以西結書 3 – CCBT & SNC

Chinese Contemporary Bible (Traditional)

以西結書 3:1-27

1祂對我說:「人子啊,你要把得到的吃下去,要吃下這書卷,然後去向以色列人傳講。」 2我張開口,祂就給我吃那書卷, 3對我說:「吃下我賜你的這書卷,讓它充滿你的肚腹。」我便吃了,書卷在我嘴裡甘甜如蜜。

4祂又對我說:「人子啊,現在你要到以色列人那裡,把我的話傳給他們。 5你不是奉命去語言不通的民族那裡,而是到以色列人當中。 6我不是派你到那些語言陌生、難懂、你聽不明白的民族中。我若果真派你到他們那裡,他們一定會聽你的話。 7然而以色列人卻不肯聽從你,因為他們頑固不化,不肯聽從我。 8不過,我要使你的臉像他們的臉一樣硬,使你的額像他們的額一樣硬。 9我要使你的額比火石更硬,如同金剛石。他們雖然是一群叛逆的人,你不要害怕,也不要因為他們的臉色而驚慌。」 10祂又說:「人子啊,你要留心聽我說的一切話,牢記在心。 11你要到你那些被擄的同胞那裡,不論他們聽不聽,你都要向他們宣告,『主耶和華這樣說。』」

12那時,靈把我舉起,我聽見後面有隆隆的聲音說:「耶和華的榮耀在祂的居所當受稱頌!」 13我聽見活物的翅膀相碰的聲音,以及他們旁邊的輪子發出的隆隆聲。 14靈把我舉起帶走了。我心裡苦悶,充滿憤怒,耶和華大能的手在我身上。 15我來到住在提勒·亞畢的被擄的人中,在迦巴魯河邊。我感到無比震驚,在他們中間坐了七天。

告誡以色列人

16過了七天,耶和華對我說: 17「人子啊,我立你做以色列人的守望者,你要把我告誡他們的話告訴他們。 18當我說某個惡人必滅亡時,如果你不告誡他,勸告他痛改前非,挽救他的性命,他必死在自己的罪中,而我要追究你的責任。 19如果你已經告誡他,他還是不肯離開自己的邪惡和罪行,他必死在罪惡之中,而你必免於罪責。 20如果一個義人偏離正道、犯罪作惡,我會使他跌倒,他必死亡。如果你不告誡他,他必死在罪惡之中,他以前的義行也不會被記念,而我要追究你的責任。 21如果你告誡他不要犯罪,他聽了你的告誡不再犯罪,他必保住性命,你也必免於罪責。」

22在那裡,耶和華的手按在我身上,對我說:「你起來前往平原,我要在那裡對你說話。」 23我到了平原,看見耶和華的榮耀停在那裡,那榮耀和我在迦巴魯河邊所見的一樣,我就俯伏在地。 24這時靈進入我裡面,使我站立起來。耶和華對我說:「你要把自己關在房子裡。 25人子啊,他們必把你捆綁起來,使你不能到百姓當中。 26同時,我要使你的舌頭緊貼上膛,使你不能開口責備他們,因為他們是一群叛逆的人。 27但當我對你說話的時候,我必開啟你的口,你要向他們宣告,『主耶和華這樣說。』肯聽的就讓他聽,不肯聽的就由他不聽,因為他們是一群叛逆的人。」

Slovo na cestu

Ezechiel 3:1-27

1Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému. 2I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu, 3Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká. 4Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými. 5Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému. 6Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe. 7Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce. 8Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich. 9Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou. 10I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš. 11A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte. 12Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého. 13A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého. 14Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla. 15I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím. 16I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 17Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne. 18Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám. 19Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš. 20Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám. 21Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš. 22I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou. 23A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou. 24Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém. 25Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně. 26A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou. 27Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.