伝道者の書 1 – JCB & SNC

Japanese Contemporary Bible

伝道者の書 1:1-18

1

すべてがむなしい

1ダビデ王の子で、エルサレムの王であり、「伝道者」と呼ばれたソロモンの教え。

2思うに、この世に価値のあるものなどない。

すべてがむなしい。

3-7人はあくせく働いた報酬として、

何を手に入れるというのか。

一つの時代が去り、新しい時代が来るが、

少しも変わらない。

太陽は昇っては沈み、また昇ろうと、

急ぎ元の所に帰って行く。

風は南に吹き、北に吹き、あちこち向きを変えるが、

結局行き着く所はない。

川は海に注ぐが、

海は決してあふれることはない。

水は再び川に戻り、また海に流れて行く。

8-11何もかも、くり返すばかりで、

あきあきする。

どれだけ見ていても満足できない。

どれだけ聞いても、

もうこれで良いということはない。

歴史はくり返すだけ。

ほんとうに新しいものなど何もない。

新しいように見えても、必ず前例があるか、すでに言い古されたものです。何か、「これは新しいものだ」と指摘できるものがあるでしょうか。それがずっと昔になかったと、どうしてわかるのですか。私たちは、先の時代にどんなことが起こったのか忘れてしまいます。そればかりか、のちの時代になれば、私たちが今していることを、だれも覚えていないのです。

知恵はむなしい

12-15伝道者である私はイスラエルの王で、エルサレムに住んでいました。私はこの世のあらゆることを理解しようと、全力を注ぎました。その結果、神が人間への分け前としてお与えになったものは、決して楽しいものでないことがわかりました。それはみな愚かに見え、風を追うようにむなしいものです。

間違ってしまったことは、もう正せない。

あったかもしれないものを考えてみたところで、

何の役に立とうか。

16-18私は自分に言い聞かせました。「私はこれまでのエルサレムのどの王より、いろんな勉強もした。どの王より知恵や知識を得た。」私は賢くなろうと、一生懸命に努力しました。しかし、今ではそんな努力さえ、風をつかまえるようにむなしいことだとわかったのです。

賢くなればなるほど、悲しみも増える。

知識を増すことは、悩みを増す。

Slovo na cestu

Kazatel 1:1-18

1Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě. 2Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost. 3Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem? 4Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá. 5Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází. 6Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr. 7Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely. 8Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením. 9Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem. 10Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi. 11Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou. 12Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě, 13A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.) 14Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha. 15Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti. 16Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění. 17I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha. 18Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.