Slovo na cestu

Zjevení Janovo 18

Pád Babylóna: Boží nepřátelé odsouzeni

1Potom jsem spatřil jiného anděla sestupovat s nebe. Byla mu dána velká moc a jeho sláva ozářila celou zemi. Zvolal silným hlasem:

„Padl, padl veliký Babylón
    a jeho rozvaliny budou obydleny všelijakými démony a odpornými ptáky.
Jeho nízké vášně posedly všechny národy a jejich vládce,
    takže se nezastavili před ničím.
Obchodníci bohatli z jeho rozmařilého života.“

Pak jsem slyšel z nebe jiný hlas:

„Utečte z toho města, moji věrní,
    neúčastněte se jeho hříchů,
abyste s ním nepropadli trestu.
    Jeho hříchy se nakupily až k nebi
a Bůh se chystá soudit jeho zločiny.
    Odplaťte mu po zásluze za jeho ohavné činy!
Do číše, ve které míchal svoje ďábelské nápoje, mu nalejte dvakrát tolik.
    Slávu a hýření teď zaplatí trýzní a žalem.
Namlouval si: Mám královskou moc a houf nápadníků,
    nikdy nebudu nosit smutek jako opuštěná vdova.
Proto se teď na něj v jediném dni nahrne pohroma za pohromou, smrt, pláč, hlad a oheň.
    Tak rozhodl mocný Pán Bůh.“

Mocipáni, kteří s ním smilnili a hýřili, nad ním budou plakat a naříkat, až uvidí dým hořícího města. 10 Plni hrůzy se mu neodváží jít na pomoc a budou jen z povzdálí skučet:

„Škoda, škoda tě,
    veliký a mocný Babylóne!
Co se to s tebou najednou stalo?“

11-12 I bohatí obchodníci budou toho města velice želet, protože přijde nazmar jejich zboží, sklady zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, nejjemnějšího plátna, purpuru, hedvábí a šarlatu, vonných dřev a uměleckých předmětů ze slonoviny, vzácných dřev, mědi, oceli a mramoru. 13 Komu teď nabídnou skořici a jiná koření, voňavky, masti, kadidlo, víno a olej, mouku a obilí, dobytek a koně, vozy, ano i těla a duše lidí? 14 Všechno bohatství, které to město tak dychtivě shromažďovalo, přišlo vniveč, po všem jeho lesku a nádheře není už památky. 15 Ti, kteří s ním obchodovali a bohatli z něho, tu stojí opodál, děsí se té zkázy 16 a bědují:

„Škoda tě, veliké město,
    škoda tě milovníku jemných látek,
purpuru a šarlatu,
    zlata, drahokamů a perel.
V jedné hodině vzalo za své takové bohatství!“

17 Ani loďaři, kapitáni lodí, námořníci a kdokoliv se zabývá mořeplavbou se neodváží přispět tomu městu na pomoc. 18-19 Budou jen lamentovat a truchlit: „Tobě už se žádné město nikdy nevyrovná! Škoda tě, škoda, jak jen z tvého blahobytu těžila námořní doprava. A v jedné hodině je všechno v troskách!“

20 Avšak raduj se, nebe, i ty, věrná církvi, protože se vás Bůh zastal. Dal tomu městu zakusit tvrdost soudů, které ono vynášelo nad vámi.

21 Jeden silný anděl pak zdvihl obrovský kámen a vhodil ho do moře se slovy:
    „Veliké město Babylón zmizí navždy jako kámen v hlubinách.
22 Nikdy už v něm nezazní hudba ani zpěv.
    Nikdy se už v něm neusadí žádný řemeslník,
nikdy už v něm nezazní lomození strojů.
23     Ztemní a žádné okno už se v něm nerozsvítí.
Nikdy se už v něm neozve svatební veselí.
    Jeho obchodníci ovládali celý svět a jeho opojné nápoje mámily celé národy.
24 Jeho ulice jsou skropeny krví proroků a mučedníků pro víru a všech ostatních obětí.“

The Message

Revelation 18

Doom to the City of Darkness

11-8 Following this I saw another Angel descend from Heaven. His authority was immense, his glory flooded earth with brightness, his voice thunderous:

Ruined, ruined, Great Babylon, ruined!
    A ghost town for demons is all that’s left!
A garrison of carrion spirits,
    garrison of loathsome, carrion birds.
All nations drank the wild wine of her whoring;
    kings of the earth went whoring with her;
    entrepreneurs made millions exploiting her.

Just then I heard another shout out of Heaven:

Get out, my people, as fast as you can,
    so you don’t get mixed up in her sins,
    so you don’t get caught in her doom.
Her sins stink to high Heaven;
    God has remembered every evil she’s done.
Give her back what she’s given,
    double what she’s doubled in her works,
    double the recipe in the cup she mixed;
Bring her flaunting and wild ways
    to torment and tears.
Because she gloated, “I’m queen over all,
    and no widow, never a tear on my face,”
In one day, disasters will crush her—
    death, heartbreak, and famine—
Then she’ll be burned by fire, because God,
    the Strong God who judges her,
    has had enough.

9-10 “The kings of the earth will see the smoke of her burning, and they’ll cry and carry on, the kings who went night after night to her brothel. They’ll keep their distance for fear they’ll get burned, and they’ll cry their lament:

Doom, doom, the great city doomed!
    City of Babylon, strong city!
In one hour it’s over, your judgment come!

11-17 “The traders will cry and carry on because the bottom dropped out of business, no more market for their goods: gold, silver, precious gems, pearls; fabrics of fine linen, purple, silk, scarlet; perfumed wood and vessels of ivory, precious woods, bronze, iron, and marble; cinnamon and spice, incense, myrrh, and frankincense; wine and oil, flour and wheat; cattle, sheep, horses, and chariots. And slaves—their terrible traffic in human lives.

Everything you’ve lived for, gone!
    All delicate and delectable luxury, lost!
    Not a scrap, not a thread to be found!

“The traders who made millions off her kept their distance for fear of getting burned, and cried and carried on all the more:

Doom, doom, the great city doomed!
    Dressed in the latest fashions,
    adorned with the finest jewels,
    in one hour such wealth wiped out!

17-19 “All the ship captains and travelers by sea, sailors and toilers of the sea, stood off at a distance and cried their lament when they saw the smoke from her burning: ‘Oh, what a city! There was never a city like her!’ They threw dust on their heads and cried as if the world had come to an end:

Doom, doom, the great city doomed!
    All who owned ships or did business by sea
Got rich on her getting and spending.
    And now it’s over—wiped out in one hour!

20 “O Heaven, celebrate! And join in, saints, apostles, and prophets! God has judged her; every wrong you suffered from her has been judged.”

21-24 A strong Angel reached for a boulder—huge, like a millstone—and heaved it into the sea, saying,

Heaved and sunk, the great city Babylon,
    sunk in the sea, not a sign of her ever again.
Silent the music of harpists and singers—
    you’ll never hear flutes and trumpets again.
Artisans of every kind—gone;
    you’ll never see their likes again.
The voice of a millstone grinding falls dumb;
    you’ll never hear that sound again.
The light from lamps, never again;
    never again laughter of bride and groom.
Her traders robbed the whole earth blind,
    and by black-magic arts deceived the nations.
The only thing left of Babylon is blood—
    the blood of saints and prophets,
    the murdered and the martyred.