Psaumes 38 – BDS & SNC

La Bible du Semeur

Psaumes 38:1-23

Accablé par la maladie et le péché

1Un psaume de David, pour se rappeler au souvenir de Dieu.

2Eternel, dans ta colère, ╵ne me punis pas,

et, dans ton indignation, ╵ne me châtie pas !

3Vois : tes flèches m’ont atteint,

ta main m’a frappé :

4en mon corps, ╵plus rien n’est intact ╵sous l’effet de ta colère,

dans mes membres, rien n’est sain, ╵mon péché en est la cause.

5Je suis submergé ╵par mes fautes,

elles sont un poids ╵bien trop lourd pour moi.

6Mes plaies infectées suppurent :

ma folie en est la cause.

7Triste, accablé, abattu,

je me traîne tout le jour,

8je sens un feu dans mes reins,

plus rien n’est intact en moi.

9Je suis à bout, écrasé,

j’ai le cœur en désarroi, ╵je ne cesse de gémir.

10Eternel, tous mes désirs ╵je te les ai présentés,

et tous mes soupirs ╵sont connus de toi.

11Mon cœur bat violemment ╵et mes forces m’abandonnent,

mes yeux ont perdu ╵toute leur lumière.

12Ma plaie écarte de moi ╵mes amis, mes compagnons,

ceux qui me sont les plus proches ╵restent loin de moi.

13Ceux qui veulent me tuer ╵m’ont tendu des pièges,

ceux qui cherchent mon malheur ╵parlent pour me nuire,

ils murmurent des mensonges ╵à longueur de jour.

14Pourtant, moi je fais le sourd ╵pour ne pas entendre,

je reste la bouche close ╵comme si j’étais muet.

15Je suis comme un homme ╵qui ne peut entendre

et ne répond pas.

16Car c’est sur toi, Eternel, ╵que je compte.

Tu me répondras, ╵ô Seigneur, mon Dieu.

17J’avais demandé : ╵« Qu’ils ne puissent pas ╵rire de mon sort,

s’exalter à mes dépens ╵lorsque je chancelle. »

18Me voici près de tomber,

ma douleur est toujours là.

19Oui, je reconnais ma faute,

mon péché m’angoisse,

20alors que mes ennemis ╵sont pleins de vie, pleins de force,

et qu’ils sont nombreux ╵à me haïr sans raison.

21Ceux qui me rendent le mal ╵pour le bien que j’accomplis

me font le reproche ╵de vouloir chercher le bien.

22Eternel, ╵ne me laisse pas,

ô mon Dieu, ╵ne te tiens pas loin de moi !

23Viens en hâte à mon secours,

toi mon Seigneur, mon Sauveur !

Slovo na cestu

Žalmy 38:1-23

1Žalm Davidův k připomínání. 2Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. 3Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. 4Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. 5Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. 6Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. 7Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. 8Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. 9Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. 10Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto. 11Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou. 12Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí. 13Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí. 14Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých; 15Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. 16Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj. 17Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou, 18Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou. 19A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím. 20Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí. 21A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji. 22Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. 23Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.