Esaïe 48 – BDS & SNC

La Bible du Semeur

Esaïe 48:1-22

L’annonce de choses nouvelles

1Ecoutez bien ceci, ╵ô communauté de Jacob,

vous qui vous réclamez ╵de ce nom d’Israël

et qui êtes issus ╵des sources de Juda,

vous qui prêtez serment ╵au nom de l’Eternel

et qui avez ╵le Dieu d’Israël à la bouche,

mais sans sincérité ╵et sans droiture !

2Car vous vous dénommez : ╵« Ceux de la ville sainte » !

Et vous vous appuyez ╵sur le Dieu d’Israël,

sur celui qui s’appelle ╵le Seigneur des armées célestes !

3J’ai annoncé depuis longtemps ╵les événements du passé,

j’en ai parlé,

je les ai fait entendre,

puis, soudain, j’ai agi, ╵et cela s’est produit.

4Parce que je savais ╵que tu es obstiné,

que ton cou est semblable ╵à un tendon de fer,

et que tu as un front de bronze,

5je t’ai annoncé ces événements ╵bien longtemps à l’avance,

je t’en ai informé ╵avant qu’ils se produisent,

pour que tu ne puisses pas dire :

« C’est mon idole qui a fait ╵toutes ces choses,

c’est ma statue de bois, ╵mon image en métal fondu,

qui en a donné l’ordre ! »

6Tu as bien entendu, ╵considère bien tout cela.

N’allez-vous pas ╵l’annoncer vous aussi ?

Maintenant je t’annonce des choses nouvelles, ╵des choses tenues en réserve,

que tu ne connais pas.

7Elles sont créées maintenant

et non depuis longtemps ;

jusqu’à ce jour, ╵tu n’en avais pas entendu parler

pour que tu ne puisses pas dire :

« Je le savais déjà ! »

8Non, tu n’en savais rien,

tu ne l’avais pas entendu ;

jamais auparavant, ╵ce n’était parvenu ╵à tes oreilles.

Car je te connaissais, ╵et je te savais traître.

Oui, tu t’appelles : ╵« Révolté de naissance48.8 Voir 43.27 et note. ! »

9Par égard pour ma renommée,

je retiens ma colère ;

et pour que la louange ╵retentisse pour moi,

je me réfrène,

pour ne pas te détruire.

10Je t’ai fait fondre,

mais non pour en retirer de l’argent.

Oui, je t’ai éprouvé ╵dans le creuset de l’affliction.

11C’est par égard pour moi,

uniquement pour moi, ╵que j’agirai ainsi.

Comment me laisserais-je ╵déshonorer ?

Je ne donnerai pas ╵ma gloire à quelqu’un d’autre.

12Ecoute-moi, Jacob,

Israël, que j’appelle !

Voilà ce que je suis : ╵moi, je suis le premier

et je suis aussi le dernier48.12 Voir 44.6 ; Ap 1.17 ; 22.13..

13C’est de mes propres mains ╵que j’ai fondé la terre

et déployé le ciel.

Dès que je les appelle,

ensemble, ils se présentent.

14Vous tous, rassemblez-vous ╵et écoutez-moi bien !

Qui donc parmi les autres dieux ╵a annoncé ces choses ?

Cet homme que l’Eternel48.14 Probablement Cyrus. aime

accomplira ce qu’il désire ╵à l’encontre de Babylone,

son bras se lèvera ╵contre les Chaldéens.

15C’est moi, c’est moi qui ai parlé,

moi qui l’ai appelé

et qui l’ai fait venir.

Je ferai réussir ╵ses entreprises.

16Approchez-vous de moi, ╵écoutez bien ceci :

Dès le commencement ╵je n’ai jamais parlé ╵dans le secret.

Quand les événements ╵se sont produits, ╵j’étais présent.

Et maintenant ╵le Seigneur, l’Eternel,

m’a envoyé ╵et son Esprit est avec moi.

Ce que Dieu désire

17Ainsi dit l’Eternel, ╵celui qui te délivre

et le Saint d’Israël :

Moi, je suis l’Eternel, ton Dieu,

et je t’instruis pour ton profit,

je te fais cheminer ╵dans la voie où tu marches.

18Si toi, tu avais tenu compte ╵de mes commandements,

ta paix coulerait comme un fleuve

et la justice qui te serait faite ╵déferlerait comme les vagues de la mer.

19Lors ta postérité ╵serait pareille au sable,

ta descendance ╵serait aussi nombreuse ╵que les grains de sable des plages,

ton nom ne sombrerait pas dans l’oubli,

jamais tu ne disparaîtrais ╵de devant moi.

La sortie de Babylone

20Sortez de Babylone48.20 Repris en Ap 18.4. !

Fuyez les Chaldéens !

Avec des cris de joie,

publiez la nouvelle ! ╵Proclamez-la,

répandez-la au loin, ╵jusqu’au bout de la terre !

Dites que l’Eternel a délivré ╵son serviteur Jacob.

21Quand il les a conduits ╵à travers le désert,

ils n’ont pas souffert de la soif

car il a fait couler ╵pour eux l’eau du rocher ;

il a fendu le roc,

et les eaux ont jailli.

22Mais, a dit l’Eternel, ╵il n’y a pas de paix

pour les méchants48.22 Voir 57.21. !

Slovo na cestu

Izajáš 48:1-22

1Slyštež to, dome Jákobův, kteříž se nazýváte jménem Izraelovým, a z vod Judových jste pošli, kteříž přisaháte ve jménu Hospodinovu, a Boha Izraelského připomínáte, však ne v pravdě, ani v spravedlnosti, 2Ačkoli od města svatého se jmenujete, a na Boha Izraelského, jehož jméno jest Hospodin zástupů, zpoléháte. 3Předešlé věci zdávna jsem oznamoval, a což vyšlo z úst mých, i což jsem ohlašoval, brzce jsem činíval, a stávalo se. 4Věděl jsem, že jsi zatvrdilý, a houžev železná šíje tvá, a čelo tvé ocelivé. 5A protožť jsem oznamoval z dávna, prvé než přicházelo, ohlašovalť jsem, abys neříkal: Modla má učinila ty věci, a rytina má neb slitina má přikázala to. 6Slýchals o tom, pohlediž na to na všecko, vy pak, nebudete-liž toho oznamovati? Již nyní ohlašujiť nové a tajné věci, o nichž jsi ty nic nevěděl. 7Nyní stvořeny jsou, a ne předešlého času, o nichž jsi před tímto dnem nic neslyšel, abys neřekl: Aj, věděl jsem o tom. 8Anobrž aniž jsi slyšel, ani věděl, aniž se to tehdáž doneslo ucha tvého; nebo jsem věděl, že sobě velmi nevážně počínati budeš, a že jsi převrácenec hned od života matky. 9Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou, a pro chválu svou poukrotím hněvu proti tobě, abych tě nevyplénil. 10Aj, přepálím tě, ačkoli ne jako stříbro, přeberu tě v peci ssoužení. 11Pro sebe, pro sebe učiním to. Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám. 12Slyš mne, Jákobe a Izraeli, povolaný můj: Já jsem, já první, já jsem i poslední. 13Má zajisté ruka založila zemi, a pravice má dlaní rozměřila nebesa; povolal jsem jich, a hned se postavily. 14Shromažďte se vy všickni, a slyšte. Kdo z nich oznámil tyto věci: Hospodin miluje jej, onť vykoná vůli jeho proti Babylonu, a rámě jeho proti Kaldejským? 15Já, já mluvil jsem, protož povolám ho; přivedu jej, a šťastnou bude míti cestu svou. 16Přistupte ke mně, slyšte to: Nemluvíval jsem z počátku v skrytě; od toho času, v kterémž se to dálo, přítomen jsem byl. A nyní Panovník Hospodin poslal mne a duch jeho. 17Toto praví Hospodin vykupitel tvůj, Svatý Izraelský: Já Hospodin Bůh tvůj učím tě, abys prospěch bral, a vodím tě po cestě, po kteréž bys chodil. 18Ó kdybys byl šetřil přikázaní mých, bylť by jako potok pokoj tvůj, a spravedlnost tvá jako vlny mořské. 19A bylo by jako písku semene tvého, a plodu života tvého jako štěrku jeho, aniž by vyťato, ani vyhlazeno bylo jméno jeho před oblíčejem mým. 20Vyjděte z Babylona, utecte od Kaldejských, hlasem zvučným zvěstujte, ohlašujte to, rozneste to až do končin země. Rcete: Vykoupil Hospodin služebníka svého Jákoba. 21Nebudouť žízniti, když je po pustinách povede, vody z skály vyvede jim; nebo rozetne skálu, aby tekly vody. 22Nemajíť žádného pokoje, praví Hospodin, bezbožní.