Job 13 – NIV & SNC

New International Version

Job 13:1-28

1“My eyes have seen all this,

my ears have heard and understood it.

2What you know, I also know;

I am not inferior to you.

3But I desire to speak to the Almighty

and to argue my case with God.

4You, however, smear me with lies;

you are worthless physicians, all of you!

5If only you would be altogether silent!

For you, that would be wisdom.

6Hear now my argument;

listen to the pleas of my lips.

7Will you speak wickedly on God’s behalf?

Will you speak deceitfully for him?

8Will you show him partiality?

Will you argue the case for God?

9Would it turn out well if he examined you?

Could you deceive him as you might deceive a mortal?

10He would surely call you to account

if you secretly showed partiality.

11Would not his splendor terrify you?

Would not the dread of him fall on you?

12Your maxims are proverbs of ashes;

your defenses are defenses of clay.

13“Keep silent and let me speak;

then let come to me what may.

14Why do I put myself in jeopardy

and take my life in my hands?

15Though he slay me, yet will I hope in him;

I will surely13:15 Or He will surely slay me; I have no hope— / yet I will defend my ways to his face.

16Indeed, this will turn out for my deliverance,

for no godless person would dare come before him!

17Listen carefully to what I say;

let my words ring in your ears.

18Now that I have prepared my case,

I know I will be vindicated.

19Can anyone bring charges against me?

If so, I will be silent and die.

20“Only grant me these two things, God,

and then I will not hide from you:

21Withdraw your hand far from me,

and stop frightening me with your terrors.

22Then summon me and I will answer,

or let me speak, and you reply to me.

23How many wrongs and sins have I committed?

Show me my offense and my sin.

24Why do you hide your face

and consider me your enemy?

25Will you torment a windblown leaf?

Will you chase after dry chaff?

26For you write down bitter things against me

and make me reap the sins of my youth.

27You fasten my feet in shackles;

you keep close watch on all my paths

by putting marks on the soles of my feet.

28“So man wastes away like something rotten,

like a garment eaten by moths.

Slovo na cestu

Jób 13:1-28

1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.