Yesaia 40 – AKCB & SNC

Akuapem Twi Contemporary Bible

Yesaia 40:1-31

Onyankopɔn Nkurɔfo Awerɛkyekye

1Monkyekye, monkyekye me nkurɔfo werɛ.

Saa na mo Nyankopɔn se.

2Monka asomdwoesɛm nkyerɛ Yerusalem,

na mompae mu nka nkyerɛ no se

ne som dennen no aba awiei,

wɔatua ne bɔne no so ka,

na wɔanya ne bɔne nyinaa so akatua mmɔho

afi Awurade nsam.

3Nne bi reteɛ mu se,

“Munsiesie ɔkwan mma Awurade

wɔ nweatam no so.

Monteɛ ɔtempɔn wɔ sare no so

mma yɛn Nyankopɔn.

4Obon biara bɛyɛ ma,

bepɔw ne nkoko nyinaa bɛkɔ fam,

asase a ɛyɛ abonkyiabonkyi no bɛyɛ tamaa,

na mmeae a ɛyɛ akɔntɔnkye no ayɛ tataw.

5Na Awurade anuonyam bɛda adi,

na nnipa nyinaa behu.

Efisɛ Awurade na waka!”

6Nne bi kae se, “Teɛ mu.”

Na mekae se, “Menteɛ mu nka dɛn?”

“Nnipa nyinaa te sɛ sare,

na wɔn anuonyam nyinaa te sɛ afuw so nhwiren.

7Sare hyew, na nhwiren twintwam

efisɛ Awurade ahomegu fa wɔn so.

Nokware, nnipa no yɛ sare.

8Sare hyew, na nhwiren twintwam,

nanso yɛn Nyankopɔn asɛm no tim hɔ daa.”

9Wo a wode asɛm pa reba Sion,

foro kɔ bepɔw tenten bi so.

Wo a wode asɛm pa reba Yerusalem,

ma wo nne so na teɛ mu,

ma so, nsuro;

ka kyerɛ Yuda nkurow se,

“Mo Nyankopɔn ni!”

10Hwɛ, Asafo Awurade de tumi reba,

na nʼabasa bedi hene ama no.

Hwɛ, nʼakatua ka ne ho,

na ɔde nʼabasobɔde nam.

11Ɔhwɛ ne nguankuw sɛ oguanhwɛfo.

Ɔboa nguantenmma no wɔ nʼabasa so

oturu wɔn ne koko so;

na nguan a wɔwɔ mma no, ɔka wɔn brɛoo.

12Hena na wasusuw obon mu nsu wɔ ne nsam

anaa ɔde ne nsateaa asusuw ɔsoro?

Hena na ɔde asase so mfutuma agu kɛntɛn mu,

anaa wakari mmepɔw wɔ nsania so

ne nkoko wɔ nsania apampaa so?

13Hena na wate Awurade ase,

anaa wakyerɛkyerɛ no sɛ ne fotufo?

14Hena na Awurade abisa no sɛ ɔnkyerɛ no biribi ase,

na hena na ɔkyerɛɛ no ɔkwan pa no?

Hena na ɔmaa no nimdeɛ

anaa ɔkyerɛɛ no nhumu kwan?

15Ampa ara aman no te sɛ nsu sope wɔ bokiti mu;

wɔde wɔn toto mfutuma a egu nsania so ho;

ɔkari nsupɔw te sɛnea ɛyɛ mfutuma muhumuhu.

16Lebanon nnɔɔso mma afɔremuka so gya,

na ne mmoa renso mma ɔhyew afɔrebɔde.

17Aman nyinaa nsɛ hwee wɔ nʼanim;

obu wɔn adehunu bi

a wɔnka hwee.

18Afei hena ho na wode Onyankopɔn bɛtoto?

Nsɛsode bɛn ho na wode no bɛto?

19Ohoni de, odwumfo na ɔyɛ,

na sikadwumfo de sikakɔkɔɔ agu ho

na wasiesie dwetɛ nkɔnsɔnkɔnsɔn ama no.

20Ohiani a ɔrentumi mfa saa ayɛyɛde yi mma no

kɔhwehwɛ dua a ɛremporɔw.

Ɔhwehwɛ odwumfo nyansafo

na wayɛ ohoni a ɛremmunum nhwe fam asi hɔ.

21Wunnim ana?

Wontee ana?

Wɔnnka nkyerɛɛ wo mfii mfiase no ana?

Efi bere a wɔbɔɔ asase no, wontee ase ana?

22Ɔte ahengua so wɔ asase dantaban no atifi

ɛso nnipa te sɛ tɛwtɛw

ɔtwe ɔsoro mu te sɛ bamkyinii,

na ɔtrɛw mu sɛ ntamadan tena mu.

23Ɔma ahemmea yɛ nnipahunu

na wiase yi sodifo nso, ɔbrɛ wɔn ase.

24Wɔtɛw wɔn ara pɛ,

woduaa wɔn ara pɛ,

wogyee ntin wɔ asase mu pɛ,

na wahome agu wɔn so ama wɔakisa,

na mframa abɔ wɔn kɔ te sɛ ntɛtɛ.

25“Hena ho na wode me bɛto?

Anaasɛ hena na ɔne me sɛ?” Ɔkronkronni no na ose.

26Momma mo ani so nhwɛ ɔsoro:

Hena na ɔbɔɔ eyinom nyinaa?

Nea oyiyi ɔsoro nsoromma mmaako mmaako,

na ɔbɔ obiara din frɛ no.

Nʼahoɔden ne ne tumi nti

wɔn mu baako mpo nyera.

27Adɛn na wunwiinwii, Yakob,

na woka se, Israel,

“Mʼakwan ahintaw Awurade;

na me Nyankopɔn abɔ mʼasɛm agu”?

28Wunnim ana?

Wontee ana?

Awurade yɛ daapem Nyankopɔn,

na ɔyɛ asase nyinaa yɛfo.

Ɔremmrɛ na ɔrentɔ beraw,

na ne nhumu nni nhwehwɛmu.

29Ɔma nea watɔ beraw ahoɔden

nea wayɛ mmerɛw nso, ɔto nʼahoɔden so.

30Mpo, mmabun brɛ, na wɔtɔ beraw,

na mmerante hintihintiw hwehwe ase;

31Nanso, wɔn a wɔn ani da Awurade so

benya ahoɔden foforo.

Wɔde ntaban sɛ akɔre de betu akɔ wim;

wobetu mmirika, na wɔrentɔ beraw.

Wɔbɛnantew, na wɔrentɔ piti.

Slovo na cestu

Izajáš 40:1-31

1Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš. 2Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své. 3Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho. 4Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou. 5Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila. 6Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní. 7Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva. 8Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky. 9Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš. 10Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním; aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním. 11Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede. 12Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží? 13Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil? 14S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl? 15Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje. 16Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti. 17Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho. 18K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu? 19Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá; 20A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula. 21Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země? 22Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání, 23Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje, 24Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je. 25K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý? 26Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne. 27Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází? 28Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? 29On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. 30Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, 31Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.