Pavel a Barnabáš jsou posláni, aby kázali evangelium
1Ve sboru v Antiochii bylo několik mužů, kterým Bůh dával zvláštní porozumění jeho pokynům i schopnost tlumočit je lidem. Byli to Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahen, který byl vychováván spolu s galilejským knížetem Herodem Antipou, a Saul. 2Ti se jednou připravovali postem a modlitbami na službu Bohu a dostali pokyn od Ducha svatého: „Vyšlete ze svého středu Barnabáše a Saula k práci, kterou jim chci svěřit!“ 3Znovu se tedy modlili a postili, pak jim požehnali pokládáním rukou a vyslali je na misii. Jako pomocník s nimi šel Jan Marek.
Pavlův soud nad čarodějem na Kypru
4Podle pokynů Ducha se vypravili do přístavu Seleukie a odtud se plavili na ostrov Kypr. 5Přistáli v městě Salamině a v židovských synagogách začali kázat o Kristu. 6Prošli tak celým ostrovem až do Páfu. 7Tam sídlil římský místodržitel Sergius Paulus, vzdělaný muž, a ten k sobě pozval Barnabáše a Saula, aby od nich slyšel Boží zvěst. 8U Sergia byl také židovský mág Barjezus, který se vydával za proroka. Říkalo se mu Elymas, to znamená čaroděj. Ten se teď tvrdě postavil proti Barnabášovi a Saulovi a snažil se ze všech sil, aby jim Sergius neuvěřil.
9Saul, nyní známější pod jménem Pavel, se v síle svatého Ducha podíval Barjezovi přímo do očí a řekl: 10„Tvoje jméno sice znamená ‚syn Ježíšův‘, ale ve skutečnosti jsi syn ďáblův, plný klamu a falše! Jsi nepřítel Boží pravdy a stojíš v cestě lidem, kteří hledají Boha. 11On je však pánem i nad tebou. Na důkaz toho teď oslepneš a na čas neuvidíš ani slunce!“ Barjezovi se skutečně setmělo před očima, tápal kolem sebe a hledal, kdo by mu podal ruku a vedl ho. 12Když místodržitel viděl, co se stalo, uvěřil a dychtivě přijímal Ježíšovo učení.
První Pavlovo misijní kázání – v Antiochii Pisidiské
13Z Páfu se Pavel a jeho průvodci plavili do Perge v Pamfylii. Jan Marek se však od nich odloučil a vrátil se odtud do Jeruzaléma. 14Z Perge šli do Pisidiské Antiochie a zúčastnili se tam sobotní bohoslužby v synagoze. 15Když byly přečteny oddíly ze zákona a prorockých knih, vyzvali je představení synagogy: „Bratři, jestliže máte pro nás nějaké duchovní povzbuzení, ujměte se slova!“
16Tu vystoupil Pavel, naznačil obvyklým gestem, že bude hovořit, a začal: „Muži Izraele, i vy, jiného původu, kteří ctíte jediného Boha! Dobře poslouchejte! 17Bůh si vyvolil naše praotce a za pobytu v Egyptě dal jejich potomkům vyrůst ve veliký národ. Mocnými činy je pak z té otrokářské země vysvobodil. 18Po čtyřicet let kočovali pouštěmi a Bůh se o ně pečlivě staral. 19Potom jim podmanil všechny národy, které obývaly Kenaan a daroval tu zemi dědičně Izraeli. 20Po více než čtyři století jim Bůh vládl prostřednictvím moudrých vůdců, z nichž poslední byl prorok Samuel. 21V jeho době zatoužili naši předkové po králi a Bůh jim tedy dal za krále Saula, syna Kíšova z kmene Benjamín. Vládl jim čtyřicet let. 22Bůh se však od něho odvrátil a dal Izraeli za krále Davida, o němž řekl: ‚Vybral jsem si Davida, Jišajova syna. To je muž podle mých představ a bude se řídit mou vůlí.‘
23Slíbil také, že z Davidova rodu se narodí Vysvoboditel, a splnil to, když poslal Ježíše. 24Před jeho příchodem hlásal Jan všem Izraelcům, aby se zřekli svých hříchů a dali se pokřtít. 25Ke konci své činnosti Jan říkal: ‚Nemyslete si, že já už jsem ten očekávaný! Ten přichází po mě a pro mne by byla příliš velká čest, kdybych mu směl třeba jen boty rozvázat.‘
26Bratři, kteří jste z Abrahamova národa, i vy ostatní, kteří spolu s námi ctíte jediného Boha, dnes vám přinášíme zvěst o spáse! 27Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové však v Ježíšovi nerozeznali Spasitele. Odsoudili ho a nevědomky tak splnili, co o něm psali proroci, jak to čítáme každou sobotu. 28Neměli žádný důvod, aby ho vydali na smrt. Přesto však naléhali na Piláta, aby ho dal popravit. 29Ale i tak se uskutečnily doslova všechny předpovědi Písma. Ježíšovo tělo bylo sňato z kříže, pohřbeno, 30ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých! 31Po řadu dní jej vídali jeho galilejští učedníci, kteří s ním přišli do Jeruzaléma. Ti to dosud osobně dosvědčují.
32I vám dnes zvěstujeme, že veliký slib, který Bůh dal našim předkům, 33-34splnil nyní jejich potomkům a potvrdil ho Ježíšovým vzkříšením. Na něho se vztahují slova druhého žalmu: ‚Ty jsi můj syn, dávám ti dnes život.‘ Bůh slíbil Davidovi, že jeho království bude věčné. 35-36A David říká Bohu: ‚Nedopustíš, aby tvůj vyvolený podlehl smrti.‘ To se ovšem netýkalo samého Davida, jenž splnil ve své době úkol, zemřel, byl pohřben a jeho tělo se rozpadlo v prach. 37Ta proroctví se vztahují na Krista, Davidova potomka, kterého Bůh vzkřísil, takže jeho tělo nepodlehlo zkáze.
38Uvědomte si, bratři, co to pro vás znamená: Každému, kdo uvěří v Ježíše, odpouští Bůh všechny hříchy, a to i ty, které podle Mojžíšova zákona nemohly být odpuštěny. 39Dejte si však pozor, aby se na vás nesplnila prorocká předpověď: 40-41‚Jen se dobře dívejte, vy, kteří mnou opovrhujete. Zděste se, váš konec se blíží. Před vašimi zraky se děje něco velikého, druzí vám o tom svědčí, ale vy tomu nechcete věřit.‘ “
42Když vycházeli ze synagogy, posluchači prosili Pavla a Barnabáše, aby jim o tom všem znovu vyprávěli ještě další sobotu. 43Mnozí židé i na židovskou víru obrácení pohané doprovázeli Pavla a Barnabáše. Ti s nimi hovořili a vedli je k tomu, aby se drželi Božího odpuštění.
Pavel se obrací k pohanům: Boží poselství sjednocuje, ale i rozděluje
44Následující sobotu se shromáždilo skoro celé město, aby slyšelo hlásání Božího slova. 45Židé žárlili, že se sešlo tolik lidí, skákali Pavlovi do řeči, odporovali a posmívali se mu. 46Nakonec jim tedy Pavel s Barnabášem řekli: „Vy jste měli přednost, vám jsme měli vyřídit Boží slovo jako prvním. Protože je však odmítáte a vzdáváte se tak naděje na věčný život, obracíme se k pohanům. 47Tak nám to Pán totiž přikázal:
‚Neste světlo pohanům a zvěstujte spásu všem lidem.‘ “
48Pohané z toho měli velkou radost a ze srdce děkovali Bohu za to, co od Pavla slyšeli. Ti, v nichž Bůh probudil touhu po věčném životě, uvěřili 49a Kristovo evangelium se šířilo v celém kraji. 50Židé, kteří Krista odmítli, však využili svého vlivu na urozené ženy, které se přiklonily k víře Izraele, a na městské úředníky. Vzbudili tak nepřátelství proti Pavlovi a Barnabášovi, až je vyhnali z kraje. 51Ti se rozhodli, že se nebudou svým odpůrcům vnucovat a odešli do Ikonia. 52Sbor v Antiochii však rozkvétal a Bůh tamějším věřícím dával radost a svého Ducha.
1In the church at Antioch there were prophets and teachers. Among them were Barnabas, Simeon, and Lucius from Cyrene. Simeon was also called Niger. Another was Manaen. He had been brought up with Herod, the ruler of Galilee. Saul was among them too. 2While they were worshiping the Lord and fasting, the Holy Spirit spoke. “Set apart Barnabas and Saul for me,” he said. “I have appointed them to do special work.” 3The prophets and teachers fasted and prayed. They placed their hands on Barnabas and Saul. Then they sent them off.
Events on Cyprus
4Barnabas and Saul were sent on their way by the Holy Spirit. They went down to Seleucia. From there they sailed to Cyprus. 5They arrived at Salamis. There they preached God’s word in the Jewish synagogues. John was with them as their helper.
6They traveled all across the island until they came to Paphos. There they met a Jew named Bar-Jesus. He was an evil magician and a false prophet. 7He was an attendant of Sergius Paulus, the governor. Paulus was a man of understanding. He sent for Barnabas and Saul. He wanted to hear God’s word. 8But the evil magician named Elymas opposed them. The name Elymas means Magician. He tried to keep the governor from becoming a believer. 9Saul was also known as Paul. He was filled with the Holy Spirit. He looked straight at Elymas. He said to him, 10“You are a child of the devil! You are an enemy of everything that is right! You cheat people. You use all kinds of tricks. Won’t you ever stop twisting the right ways of the Lord? 11Now the Lord’s hand is against you. You are going to go blind. For a while you won’t even be able to see the light of the sun.”
Right away mist and darkness came over him. He tried to feel his way around. He wanted to find someone to lead him by the hand. 12When the governor saw what had happened, he believed. He was amazed at what Paul was teaching about the Lord.
Paul Preaches in Pisidian Antioch
13From Paphos, Paul and his companions sailed to Perga in Pamphylia. There John Mark left them and returned to Jerusalem. 14From Perga they went on to Pisidian Antioch. On the Sabbath day they entered the synagogue and sat down. 15The Law and the Prophets were read aloud. Then the leaders of the synagogue sent word to Paul and his companions. They said, “Brothers, do you have any words of instruction for the people? If you do, please speak.”
16Paul stood up and motioned with his hand. Then he said, “Fellow Israelites, and you Gentiles who worship God, listen to me! 17The God of Israel chose our people who lived long ago. He blessed them greatly while they were in Egypt. With his mighty power he led them out of that country. 18He put up with their behavior for about 40 years in the desert. 19And he destroyed seven nations in Canaan. Then he gave the land to his people as their rightful share. 20All this took about 450 years.
“After this, God gave them judges until the time of Samuel the prophet. 21Then the people asked for a king. He gave them Saul, son of Kish. Saul was from the tribe of Benjamin. He ruled for 40 years. 22God removed him and made David their king. Here is God’s witness about him. ‘David, son of Jesse, is a man dear to my heart,’ he said. ‘David will do everything I want him to do.’
23“From this man’s family line God has brought to Israel the Savior Jesus. This is what he had promised. 24Before Jesus came, John preached that we should turn away from our sins and be baptized. He preached this to all Israel. 25John was coming to the end of his work. ‘Who do you suppose I am?’ he said. ‘I am not the one you are looking for. But there is someone coming after me. I am not good enough to untie his sandals.’
26“Listen, fellow children of Abraham! Listen, you Gentiles who worship God! This message of salvation has been sent to us. 27The people of Jerusalem and their rulers did not recognize Jesus. By finding him guilty, they made the prophets’ words come true. These are read every Sabbath day. 28The people and their rulers had no reason at all for sentencing Jesus to death. But they asked Pilate to have him killed. 29They did everything that had been written about Jesus. Then they took him down from the cross. They laid him in a tomb. 30But God raised him from the dead. 31For many days he was seen by those who had traveled with him from Galilee to Jerusalem. Now they are telling our people about Jesus.
32“We are telling you the good news. What God promised our people long ago 33he has done for us, their children. He has raised up Jesus. This is what is written in the second Psalm. It says,
“ ‘You are my son.
Today I have become your father.’ (Psalm 2:7)
34God raised Jesus from the dead. He will never rot in the grave. As God has said,
“ ‘Holy and sure blessings were promised to David.
I will give them to you.’ (Isaiah 55:3)
35In another place it also says,
“ ‘You will not let your holy one rot away.’ (Psalm 16:10)
36“David carried out God’s purpose while he lived. Then he died. He was buried with his people. His body rotted away. 37But the one whom God raised from the dead did not rot away.
38“My friends, here is what I want you to know. I announce to you that your sins can be forgiven because of what Jesus has done. 39Through him everyone who believes is set free from every sin. Moses’ law could not make you right in God’s eyes. 40Be careful! Don’t let what the prophets spoke about happen to you. They said,
41“ ‘Look, you who make fun of the truth!
Wonder and die!
I am going to do something in your days
that you would never believe.
You wouldn’t believe it even if someone told you.’ ” (Habakkuk 1:5)
42Paul and Barnabas started to leave the synagogue. The people invited them to say more about these things on the next Sabbath day. 43The people were told they could leave the service. Many Jews followed Paul and Barnabas. Many Gentiles who faithfully worshiped the God of the Jews did the same. Paul and Barnabas talked with them. They tried to get them to keep living in God’s grace.
44On the next Sabbath day, almost the whole city gathered. They gathered to hear the word of the Lord. 45When the Jews saw the crowds, they became very jealous. They began to disagree with what Paul was saying. They said evil things against him.
46Then Paul and Barnabas answered them boldly. “We had to speak God’s word to you first,” they said. “But you don’t accept it. You don’t think you are good enough for eternal life. So now we are turning to the Gentiles. 47This is what the Lord has commanded us to do. He said,
“ ‘I have made you a light for the Gentiles.
You will bring salvation to the whole earth.’ ” (Isaiah 49:6)
48When the Gentiles heard this, they were glad. They honored the word of the Lord. All who were appointed for eternal life believed.
49The word of the Lord spread through the whole area. 50But the Jewish leaders stirred up the important women who worshiped God. They also stirred up the men who were leaders in the city. The Jewish leaders tried to get the women and men to attack Paul and Barnabas. They threw Paul and Barnabas out of that area. 51Paul and Barnabas shook the dust off their feet. This was a warning to the people who had opposed them. Then Paul and Barnabas went on to Iconium. 52The believers were filled with joy and with the Holy Spirit.
