ヨブ 記 32 – JCB & SNC

Japanese Contemporary Bible

ヨブ 記 32:1-22

32

エリフのことば

1三人の友人は、それ以上ヨブに答えるのをやめました。ヨブが、自分は潔白だと言い張って一歩も譲らなかったからです。 2このやりとりを聞いていた、ラム族のブズ人、バラクエルの子エリフは腹を立てました。ヨブが、罪を犯したことを認めず、正当な理由があるからこそ神が彼を罰したのだということを認めようとしなかったからです。 3エリフはまた、ヨブの三人の友人にも腹を立てました。ヨブの議論に満足な受け答えもできないくせに、ヨブを罪人呼ばわりしたからです。 4エリフは、自分の話す番がくるのを、ずっと待っていました。一番年下だったので、これまで遠慮していたのです。 5エリフは三人が答えに詰まったのを見ると、このときとばかり、怒りに震えながら、 6口を開きました。

「私はまだ若いし、皆さんは人生の大先輩だ。

だから遠慮して、今まで黙っていた。

7年長者のほうが賢いと言われているからだ。

8-9しかし、年をとれば自然に賢くなるというものでもないことがわかった。

人を聡明にするのは、人のうちにある神の霊だ。

10だから、しばらく私の言うことを聞いてもらいたい。

11-12私はこれまで、じっと皆さんの言い分を聞いてきた。

ところが皆さんは、ヨブさんに罪を認めさせることも、

彼が罪人であることを証明することもできなかった。

13『人に罪を認めさせるのは神だけだ』などと、

言いわけしないでもらいたい。

14ヨブさんが初めから私と議論していたら、

私は絶対に、皆さんのような論法では答えなかった。

15-16だれも答えることばがなくなり、

途方に暮れ、口をつぐんで座り込んでしまった。

それでも私は待ち続けるべきだっただろうか。

17私も、言うだけは言わせてもらう。

18さっきから、言いたいことがたくさんあって、

うっぷんがたまっていたのだ。

19密閉したぶどう酒のたるのように、

私の腹は、今にも張り裂けそうだ。

20思いきり語って、気分を晴らさせてほしい。

21-22私は、人を侮辱することになるのを恐れて

手かげんしたりしないし、

だれにもへつらったりしない。

遠慮なく言わせてもらう。

神の罰を受けて死にたくないのだ。

Slovo na cestu

Jób 32:1-22

1A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál, 2Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha. 3Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba. 4Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on. 5Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém. 6I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého. 7Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost. 8Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné. 9Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu. 10A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své. 11Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči, 12A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho. 13Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk. 14Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati. 15Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova. 16Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více, 17Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já. 18Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého. 19Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se. 20Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu. 21Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu. 22Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.