Římanům 9:22-33

Nemohl i Bůh ukázat nejen svou pravomoc trestat, ale i svou shovívavost s lidmi zralými k potrestání? Nemá právo projevit svou dobrotu k lidem, které zahrnul milosrdenstvím a určil pro věčnou slávu? Podobně povolal i nás, a to nejen židy nebo členy církve, ale i jiné, jak naznačuje prorok Ozeáš:

„Nazvu svým lidem ty,
    k nimž jsem se nechtěl znát,
vyhnané zase zavolám nazpět.
    Kdo předtím slyšeli mé slovo odsouzení,
budou ujištěni, že je přijímám za své syny.“

O Izraeli říká Izajáš:

„Kdyby jich bylo jak mořského písku,
    jen hrstka se jich zachrání.
Bez odkladu a do písmene
    splní Bůh své slovo na zemi.“

A už dříve předvídá:

„Kdyby nebyl nebeský vládce
    ten zbytek lidu nezachoval,
byli bychom jak Sodoma
    zpustli a Gomoře se podobali.“

Bůh odmítá ty, kdo mu nevěří

Co tu vidíme? Že ti, kdo k izraelskému náboženství nepatřili a o bezúhonnost před Bohem nijak neusilovali, ti ji dosáhli na základě víry. A ti, kdo spoléhali na svou příslušnost k vyvoleným a na plnění náboženských předpisů, vyšli naprázdno. Proč to? Protože se domnívali, že si Boha nakloní okázalou zbožností místo upřímnou vírou. Na tom ztroskotali, zcela podle slov Izajášových:

„Hle, na Sijón kladu kámen úrazu,
    o něj se mnohý z vás rozbije.
    Kdo se mne však vírou uchopí,
    ten žádnou škodu neutrpí.“

Read More of Římanům 9

Římanům 10:1-4

Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl. Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích. Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami. Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.

Read More of Římanům 10