Песнь 14
Песнь Давуда.
1Вечный, кто может пребывать в жилище Твоём?
Кто может жить на святой горе Твоей?
2Тот, чей путь безупречен,
и кто поступает праведно;
кто от чистого сердца истину говорит
3и языком своим не клевещет;
кто не делает ближнему зла
и оскорблений на друга не принимает;
4кто презирает негодяя,
но почитает боящихся Вечного;
кто клятву хранит,
пусть даже себе во вред;
5кто даёт в долг не ради выгоды
и против невинного взяток не берёт.
Поступающий так
никогда не споткнётся.
1Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré. 2Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. 3Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. 4Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají. 5Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého. 6Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho. 7Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.