Jan 4:27-42

Ježíš hovoří o duchovní žízni

V té chvíli se učedníci vrátili z města a byli překvapeni, když Ježíše zastihli v rozhovoru se ženou. Neodvážili se však zeptat, proč s ní mluví.

Žena nechala své vědro ležet u studny a spěchala do města, kde řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, s nímž jsem se dosud nesetkala, a přesto o mně všechno ví. Není to snad Mesiáš?“ Lidé z města se tedy vydali za Ježíšem.

Učedníci ho zatím pobízeli, aby se najedl. On však odmítl: „Nebudu jíst. Mám jiný pokrm, který neznáte.“

„Kdo mu přinesl jídlo?“ říkali si.

Ježíš je hned vyvedl z nejistoty: „Sytím se tím, že konám Boží vůli. Dokončit jeho dílo – to je můj pokrm. Obilí bude zralé za čtyři měsíce, ale lidé jsou již zralí ke žni. Ten, kdo bude sklízet a shromažďovat tuto úrodu pro věčnost, dostane za svou práci odměnu. A ten, kdo rozséval, bude se radovat spolu s ním. Neříká se nadarmo, že jeden zasévá a druhý žne. Já vás posílám sklízet pole, které jste neosévali. Jiní se před vámi lopotili a vy sbíráte výsledky jejich práce.“

Mnoho Samařanů uvěřilo v Ježíše

Na základě svědectví té ženy uvěřilo v Ježíše mnoho Samařanů ze Sychar. Prosili ho, aby u nich zůstal. Zdržel se tam dva dny, mluvil k nim a jejich víra rostla. Ženě řekli: „Teď už věříme ne pro to, co jsi o něm pověděla, ale slyšeli jsme ho a víme, že je opravdu Spasitel světa.“

Read More of Jan 4