Petr a Kornélius
1V Césareji žil římský setník Kornélius, který sloužil u takzvaného Italského pluku. 2Tento voják s celou svojí rodinou uvěřil v jediného Boha. Podporoval chudé a pravidelně se modlíval. 3Při odpolední modlitbě, která se konala ve tři hodiny, uviděl, jak k němu přichází Boží posel, a uslyšel oslovení: „Kornélie!“ 4Setník na něj ustrašeně zíral a zeptal se: „Co tě ke mně přivádí, Pane?“ Anděl mu řekl: „Bůh slyší tvé modlitby a ví o tvé dobročinnosti. 5Pošli své sluhy do Joppe a pozvi k sobě Šimona zvaného Petr. 6Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. Petr ti poví, co máš dělat.“ 7Potom anděl odešel. Kornélius si hned zavolal dva ze svých sluhů a jednoho oddaného vojáka ze své stráže. 8Vysvětlil jim, co se stalo, a poslal je do Joppe.
9Druhého dne v poledne, když se Kornéliovi poslové blížili k městu, byl Petr na ploché střeše domu, aby se tu mohl v klidu modlit. 10Dostal velký hlad, a zatímco mu připravovali jídlo, spatřil zvláštní vidění. 11Jako by se nebe otevřelo a někdo k němu spouštěl plachtu uvázanou za čtyři rohy. 12V té plachtě byla všelijaká zvířata, čtvernožci, plazi i ptáci. 13Vtom uslyšel hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ 14Petr odpověděl: „Kdepak, Pane, zásadně nejím, co je podle tvého zákona nečisté.“ 15Ale hlas se ozval znovu: „Neodtahuj se od toho, co Bůh pokládá za čisté!“ 16Tak se to opakovalo třikrát a nakonec byla plachta vytažena do nebe. 17Petr byl zaražený tím viděním a přemýšlel, co mu to má říci. Kornéliovi poslové mezitím nalezli dům Šimona koželuha a stáli před vraty. 18Dotazovali se, zda tam bydlí Šimon zvaný též Petr.
19Petrovi, který ještě přemýšlel o tom vidění, ujasnil Boží Duch: „Ti muži, co tě hledají, jsou sice pohané, 20ale ty sejdi dolů a bez rozpaků se vyprav s nimi. Já jsem je k tobě poslal.“ 21Petr tedy sestoupil dolů a řekl jim: „To jsem já, koho hledáte. Proč jste přišli?“ 22Odpověděli: „Posílá nás římský setník Kornélius, spravedlivý muž, který ctí Boha a má dobrou pověst mezi všemi Izraelci. Zjevil se mu totiž anděl a dal mu pokyn, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvoje poselství.“ 23Petr uvedl ty muže dovnitř a oni u něho přenocovali.
24Nazítří se Petr s několika bratřími z Joppe vypravil s nimi. Dalšího dne dorazili do Césareje, kde už je očekával Kornélius. K setkání s Petrem sezval své příbuzné a dobré přátele. 25Když Petr vcházel do jeho domu, Kornélius mu vyšel naproti, klekl si před ním a hluboce se mu poklonil. 26Petr ho však pozvedl se slovy: „Vstaň, já jsem také jen člověk.“ 27A v přátelském rozhovoru šli spolu dovnitř, kde Petr uviděl to shromáždění. 28Oslovil je: „Vy jistě víte, že jako žid bych sem neměl chodit a že máme zakázáno přátelit se s lidmi jiného původu. Ale Bůh mi ukázal, že nemám žádného člověka považovat za poskvrněného nebo nečistého. 29Poslechl jsem proto bez rozpaků vašeho pozvání a tady mě máte. Jen chci vědět, proč jste mě pozvali.“
30Kornélius vysvětloval: „Před třemi dny jsem držel půst až do tří hodin a pak jsem se tady doma modlil. Najednou přede mnou stál muž v běloskvoucím rouchu 31a oslovil mne: ‚Kornélie, Bůh slyší tvé modlitby a ví o tvé dobročinnosti. 32Pošli do Joppe a pozvi k sobě Šimona řečeného Petr. Bydlí u moře v domě koželuha Šimona. Má pro tebe důležité zprávy.‘ 33Tak jsem tedy pro tebe hned poslal a jsem rád, žes mi vyhověl. Všichni, co jsme tady, věříme v jediného Boha a tvá slova přijmeme jako jeho vzkaz.“
Petr káže v Kornéliově domě
34Petr k nim promluvil: „Teď jsem tedy přesvědčen, že Bůh nedělá mezi lidmi rozdílu 35a že je mu milý člověk z kteréhokoliv národa, když ho ctí a jedná správně. 36Izraelcům svěřil své poselství, radostnou zprávu, že nastává věk smíření ve jménu Ježíše Krista, Pána všech. 37Snad už víte, jaké události začaly v Galileji a pak se rozšířily i do Judska. Nejprve Jan hlásal pokání a křtil.
38Potom Ježíše z Nazaretu vybavil Bůh zvláštní mocí a svatým Duchem. Všude, kam přišel, pomáhal a uzdravoval všechny, které sužoval ďábel. Bůh se k němu přiznával 39a my můžeme dosvědčit jeho činy v zemi Židů i v Jeruzalémě. A přesto ho tam popravili na kříži! 40Bůh však Ježíše třetího dne vzkřísil a my jsme se s ním opět setkávali. 41Neukázal se všem lidem, ale jenom nám, které si vybral za svědky zmrtvýchvstání. Dokonce jsme s ním po jeho vzkříšení jedli a pili. 42Dostali jsme příkaz, abychom všem hlásali a dosvědčovali, že toho Ježíše Bůh ustanovil soudcem nad živými i mrtvými. 43Na něho se vztahují sliby, které vyřizovali proroci: každému, kdo v něho uvěří, odpustí Bůh hříchy.“
Bůh přijímá a obdarovává každého
44Petr ještě nedomluvil a Duch svatý již sestoupil na všechny posluchače. 45Petrovi průvodci, kteří byli židé obráceni ke Kristu, žasli, že dar Ducha svatého dostávají nyní i lidé pohanského původu. 46Vždyť je slyšeli, jak mluví zvláštními jazyky a chválí Boha. Petr jim řekl: 47„Copak jim můžeme odepřít křest, když jim Bůh dal svého Ducha jako nám?“ 48A dal pokyn, aby noví věřící byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Na jejich prosbu tam pak ještě několik dní zůstal.
Cornelius Calls for Peter
1A man named Cornelius lived in Caesarea. He was a Roman commander in the Italian Regiment. 2Cornelius and all his family were faithful and worshiped God. He gave freely to people who were in need. He prayed to God regularly. 3One day about three o’clock in the afternoon he had a vision. He saw clearly an angel of God. The angel came to him and said, “Cornelius!”
4Cornelius was afraid. He stared at the angel. “What is it, Lord?” he asked.
The angel answered, “Your prayers and gifts to poor people are like an offering to God. So he has remembered you. 5Now send men to Joppa. Have them bring back a man named Simon. He is also called Peter. 6He is staying with another Simon, a man who works with leather. His house is by the sea.”
7The angel who spoke to him left. Then Cornelius called two of his servants. He also called a godly soldier who was one of his attendants. 8He told them everything that had happened. Then he sent them to Joppa.
Peter Has a Vision
9It was about noon the next day. The men were on their journey and were approaching the city. Peter went up on the roof to pray. 10He became hungry. He wanted something to eat. While the meal was being prepared, Peter had a vision. 11He saw heaven open up. There he saw something that looked like a large sheet. It was being let down to earth by its four corners. 12It had all kinds of four-footed animals in it. It also had reptiles and birds in it. 13Then a voice told him, “Get up, Peter. Kill and eat.”
14“No, Lord! I will not!” Peter replied. “I have never eaten anything that is not pure and ‘clean.’ ”
15The voice spoke to him a second time. It said, “Do not say anything is not pure that God has made ‘clean.’ ”
16This happened three times. Right away the sheet was taken back up to heaven.
17Peter was wondering what the vision meant. At that very moment the men sent by Cornelius found Simon’s house. They stopped at the gate 18and called out. They asked if Simon Peter was staying there.
19Peter was still thinking about the vision. The Holy Spirit spoke to him. “Simon,” he said, “three men are looking for you. 20Get up and go downstairs. Don’t let anything keep you from going with them. I have sent them.”
21Peter went down and spoke to the men. “I’m the one you’re looking for,” he said. “Why have you come?”
22The men replied, “We have come from Cornelius, the Roman commander. He is a good man who worships God. All the Jewish people respect him. A holy angel told him to invite you to his house. Then Cornelius can hear what you have to say.” 23Then Peter invited the men into the house to be his guests.
Peter Goes to the House of Cornelius
The next day Peter went with the three men. Some of the believers from Joppa went along. 24The following day he arrived in Caesarea. Cornelius was expecting them. He had called together his relatives and close friends. 25When Peter entered the house, Cornelius met him. As a sign of respect, he fell at Peter’s feet. 26But Peter made him get up. “Stand up,” he said. “I am only a man myself.”
27As he was talking with Cornelius, Peter went inside. There he found a large group of people. 28He said to them, “You know that it is against our law for a Jew to enter a Gentile home. A Jew shouldn’t have any close contact with a Gentile. But God has shown me that I should not say anyone is not pure and ‘clean.’ 29So when you sent for me, I came without asking any questions. May I ask why you sent for me?”
30Cornelius answered, “Three days ago at this very hour I was in my house praying. It was three o’clock in the afternoon. Suddenly a man in shining clothes stood in front of me. 31He said, ‘Cornelius, God has heard your prayer. He has remembered your gifts to poor people. 32Send someone to Joppa to get Simon Peter. He is a guest in the home of another Simon, who works with leather. He lives by the sea.’ 33So I sent for you right away. It was good of you to come. Now we are all here. And God is here with us. We are ready to listen to everything the Lord has commanded you to tell us.”
34Then Peter began to speak. “I now realize how true it is that God treats everyone the same,” he said. 35“He accepts people from every nation. He accepts anyone who has respect for him and does what is right. 36You know the message God sent to the people of Israel. It is the good news of peace through Jesus Christ. He is Lord of all. 37You know what has happened all through the area of Judea. It started in Galilee after John preached about baptism. 38You know how God anointed Jesus of Nazareth with the Holy Spirit and with power. Jesus went around doing good. He healed all who were under the devil’s power. God was with him.
39“We are witnesses of everything he did in the land of the Jews and in Jerusalem. They killed him by nailing him to a cross. 40But on the third day God raised him from the dead. God allowed Jesus to be seen. 41But he wasn’t seen by all the people. He was seen only by us. We are witnesses whom God had already chosen. We ate and drank with him after he rose from the dead. 42He commanded us to preach to the people. He told us to tell people that he is the one appointed by God to judge the living and the dead. 43All the prophets tell about him. They say that all who believe in him have their sins forgiven through his name.”
44While Peter was still speaking, the Holy Spirit came on all who heard the message. 45Some Jewish believers had come with Peter. They were amazed because the gift of the Holy Spirit had been poured out even on the Gentiles. 46They heard them speaking in languages they had not known before. They also heard them praising God.
Then Peter said, 47“Surely no one can keep these people from being baptized with water. They have received the Holy Spirit just as we have.” 48So he ordered that they be baptized in the name of Jesus Christ. Then they asked Peter to stay with them for a few days.
