King James Version

Philippians 2:1-30

1If there be therefore any consolation in Christ, if any comfort of love, if any fellowship of the Spirit, if any bowels and mercies, 2Fulfil ye my joy, that ye be likeminded, having the same love, being of one accord, of one mind. 3Let nothing be done through strife or vainglory; but in lowliness of mind let each esteem other better than themselves. 4Look not every man on his own things, but every man also on the things of others. 5Let this mind be in you, which was also in Christ Jesus: 6Who, being in the form of God, thought it not robbery to be equal with God: 7But made himself of no reputation, and took upon him the form of a servant, and was made in the likeness of men: 8And being found in fashion as a man, he humbled himself, and became obedient unto death, even the death of the cross. 9Wherefore God also hath highly exalted him, and given him a name which is above every name: 10That at the name of Jesus every knee should bow, of things in heaven, and things in earth, and things under the earth; 11And that every tongue should confess that Jesus Christ is Lord, to the glory of God the Father.

12Wherefore, my beloved, as ye have always obeyed, not as in my presence only, but now much more in my absence, work out your own salvation with fear and trembling. 13For it is God which worketh in you both to will and to do of his good pleasure. 14Do all things without murmurings and disputings: 15That ye may be blameless and harmless, the sons of God, without rebuke, in the midst of a crooked and perverse nation, among whom ye shine as lights in the world; 16Holding forth the word of life; that I may rejoice in the day of Christ, that I have not run in vain, neither laboured in vain. 17Yea, and if I be offered upon the sacrifice and service of your faith, I joy, and rejoice with you all. 18For the same cause also do ye joy, and rejoice with me.

19But I trust in the Lord Jesus to send Timotheus shortly unto you, that I also may be of good comfort, when I know your state. 20For I have no man likeminded, who will naturally care for your state. 21For all seek their own, not the things which are Jesus Christ’s. 22But ye know the proof of him, that, as a son with the father, he hath served with me in the gospel. 23Him therefore I hope to send presently, so soon as I shall see how it will go with me. 24But I trust in the Lord that I also myself shall come shortly. 25Yet I supposed it necessary to send to you Epaphroditus, my brother, and companion in labour, and fellowsoldier, but your messenger, and he that ministered to my wants. 26For he longed after you all, and was full of heaviness, because that ye had heard that he had been sick. 27For indeed he was sick nigh unto death: but God had mercy on him; and not on him only, but on me also, lest I should have sorrow upon sorrow. 28I sent him therefore the more carefully, that, when ye see him again, ye may rejoice, and that I may be the less sorrowful. 29Receive him therefore in the Lord with all gladness; and hold such in reputation: 30Because for the work of Christ he was nigh unto death, not regarding his life, to supply your lack of service toward me.

Slovo na cestu

Filipským 2:1-30

Výzva k jednotě a lásce

1Znamená pro vás něco napomenutí ve jménu Kristovu? Má pro vás význam, že nás Duch Boží vzájemně spojuje? 2Záleží vám na mé upřímné lásce? Pak tedy buďte svorní, mějte se rádi, usilujte o jednotu a jednomyslnost. 3Ničím jiným mi neuděláte větší radost. Nebuďte laskaví a jednomyslní jen z vypočítavosti, nechtějte sklízet vděčnost a uznání, ale přejte je jiným. 4Nemyslete jen na sebe a na vlastní blaho, spíš přemýšlejte, jak prospět jiným.

5Osvojte si smýšlení Ježíše Krista:

6Ač sám byl Bůh,

nedomáhal se božských nároků,

7odložil svou slávu a moc,

stal se člověkem 8a dokonce přijal úděl otroka.

Poslušně šel cestou ponížení až k potupné smrti:

popravili ho na kříži jako zločince.

9Ale právě proto ho Bůh nade všechno povýšil

a dal mu takovou slávu,

10-11aby se před jeho jménem každé stvoření v úctě sklonilo a uznalo, že je Pánem všeho.

K věčnému životu je třeba Boží síla a vlastní chtění

12Moji drazí, dokud jsem byl u vás, vždycky jste dbali mých slov. Tím spíše teď, když mezi vámi být nemohu, úzkostlivě se snažte, abyste získali věčný život. 13Bůh, jenž ve vás působí, k tomu povzbudí vaši vůli a dá vám sílu proměnit ji v činy.

14Všechno, co činíte, dělejte bez reptání a pochybností. 15-16Tím dokážete čistotu svého srdce a mezi zkaženými a převrácenými se osvědčíte jako ryzí Boží děti. Buďte svému okolí světlem. Až se Kristus zase objeví – jak budu šťasten, že jsem se nenamáhal zbytečně. 17I kdybych měl své poslání zpečetit vlastní krví, 18raduji se z toho a také vy se můžete radovat se mnou.

Ocenění práce spolupracovníků

19Věřím, že mi Pán brzo umožní poslat k vám Timotea, abych se potěšil zprávami o vás. 20Jinak tu nemám nikoho, kdo by měl o vás tak upřímný zájem. 21Všichni myslí spíš na svůj vlastní prospěch než na zájmy Kristovy. 22Ale Timotea jste už poznali, když mi ve službě Boží věci pomáhal jako vlastní syn. 23Jakmile bude o mně rozhodnuto, pošlu ho hned k vám. 24Mám ale ke Kristu důvěru, že brzo přijdu i já sám.

25Rozhodl jsem se však poslat k vám zpátky Epafrodita. Jeho služby byly pro mne velmi cenné. V práci i boji mi stál po boku jako bratr. 26Ale teď se mu přece jen silně zastesklo po domově, zvlášť když uslyšel, že jste se dověděli o jeho nemoci. 27Měl už opravdu namále, ale Bůh se nad ním slitoval. Také mne tím ušetřil další velké rány. 28Vypravil jsem ho nazpět co nejrychleji, aby vás osobně uklidnil a zbavil mne tím velké starosti. 29Buďte k němu milí jako k bratrovi. Takových lidí si važte. 30Vždyť pro Kristovo dílo dal v sázku vlastní život a ve snaze nahradit mi vás všechny by byl se málem uštval k smrti.