詩篇 27 – JCB & SNC

Japanese Contemporary Bible

詩篇 27:1-14

27

1主は私の光、また救いです。

だれを恐れる必要がありましょう。

2私を亡き者にしようと襲いかかる悪者は、

つまずき倒れます。

3たとえ大軍が押し寄せようとも、恐れません。

必ず神が救ってくださると信じているからです。

4私が神にお願いすることは、ただ一つです。

私の求めてやまないものとは、

主の宮で黙想にふけり、

いのちある限り主の前で暮らすこと、

比べようもない、主の麗しさと完全と栄光とを

喜ぶ特権です。

5悩みの日に、私は宮へ出かけます。

主は私をかくまってくださり、

高い岩の上に座らせて、

6敵が手出しできないようにしてくださいます。

そのとき、私は主に供え物をささげ、

大喜びで賛美の歌を歌います。

7私の訴えに耳を傾けてください。

主よ。あわれんで、お助けください。

8「ここに来なさい。話をしよう。」

この御声を、私の心は聞きました。

そして、こう答えます。

「主よ、参ります。」

9どうか、お隠れにならないでください。

私は、あなたを見つけ出そうとしているのです。

怒って、召使の私を退けないでください。

かつてあなたは、私が試練に会うたびに

助けてくださったではありませんか。

私を見放さないでください。

ああ救いの神よ、見捨てないでください。

10たとえ、父や母が私を勘当しても、

主は迎え入れて、慰めてくださるはずです。

11ああ主よ。どうすべきか、はっきりと教えてください。

敵が手ぐすねひいて待ちかまえているのです。

12どうか、敵に捕まったりしませんように。

私が彼らの手中に陥ることがありませんように。

身に覚えのないことを、彼らは告発するのです。

そして、いつも残忍な仕打ちを企んでいます。

13主は、今度もきっと救い出してくださいます。

人々が生きているこの地上で、

再び主のあわれみを見ることができますように。

14いらだってはいけません。主を待ち望みなさい。

主は必ず来てくださり、あなたを救ってくださいます。

勇気を出しなさい。主を待ち望みなさい。

主はきっとあなたを救ってくださいます。

Slovo na cestu

Žalmy 27:1-14

1Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti? 2Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli. 3Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím. 4Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého, a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho. 5Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne. 6A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu. 7Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne. 8O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu. 9Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého. 10Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine. 11Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou. 12Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností. 13Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál. 14Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.