Pavel a Barnabáš jsou posláni, aby kázali evangelium
1Ve sboru v Antiochii bylo několik mužů, kterým Bůh dával zvláštní porozumění jeho pokynům i schopnost tlumočit je lidem. Byli to Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahen, který byl vychováván spolu s galilejským knížetem Herodem Antipou, a Saul. 2Ti se jednou připravovali postem a modlitbami na službu Bohu a dostali pokyn od Ducha svatého: „Vyšlete ze svého středu Barnabáše a Saula k práci, kterou jim chci svěřit!“ 3Znovu se tedy modlili a postili, pak jim požehnali pokládáním rukou a vyslali je na misii. Jako pomocník s nimi šel Jan Marek.
Pavlův soud nad čarodějem na Kypru
4Podle pokynů Ducha se vypravili do přístavu Seleukie a odtud se plavili na ostrov Kypr. 5Přistáli v městě Salamině a v židovských synagogách začali kázat o Kristu. 6Prošli tak celým ostrovem až do Páfu. 7Tam sídlil římský místodržitel Sergius Paulus, vzdělaný muž, a ten k sobě pozval Barnabáše a Saula, aby od nich slyšel Boží zvěst. 8U Sergia byl také židovský mág Barjezus, který se vydával za proroka. Říkalo se mu Elymas, to znamená čaroděj. Ten se teď tvrdě postavil proti Barnabášovi a Saulovi a snažil se ze všech sil, aby jim Sergius neuvěřil.
9Saul, nyní známější pod jménem Pavel, se v síle svatého Ducha podíval Barjezovi přímo do očí a řekl: 10„Tvoje jméno sice znamená ‚syn Ježíšův‘, ale ve skutečnosti jsi syn ďáblův, plný klamu a falše! Jsi nepřítel Boží pravdy a stojíš v cestě lidem, kteří hledají Boha. 11On je však pánem i nad tebou. Na důkaz toho teď oslepneš a na čas neuvidíš ani slunce!“ Barjezovi se skutečně setmělo před očima, tápal kolem sebe a hledal, kdo by mu podal ruku a vedl ho. 12Když místodržitel viděl, co se stalo, uvěřil a dychtivě přijímal Ježíšovo učení.
První Pavlovo misijní kázání – v Antiochii Pisidiské
13Z Páfu se Pavel a jeho průvodci plavili do Perge v Pamfylii. Jan Marek se však od nich odloučil a vrátil se odtud do Jeruzaléma. 14Z Perge šli do Pisidiské Antiochie a zúčastnili se tam sobotní bohoslužby v synagoze. 15Když byly přečteny oddíly ze zákona a prorockých knih, vyzvali je představení synagogy: „Bratři, jestliže máte pro nás nějaké duchovní povzbuzení, ujměte se slova!“
16Tu vystoupil Pavel, naznačil obvyklým gestem, že bude hovořit, a začal: „Muži Izraele, i vy, jiného původu, kteří ctíte jediného Boha! Dobře poslouchejte! 17Bůh si vyvolil naše praotce a za pobytu v Egyptě dal jejich potomkům vyrůst ve veliký národ. Mocnými činy je pak z té otrokářské země vysvobodil. 18Po čtyřicet let kočovali pouštěmi a Bůh se o ně pečlivě staral. 19Potom jim podmanil všechny národy, které obývaly Kenaan a daroval tu zemi dědičně Izraeli. 20Po více než čtyři století jim Bůh vládl prostřednictvím moudrých vůdců, z nichž poslední byl prorok Samuel. 21V jeho době zatoužili naši předkové po králi a Bůh jim tedy dal za krále Saula, syna Kíšova z kmene Benjamín. Vládl jim čtyřicet let. 22Bůh se však od něho odvrátil a dal Izraeli za krále Davida, o němž řekl: ‚Vybral jsem si Davida, Jišajova syna. To je muž podle mých představ a bude se řídit mou vůlí.‘
23Slíbil také, že z Davidova rodu se narodí Vysvoboditel, a splnil to, když poslal Ježíše. 24Před jeho příchodem hlásal Jan všem Izraelcům, aby se zřekli svých hříchů a dali se pokřtít. 25Ke konci své činnosti Jan říkal: ‚Nemyslete si, že já už jsem ten očekávaný! Ten přichází po mě a pro mne by byla příliš velká čest, kdybych mu směl třeba jen boty rozvázat.‘
26Bratři, kteří jste z Abrahamova národa, i vy ostatní, kteří spolu s námi ctíte jediného Boha, dnes vám přinášíme zvěst o spáse! 27Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové však v Ježíšovi nerozeznali Spasitele. Odsoudili ho a nevědomky tak splnili, co o něm psali proroci, jak to čítáme každou sobotu. 28Neměli žádný důvod, aby ho vydali na smrt. Přesto však naléhali na Piláta, aby ho dal popravit. 29Ale i tak se uskutečnily doslova všechny předpovědi Písma. Ježíšovo tělo bylo sňato z kříže, pohřbeno, 30ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých! 31Po řadu dní jej vídali jeho galilejští učedníci, kteří s ním přišli do Jeruzaléma. Ti to dosud osobně dosvědčují.
32I vám dnes zvěstujeme, že veliký slib, který Bůh dal našim předkům, 33-34splnil nyní jejich potomkům a potvrdil ho Ježíšovým vzkříšením. Na něho se vztahují slova druhého žalmu: ‚Ty jsi můj syn, dávám ti dnes život.‘ Bůh slíbil Davidovi, že jeho království bude věčné. 35-36A David říká Bohu: ‚Nedopustíš, aby tvůj vyvolený podlehl smrti.‘ To se ovšem netýkalo samého Davida, jenž splnil ve své době úkol, zemřel, byl pohřben a jeho tělo se rozpadlo v prach. 37Ta proroctví se vztahují na Krista, Davidova potomka, kterého Bůh vzkřísil, takže jeho tělo nepodlehlo zkáze.
38Uvědomte si, bratři, co to pro vás znamená: Každému, kdo uvěří v Ježíše, odpouští Bůh všechny hříchy, a to i ty, které podle Mojžíšova zákona nemohly být odpuštěny. 39Dejte si však pozor, aby se na vás nesplnila prorocká předpověď: 40-41‚Jen se dobře dívejte, vy, kteří mnou opovrhujete. Zděste se, váš konec se blíží. Před vašimi zraky se děje něco velikého, druzí vám o tom svědčí, ale vy tomu nechcete věřit.‘ “
42Když vycházeli ze synagogy, posluchači prosili Pavla a Barnabáše, aby jim o tom všem znovu vyprávěli ještě další sobotu. 43Mnozí židé i na židovskou víru obrácení pohané doprovázeli Pavla a Barnabáše. Ti s nimi hovořili a vedli je k tomu, aby se drželi Božího odpuštění.
Pavel se obrací k pohanům: Boží poselství sjednocuje, ale i rozděluje
44Následující sobotu se shromáždilo skoro celé město, aby slyšelo hlásání Božího slova. 45Židé žárlili, že se sešlo tolik lidí, skákali Pavlovi do řeči, odporovali a posmívali se mu. 46Nakonec jim tedy Pavel s Barnabášem řekli: „Vy jste měli přednost, vám jsme měli vyřídit Boží slovo jako prvním. Protože je však odmítáte a vzdáváte se tak naděje na věčný život, obracíme se k pohanům. 47Tak nám to Pán totiž přikázal:
‚Neste světlo pohanům a zvěstujte spásu všem lidem.‘ “
48Pohané z toho měli velkou radost a ze srdce děkovali Bohu za to, co od Pavla slyšeli. Ti, v nichž Bůh probudil touhu po věčném životě, uvěřili 49a Kristovo evangelium se šířilo v celém kraji. 50Židé, kteří Krista odmítli, však využili svého vlivu na urozené ženy, které se přiklonily k víře Izraele, a na městské úředníky. Vzbudili tak nepřátelství proti Pavlovi a Barnabášovi, až je vyhnali z kraje. 51Ti se rozhodli, že se nebudou svým odpůrcům vnucovat a odešli do Ikonia. 52Sbor v Antiochii však rozkvétal a Bůh tamějším věřícím dával radost a svého Ducha.
巴拿巴和掃羅接受差遣
1安提阿教會中有幾位先知和教師，就是巴拿巴、綽號「黑人」的希緬、古利奈人路求、與分封王希律一同長大的馬念以及掃羅。 2一天，他們正在敬拜主、禁食的時候，聖靈對他們說：「要為我把巴拿巴和掃羅分別出來，好讓他們做我呼召他們去做的事。」 3於是，他們禁食禱告並把手按在巴拿巴和掃羅身上，然後差遣他們出去。
4二人受聖靈差遣，下到西流基，從那裡乘船去塞浦路斯。 5他們到了撒拉米，就在當地的猶太會堂傳講上帝的道。約翰·馬可作他們的助手。
6他們走遍全島，遠至帕弗，在那裡遇見一個冒充先知的猶太術士巴·耶穌。 7這人和當地的士求·保羅總督常有來往。士求·保羅是個聰明人，他邀請了巴拿巴和掃羅來，要聽上帝的道。 8但希臘名字叫以呂馬的那個術士反對使徒，試圖攔阻總督信主。 9又名保羅的掃羅被聖靈充滿，盯著他說： 10「你這魔鬼的兒子，充滿了詭詐和邪惡，是一切正義之敵，到現在還想歪曲主的正道嗎？ 11現在主要親手懲罰你，使你瞎眼，暫時不見天日！」
他頓覺眼前一片漆黑，只好四處摸索，求人領他走路。 12總督看見所發生的事，對主的道感到驚奇，就信了。
保羅傳揚基督
13保羅和同伴從帕弗乘船到旁非利亞的別加。約翰·馬可在那裡離開他們回耶路撒冷去了。 14他們由別加繼續前行，來到彼西底區的安提阿。在安息日那天，他們進了會堂坐下來。 15讀完律法書和先知書後，會堂主管派人告訴他們：「弟兄們，如果你們有什麼勸勉眾人的話，請講。」
16保羅站起來向大家揮手示意，說：「各位以色列同胞和各位敬畏上帝的外族朋友們，請聽我說。 17以色列的上帝揀選了我們的祖先，讓他們在埃及寄居期間人丁興旺成為大族，後來祂伸出臂膀帶領他們離開埃及。 18他們在曠野漂泊的那四十年間，上帝一直照顧、容忍他們。 19後來上帝又滅了迦南境內的七族，把土地分給他們作產業。 20前後歷時約四百五十年。之後，上帝又為他們設立士師，直到撒母耳先知的時代。
21「後來，他們求上帝為他們立一位王，上帝就選立便雅憫支派中基士的兒子掃羅為王，執政四十年。 22之後，上帝廢掉掃羅，選立大衛作王，並為他作證說，『我找到了耶西的兒子大衛，他是合我心意的人，他必遵行我一切的旨意。』 23上帝照自己的應許，從大衛的後裔中為以色列人立了一位救主，就是耶穌。 24在耶穌還未公開露面以前，約翰已經勸告以色列人要悔改，接受洗禮。 25約翰在工作快要完成的時候說，『你們以為我是誰？我不是基督。在我之後來的那位，我連給祂解鞋帶也不配。』
26「弟兄們，各位亞伯拉罕的子孫和敬畏上帝的外族人啊，這救恩之道原是傳給我們的。 27可是耶路撒冷的人和他們的官長不知道耶穌是基督，雖然每個安息日都誦讀先知的信息，卻把基督判死罪。這正應驗了先知們的話。 28他們雖然找不到判祂死罪的理由，卻強求彼拉多將祂處死。 29祂受死的記載全部應驗之後，有人把祂從十字架上取下來，安放在石墓裡。 30但上帝卻使祂從死裡復活。 31之後有許多天，那些從加利利跟隨祂上耶路撒冷的人都看見過祂，他們如今在百姓中都是祂的見證人。 32我們要報給你們一個好消息，上帝給我們祖先的應許， 33祂藉著使耶穌復活已為我們做子孫的成就了。正如詩篇第二篇所說，
『你是我的兒子，
我今日成為你父親。』
34聖經曾這樣記載上帝使祂從死裡復活、永不朽壞的事，
『我必將應許大衛的聖潔、
可靠的恩福賜給你們。』
35又在詩篇上說，
『你必不讓你的聖者身體朽壞。』
36「大衛在世時遵行上帝的旨意，最後死了，葬在他祖先那裡，肉身也朽壞了。 37然而，上帝使之復活的那位卻沒有朽壞。 38所以，弟兄們，你們應該知道，赦罪的信息是藉著耶穌傳給你們的。 39你們靠遵行摩西律法不能被稱為義人，只有信靠耶穌才能被稱為義人。 40你們要當心，免得先知說的話應驗在你們身上，
41『藐視真理的人啊，看吧！
你們要在驚懼中滅亡，
因為我要在你們的時代行一件事，
即使有人告訴你們，
你們也不會信。』」
42保羅和巴拿巴離開會堂時，會堂裡的人請求他們下一個安息日再來講道。 43許多猶太人和誠心改信猶太教的外族人都跟隨保羅和巴拿巴，二人就與他們談論，勸勉他們要堅定不移地信靠上帝的恩典。
44到了下一個安息日，幾乎全城的人都聚集起來，要聽上帝的道。 45猶太人看見那麼多人聚集，充滿嫉妒，便反駁保羅所講的，誹謗他。 46保羅和巴拿巴毫不畏懼地說：「上帝的道本該先傳給你們，你們既然拒絕接受，認為自己不配得永生，我們現在就把這道傳給外族人。 47因為主這樣吩咐我們，
『我已使你成為外族人的光，
好把救恩帶到地極。』」
48外族人聽後，非常歡喜，頌讚主的道。凡被選定得永生的人都信了主。 49主的道傳遍了那個地方。
50但猶太人煽動虔誠的貴婦和城中顯要迫害保羅和巴拿巴，將二人趕出城去。 51保羅和巴拿巴便當眾跺掉腳上的塵土13·51 表示兩不相干，參見馬太福音10·14。，去了以哥念。 52門徒滿心喜樂，被聖靈充滿。
