Hiob 30 – ASCB & SNC

Asante Twi Contemporary Bible

Hiob 30:1-31

1“Nanso seesei wɔsere me,

nnipa a manyini sene wɔn,

na wɔn agyanom mfata sɛ

wɔne me nnwan ho nkraman tena.

2Mfasoɔ bɛn na wɔn nsa mu ahoɔden wɔ ma me,

ɛberɛ a wɔn ahoɔden afiri wɔn mu?

3Ohia ne ɛkɔm ama wɔn ho atete,

wɔnante asase wesee

ne asase bonini so anadwo.

4Wɔboaboaa nkyenhahan ano wɔ nkyɛkyerɛ mu,

na wɔde ɛserɛ so nnua nhini yɛɛ wɔn aduane.

5Wɔn mfɛfoɔ pamoo wɔn firii wɔn mu,

na wɔhuroo wɔn sɛ akorɔmfoɔ.

6Wɔhyɛɛ wɔn ma wɔtenaa nsuka a emu awo,

abotan ne ɛfam ntokuro mu.

7Wɔsuu sɛ mfunumu wɔ wiram

na wɔfoforee so wɔ ɔdɔtɔ ase.

8Ekuo a wɔmfra na wɔnni din,

wɔpam wɔn firii asase no so.

9“Na ɛnnɛ yi wɔn mmammarima de dwom bɔ me akutia;

mayɛ abusudeɛ wɔ wɔn mu.

10Wɔkyiri me na wɔnnka mma me ho;

wɔmmfɛre sɛ wɔtete ntasuo gu mʼanim.

11Afei a Onyankopɔn abubu me tadua na ɔde amanehunu aba me so yi,

wɔyɛ deɛ wɔpɛ wɔ mʼanim.

12Abusuakuo no to hyɛ me so wɔ me nifa so;

wɔsum me nan mfidie,

na wɔsisi apie tia me.

13Wɔsisi mʼakwan;

na wɔnya me sɛe me

na obiara mmoa me.

14Wɔba te sɛ deɛ wɔfiri ntokuro a ano abae mu;

wɔnam mmubuiɛ no mu munimuni ba.

15Ahunahuna ma me ho dwiri me;

mʼanimuonyam atu kɔ sɛdeɛ mframa abɔ agu,

me banbɔ atu ayera sɛ omununkum.

16“Na seesei, me nkwa resa;

na amanehunu nna akyekyere me.

17Anadwo wowɔ me nnompe mu;

ɔyea a ɛwe me no nnyae.

18Onyankopɔn firi ne tumi mu yɛ sɛ aduradeɛ ma me;

ɔmia me te sɛ mʼatadeɛ kɔn.

19Ɔto me twene atɛkyɛ mu

na ɔma me yɛ sɛ mfuturo ne nsõ.

20“Ao Onyankopɔn, mesu mefrɛ wo, nanso wommua me.

Mesɔre gyina, nanso wohwɛ me kɛkɛ.

21Woba me so anibereɛ so;

wode wʼabasa mu tumi to hyɛ me so.

22Wohwim me na wode mframa pia me;

wodankyidankyi me wɔ ahum mu.

23Menim sɛ wode me bɛkɔ owuo mu,

baabi a woahyɛ ama ateasefoɔ nyinaa.

24“Ampa ara obiara mfa ne nsa nka onipa a ɔrebrɛ

ɛberɛ a ɔresu pɛ mmoa wɔ nʼamanehunu mu.

25Mansu amma wɔn a wɔwɔ ɔhaw mu anaa?

Me kra werɛ anho amma ahiafoɔ anaa?

26Nanso ɛberɛ a mʼani da papa so no, bɔne baeɛ;

ɛberɛ a mepɛɛ hann no, esum na ɛduruuɛ.

27Meyafunu mu a ɛwowɔ me no nnyae da;

na nna a amanehunu wɔ mu da mʼanim.

28Menenam a mabiri a ɛnyɛ sɛ owia na ahye me;

megyina adwaberem na mesu pɛ mmoa.

29Madane nnompo nuabarima,

me ne apatuo na ɛbɔ.

30Me honam ani abiri na ɛhwanehwane;

huraeɛ ama me ho adɔ.

31Me sankuo bɔ kwadwom,

na mʼatɛntɛbɛn ma agyaadwotwa nnyegyeɛ.

Slovo na cestu

Jób 30:1-31

1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého. 2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich. 3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa. 4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim. 5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.