Ang Pulong Sa Dios

Binuhatan 22:1-30

1“Mga kaigsoonan ug mga ginikanan, paminawa una ninyo ang akong mga katarungan sa pagpanalipod sa akong kaugalingon!” 2Pagkadungog sa mga tawo nga nagasulti siya sa pinulongang Hebreo, misamot ang ilang kahilom. Ug nagpadayon sa pagsulti si Pablo. 3“Ako usa ka Judio nga natawo sa Tarso nga sakop sa probinsya sa Cilicia, apan dinhi ako nagdako sa Jerusalem. Nagtuon ako dinhi ug maestro ko si Gamaliel. Natudloan ako sa higpit sa pagsunod sa Kasugoan nga gisunod sa atong mga katigulangan. Ug sama kaninyo karon, mainiton usab ako nga nagaalagad sa Dios. 4Gilutos ko hangtod sa ilang kamatayon ang mga nagasunod sa pamaagi ni Jesus. Dili lamang ang mga lalaki kondili bisan usab ang mga babaye akong gipadakop ug gipapriso. 5Ang pangulong pari ug ang tanan nga miyembro sa Korte sa mga Judio makapamatuod niining akong gisulti. Sila mismo ang naghatag kanako ug mga sulat nga alang sa atong isigka-Judio didto sa Damascus. Ug tungod sa gahom nga gihatag kanako niadtong mga sulata, miadto ako sa Damascus aron pangdakpon ang mga tawo nga nagatuo kang Jesus ug dad-on pagbalik dinhi sa Jerusalem aron sila silotan.

Gisaysay ni Pablo kon sa Unsang Paagi Nahimo Siyang Sumusunod ni Jesus

(Bin. 9:1-19; 26:12-18)

6“Udtong tutok kadto samtang nagkaduol na kami sa Damascus. Kalit lang nga may masulaw nga kahayag gikan sa langit nga midan-ag sa akong palibot. 7Natumba ako sa yuta ug may nadungog ako nga tingog nga nagaingon kanako, ‘Saulo, Saulo! Nganong ginalutos mo ako?’ 8Nangutana ako, ‘Sir, kinsa ka?’ Miingon ang tingog, ‘Ako si Jesus nga taga-Nazaret nga imong ginalutos.’ 9Nakita sa akong mga kauban kadtong kahayag, apan wala sila makadungog22:9 wala sila makadungog: posible nga ang buot ipasabot, wala sila makasabot. sa tingog nga nakigsulti kanako. 10Ug nangutana ako pag-usab, ‘Ginoo, unsa may akong himuon?’ Miingon siya, ‘Tindog ug adto sa Damascus. Didto may mosulti kanimo kon unsa ang ipahimo sa Dios kanimo.’ 11Nabuta ako tungod sa kasulaw niadtong kahayag. Busa giagak na lang ako sa akong mga kauban padulong sa Damascus.

12“Didto sa Damascus may usa ka tawo nga ginganlag Ananias. Kini siya matinumanon gayod sa atong Kasugoan ug tinahod sa tanang mga Judio nga nagpuyo didto. 13Miadto siya kanako ug miingon, ‘Igsoon, makakita ka na.’ Ug diha-diha mibalik ang akong panan-aw ug nakita ko si Ananias. 14Miingon siya kanako, ‘Gipili ka sa Dios sa atong mga katigulangan aron mahibaloan mo ang iyang kabubut-on, ug aron makita mo ang Matarong nga Sulugoon22:14 Tan-awa ang 7:52. ug madunggan mo ang iyang tingog. 15Kay isulti mo sa tanan ang imong nakita ug nadungog. 16Busa ayaw na pagdugay. Tindog! Pagpabautismo ug tawag kaniya aron pasayloon ang imong mga sala.’

Gisugo si Pablo nga Mowali sa mga Dili Judio

17“Pagkahuman niadto mibalik ako sa Jerusalem, ug samtang nagaampo ako didto sa templo may nakita akong panan-awon. 18Nakita ko si Ginoong Jesus ug miingon siya kanako, ‘Pagdali! Biya dayon dinhi sa Jerusalem, kay ang mga tawo dinhi dili modawat sa imong isugilon mahitungod kanako.’ 19Miingon ako kaniya, ‘Ginoo, nganong dili man sila motuo? Sila mismo nasayod nga kaniadto gilibot ko ang mga kasimbahanan sa mga Judio aron dakpon ug kastigohon ang mga tawo nga nagtuo kanimo. 20Ug sa pagpatay kang Esteban nga nagsangyaw mahitungod kanimo, usa ako didto nga miuyon nga patyon siya, ug ako pa gani ang nagbantay sa mga bisti sa mga nagpatay kaniya.’ 21Apan mitubag ang Ginoo kanako, ‘Lakaw na, tungod kay ipadala ko ikaw sa layong lugar aron iwali mo ang akong mga pulong sa mga dili Judio.’ ”

22Pagkasulti niini ni Pablo, wala na maminaw ang mga tawo. Misinggit sila, “Patya ninyo siya! Dili angayng mabuhi niining kalibotana ang tawo nga sama kaniya!” 23Nagpadayon sila sa pagsinggit, ug gilabay nila ang ilang mga bisti ug nagaitsag abog. 24Unya gimandoan sa komander nga Romanhon ang iyang mga sundalo nga pasudlon na si Pablo sa kampo ug latoson aron mosulti siya kon unsa ang sala nga iyang nabuhat nga nahimong hinungdan kon nganong ang mga Judio naninggit batok kaniya. 25Apan samtang gigapos nila si Pablo aron latoson, giingnan ni Pablo ang kapitan nga nagatindog didto tapad kaniya, “Gitugot ba sa kasugoan nga latoson ninyo ang tawo nga Romanhon bisan wala pa mahukmi nga sad-an?” 26Pagkadungog niadto sa kapitan, giadtoan niya ang komander ug giingnan, “Unsa man kining imong gipabuhat? Kining tawhana Romanhon man diay!” 27Busa, miadto ang komander kang Pablo ug nangutana, “Tug-ani ako, Romanhon ka ba?” Mitubag si Pablo, “Oo.” 28Misulti dayon ang komander, “Ako nahimong Romanhon pinaagi sa pagbayad ug dakong kantidad.” Mitubag si Pablo, “Apan ako Romanhon sukad pa sa akong pagkatawo.” 29Misibog dayon ang mga sundalo nga molatos unta kang Pablo. Nahadlok usab ang komander tungod kay gipakadenahan niya si Pablo nga Romanhon diay.

Gidala si Pablo sa Korte sa mga Judio

30Gusto pa gayong masuta sa komander kon nganong gisumbong sa mga Judio si Pablo. Busa sa pagkasunod nga adlaw gipatangtangan niya si Pablo ug mga kadena ug nagpatawag siya ug tigom sa kadagkoan sa mga pari ug sa tibuok Korte sa mga Judio. Unya gidala niya si Pablo ngadto kanila.

Slovo na cestu

Skutky 22:1-30

1„Bratři a otcové, rád bych se před vámi obhájil.“ 2Lidé byli překvapeni, že mluví jejich rodným jazykem, a tak tiše poslouchali. Pavel pokračoval: 3„Jsem žid, narozený sice v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. Vám dobře známý učenec Gamaliel mě vyškolil přesně podle zákona našich otců a horlil jsem pro Boha, právě tak jako vy dnes. 4Víru v Ježíše Krista jsem nenáviděl k smrti. Dokonce jsem jeho vyznavače, muže i ženy, dával zatýkat a věznit. 5To mi může dosvědčit velekněz a celá velerada.

Jednou mi také vydali pověřující listiny pro židovskou obec v Damašku a já jsem se tam vypravil, abych mezi nimi pozatýkal křesťany a dopravil je do Jeruzaléma k potrestání. 6A poslyšte, co se stalo. Bylo kolem poledne a my jsme byli na dohled od damašských hradeb. Náhle se okolo mne rozzářilo oslnivé světlo, mnohem jasnější než polední slunce. 7Padl jsem na zem, když jsem uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘ 8Ozval jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Slyšel jsem odpověď: ‚Já jsem Ježíš z Nazaretu a ty bojuješ proti mně.‘ 9Moji průvodci byli tím světlem také oslněni, ale neslyšeli, že by ke mně někdo mluvil. 10Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘ Ježíš mi odpověděl: ‚Teď vstaň a jdi do Damašku. Tam ti řeknou, jaký mám pro tebe úkol.‘

11Jas toho světla mne docela oslepil a tak jsem klopýtal do Damašku, veden za ruce svými průvodci. 12Tam mne navštívil Ananiáš, zbožný ctitel zákona, kterého si židé v Damašku velice vážili. 13Přišel a řekl mi: ‚Bratře Saule, otevři oči!‘ Tu se mi vrátil zrak a já ho uviděl. 14Řekl ještě: ‚Tak to chtěl Bůh, abys konečně poznal jeho vůli, abys uviděl Božího Spravedlivého a uslyšel jeho vlastní hlas. 15Staneš se Ježíšovým svědkem celému světu a budeš všude vyprávět, co jsi viděl a slyšel. 16Neváhej, vyznej, že je tvým Pánem, dej se pokřtít na znamení, že jsi očištěn od hříchů.‘

17Později, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, měl jsem ještě jedno vidění. 18Viděl jsem Pána a slyšel jeho slova: ‚Nezdržuj se a rychle odejdi z Jeruzaléma. Tady nepřijmou tvoje svědectví o mně.‘

19Ale já jsem odporoval: ‚Pane, tady jsem dával tvoje věrné věznit a bičovat v synagogách. 20Tady byla prolita první krev, krev tvého svědka Štěpána. Já byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem pláště těm, kdo ho kamenovali. Všichni to tu o mně vědí.‘ 21Pán mi však řekl: ‚Jen jdi, protože tě pošlu k pohanům.‘ “

Pavel se představuje jako římský občan

22-23Až potud dav Pavla pozorně poslouchal, ale zmínka o pohanech je znovu pobouřila. Začali mávat plášti, házeli na něho hrsti prachu a křičeli: „Pryč s tím zrádcem! Na smrt! Nemá tu co dělat!“

24Velitel dal Pavla rychle odvést do pevnosti a nařídil, aby ho zbičovali a vyslechli; chtěl vědět, čím vzbudil tolik nenávisti. 25Už ho připoutali k bičovací lavici, když se Pavel obrátil k velícímu setníkovi: „Nemáte přece právo bičovat římského občana. Musím být postaven před řádný soud.“ 26Důstojník dal přerušit přípravy, šel k veliteli a hlásil mu: „Stal se nějaký omyl, ten člověk prohlašuje, že je občanem Říma.“

27Velitel s ním šel k Pavlovi a zeptal se: „Je pravda, že jsi římský občan?“ „Ano, jsem,“ odpověděl vězeň. 28Velitel zapochyboval: „Vím z vlastní zkušenosti, že je to pěkně drahé. Kdepak bys na to vzal?“ Pavel řekl: „Já jsem nic nekupoval, jsem občanem od narození.“ 29Po tomto prohlášení vojáci odhodili důtky a spěšně jej odvazovali.

Velitel měl obavy, protože se dopustil takového přehmatu vůči rodilému římskému občanu. Rozhodl se, že vyšetří, z čeho židé Pavla vlastně obviňují.

30Na velitelovu žádost se nazítří sešla židovská velerada za předsednictví úřadujícího i minulého velekněze.