Dwom 142
Dawid de. Bere a na ɔwɔ ɔbodan mu no. Mpaebɔ.
1Meteɛ mu su frɛ Awurade;
mema me nne so su frɛ Awurade sɛ onhu me mmɔbɔ.
2Mihwie mʼahiasɛm gu nʼanim;
meka me haw kyerɛ no.
3Sɛ me kra tɔ beraw wɔ me mu a,
ɛyɛ wo na wunim me kwan.
Ɔkwan a menam so no
nnipa asum me afiri.
4Hwɛ na hu, obiara nni me nifa so;
mʼasɛm mfa obiara ho;
minni guankɔbea bi;
me nkwa mfa obiara ho.
5Awurade, misu frɛ wo;
mise, “Wone me guankɔbea,
me kyɛfa wɔ ateasefo asase so.”
6Tie me sufrɛ,
na mewɔ ahohia kɛse mu;
gye me fi mʼataafo nsam,
efisɛ wɔn ho yɛ den sen me.
7Yi me fi mʼafiase,
na makamfo wo din.
Afei atreneefo betwa me ho ahyia
esiane wo papa a woayɛ me no nti.
1Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. 2Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. 3Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 4Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. 5Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. 6K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. 7Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. 8Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.