 만드셨습니다.

18여호와여, 기억하소서.

원수들이 주를 조롱하고

어리석은 백성이

주의 이름을 모독합니다.

1974:19 원문에는 ‘주의 산비둘기의 생명을 들짐승에게 주지 마시며’힘없는 주의 백성을

잔인한 원수들에게

버려 두지 마시고

고통당하는 주의 백성을

영원히 잊지 마소서.

20주는 우리와 맺은 계약을

기억하소서.

으슥한 곳마다 폭력배들이

우글거리고 있습니다.

21짓눌려 사는 자가

모욕당하는 일이 없게 하시고

가난한 자들이

주를 찬양하게 하소서.

22하나님이시여, 일어나셔서

74:22 또는 ‘주의 원통을 푸시고’주의 의로움을 밝히소서.

어리석은 자들이 하루 종일

주를 비웃는 것을 기억하소서.

23주의 대적들이 외치는 소리를

잊지 마소서.

소란을 피우는

주의 원수들의 소리가

계속 높아만 갑니다.

Slovo na cestu

Žalmy 74:1-23

1Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé? 2Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš. 3Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! 4Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých. 5Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho. 6A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají. 7Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého. 8Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi. 9Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane. 10I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému? 11Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš? 12Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země. 13Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách. 14Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. 15Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké. 16Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil. 17Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval. 18Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal. 19Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky. 20Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti. 21Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé. 22Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den. 23Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.