Ang Pulong Sa Dios

Santiago 1:1-27

1Ako si Santiago nga alagad sa Dios ug ni Ginoong Jesu-Cristo. Nangumusta ako kaninyong tanan nga katawhan sa Dios1:1 tanan nga katawhan sa Dios: sa literal, sa 12 ka tribo. nga nagkatibulaag sa tibuok kalibotan.

Ang Pagtuo ug ang Kaalam

2Mga kaigsoonan ko kang Cristo, pagmalipayon kamo kon moabot kaninyo ang nagkalain-lain nga mga pagsulay. 3Kay nasayod kamo nga ang mga pagsulay sa inyong pagtuo mamunga ug pagkamainantuson. 4Busa antosa ninyo ang tanang mga kalisdanan aron mahimo kamong matarong, hingpit, ug walay ikasaway diha kaninyo. 5Kon aduna kaninyoy kulang sa kaalam, mangayo siya sa Dios, ug ang Dios mohatag niini kaniya nga walay pagpugong-pugong ug pagpamuyboy. 6Apan kon mangayo kamo, kinahanglan mosalig kamo sa walay pagduhaduha nga ihatag niya ang inyong gipangayo. Kay kon magduhaduha kamo, sama kamo sa balod nga gihuyop ug gipalid sa hangin. 7-8Ang maduhaduhaon walay kasigurohan sa iyang mga gihimo. Dili siya angay magdahom nga may madawat siya gikan sa Ginoo.

Ang Kabos ug ang Adunahan

9Ang mga kaigsoonan diha kang Cristo nga kabos angay nga malipay sa pagpasidungog sa Dios kanila. 10Ang mga adunahan angay usab nga malipay sa pagpaubos kanila sa Dios. Kay sama sa mga bulak sa sagbot, ang adunahan dili usab molungtad. 11Sa naglagiting nga kainit sa adlaw malaya ang sagbot, unya malarag ang iyang bulak ug mawala ang iyang katahom. Sama usab niini ang adunahan, mamatay samtang nagkapuliki siya sa iyang buluhaton.

Ang Pagsulay ug Pagtintal

12Bulahan ang tawo nga mobarog taliwala sa mga pagsulay, kay human niya madaog ang mga pagsulay, makadawat siya sa kinabuhi nga walay kataposan ingon nga ganti nga gisaad sa Dios alang sa mga nahigugma kaniya. 13Kon may mga pagtintal nga moabot kanato, dili kita moingon nga gitintal kita sa Dios. Ang Dios dili matintal sa paghimo ug daotan, ug dili usab siya motintal kang bisan kinsa. 14Matintal ang tawo kon dag-on siya sa daotan niyang tinguha. 15Ug kon tumanon niya ang daotan niyang tinguha, ang sangpotanan niini mao ang pagpakasala; ug kon magpadayon siya sa pagpakasala, ang iyang padulngan mao ang kamatayon.

16Busa mga minahal kong mga kaigsoonan, ayaw kamo palingla sa inyong kaugalingon. 17Kay ang tanan nga maayo ug hingpit nga gasa naggikan man sa Dios. Siya mao ang naghimo sa tanan nga atua sa langit nga naghatag ug kahayag dinhi sa kalibotan. Ug bisan mausab ang ilang kahayag ug mabalhin ang ilang landong, ang Dios dili gayod mausab. 18Sumala sa iyang kabubut-on, gihimo niya kita nga iyang mga anak pinaagi sa atong pag-ila sa kamatuoran, aron molabaw kita sa tanan niyang binuhat.

Ang Pagpaminaw ug Pagtuman

19Mga minahal ko nga kaigsoonan, timan-i ninyo kini: kinahanglan andam kita sa pagpaminaw, dili magpataka ug sulti ug dili daling masuko. 20Kay ang kasuko sa tawo dili gayod makatabang kaniya nga mahimong matarong atubangan sa Dios. 21Busa biyai ninyo ang tanang mahugaw ug daotan nga binuhatan. Dawata ninyo nga may pagpaubos ang pulong sa Dios nga gitisok diha sa inyong mga kasingkasing, nga mao ang makaluwas kaninyo.

22Dili kay maminaw lang kamo sa iyang mga pulong kondili tumana ninyo kini. Kon maminaw lang kamo, ug dili motuman gilimbongan ninyo ang inyong kaugalingon. 23Si bisan kinsa nga maminaw apan dili motuman sa pulong sa Dios, sama sa tawo nga nanamin, 24ug human motan-aw sa iyang hitsura, milakaw lang dayon ug nalimtan na dayon niya kon unsay iyang hitsura. 25Apan ang magsusi pag-ayo sa hingpit nga Kasugoan nga maoy makahatag ug kagawasan sa mga tawo, ug dili kay maminaw lang ug unya malimot ra dayon, kondili magpadayon gayod sa pagtuman niini, panalanginan sa Dios sa iyang mga ginahimo.

26Kon may naghuna-huna nga siya relihiyoso apan walay pagpugong sa iyang dila, ang iyang relihiyon walay pulos, ug gilimbongan lamang niya ang iyang kaugalingon. 27Alang sa Dios nga Amahan, ang relihiyon nga putli ug walay ikasaway mao ang pagtabang sa mga ilo ug sa mga biyuda sa ilang mga kalisod, ug ang paglikay sa tanang kadaotan niini nga kalibotan.

Slovo na cestu

Jakubův 1:1-27

Pravé náboženství

1Milí bratři, ať žijete kdekoliv, přijměte pozdrav od Jakuba, služebníka Boha a Pána Ježíše Krista.

2-4Vím, že máte mnoho nesnází a pokušení. Radujte se z toho, protože čím obtížnější bude cesta vaší víry, tím více poroste vaše vytrvalost. Když ve všem obstojíte, stanete se skutečně zralými křesťany.

5Nevíte-li, jak si počínat, žádejte Boha o moudrost a on vám ji dá štědře a rád. 6Proste o ni s důvěrou a bez pochyb. Ten, kdo pochybuje, podobá se mořské vlně hnané a zmítané větrem. 7-8Takový člověk je rozpolcený a jeho rozhodnutí jsou nestálá. Kdo neprosí s vírou, nemůže očekávat od Pána odpověď.

9-10Křesťan, který nemá významné postavení v tomto světě, ať si je vědom bezvýznamnosti svého bohatství, 11neboť pro Pána je pomíjivé právě tak jako květina, která v prudkém letním žáru uvadne a ztratí květy. Vždyť i nejvýznamnější člověk se vším, co vykonal, jednou vezme za své.

12Dobře bude tomu, kdo obstojí ve zkouškách. Jako odměnu obdrží život, který Pán slíbil těm, kdo ho milují. 13Uvědomte si, že žádné pokušení ke zlému nepřichází od Boha. Bohu je totiž každé zlo odporné a nikoho ke zlu nenavádí. 14Pokušení pochází z našich vlastních myšlenek a zlých tužeb. 15Zlé myšlenky jsou zárodkem hříchu a hřích vede k rozkladu a smrti. 16Nedejte se oklamat, milí bratři!

17Všechno, co je dobré a dokonalé, pochází od Boha. On sice stvořil střídání světla a tmy, ale u něho samého není kolísání mezi dobrem a zlem. 18Ze své dobré vůle otevírá v Ježíši Kristu dveře do života a vy jste první, kdo jimi vešli.

19Drazí, nezapomeňte, že člověk má vždy s ochotou naslouchat, s rozvahou mluvit a nemá se dát vyprovokovat k hněvu. 20Když se totiž člověk rozzlobí, nejedná tak, jak si Bůh přeje. 21Odstraňte ze svého života všechnu špinavost a zpupnost a vpusťte do něho Boží slovo, které má moc od základu vás proměnit.

22Ale pozor: Tomuto slovu musíte nejen naslouchat, ale také podle něho jednat. 23-24Jestliže někdo Božímu slovu pouze naslouchá a nepřizpůsobí svůj život tomu, co slyší, podobá se člověku, který se na sebe podívá do zrcadla, ale pak se otočí a zapomene na své nedostatky. 25Kdo se však pozorně zahledí do Božího zákona a pochopí, že ho jím Bůh nechce svázat, nýbrž osvobodit, nezůstane jen zapomnětlivým posluchačem, ale vede ho to k činům, které mu přinesou radost a štěstí.

26Kdo se považuje za křesťana a přitom nedovede ovládnout svůj ostrý jazyk, klame sám sebe a jeho zbožnost je bezcenná. 27Víte, co Bůh považuje za pravé a ryzí náboženství? Pomáhat osamělým a osiřelým v jejich těžkém údělu a nezadávat si se špínou světa.