Slovo na cestu

Skutky apoštolské 18

Římský guvernér v Korintu propouští Pavla

1Pavel pak odcestoval z Atén do Korintu. Tam se seznámil s židovskými manžely; Akvila byl rodák z Pontu, ale do Korintu se přistěhoval se svou ženou Priscilou teprve nedávno z Itálie. Císař Klaudius totiž nařídil, aby se všichni židé vystěhovali z Říma. Pavel u nich našel byt i zaměstnání, protože měli dílnu na výrobu stanů, a to bylo jeho řemeslo. Pracoval tady s nimi a o sobotách v synagoze rozmlouval s židy i pohany.

Když konečně z Makedonie dorazili Silas a Timoteus, mohl se Pavel více soustředit na šíření evangelia. I tady se především snažil přesvědčit židy, že Ježíš je ten slíbený Mesiáš. Oni mu však napořád odporovali, a když dokonce začali mluvit o Ježíšovi neuctivě, Pavel symbolicky naznačil, že za ně nenese odpovědnost: vytřásl si prach ze šatů a řekl jim: „Přivoláte na sebe Boží soud a moje vina to nebude; já se od této chvíle budu věnovat pohanům.“ Ke své další činnosti si zvolil dům zbožného muže Tita Justa, který bydlel hned vedle synagogy. Někteří ze židů uvěřili, dokonce i sám představený synagogy Krispus s celou rodinou. I mnozí jiní Korinťané se pod vlivem Pavlova kázání obrátili ke Kristu a dali se pokřtít.

Jedné noci měl Pavel vidění a dostal od Pána Ježíše pokyn: „Neboj se a nedej se umlčet. 10 Já jsem s tebou a odrazím všechny útoky proti tobě. V Korintu je ještě mnoho těch, kteří se stanou mými následovníky.“ 11 A skutečně, Pavel tam zůstal půldruhého roku a mohl pokojně kázat Boží slovo.

12 Když se římským místodržitelem Řecka stal Gallio, smluvili se židé na Pavla a přivedli ho před soud 13 s obžalobou: „Tento muž navádí lidi, aby ctili našeho Boha způsobem, který se příčí zákonům.“ 14 Pavel se chystal k obhajobě, ale Gallio ho předešel a řekl žalobcům: „Kdyby se jednalo o nějaké bezpráví nebo zločin, vyslechl bych vás jako kterékoliv jiné občany. 15 Ale spory o slůvka, jména a články vašeho náboženství si vyřizujte mezi sebou. Do toho mně nic není.“ 16 Potom židy vykázal ze soudní síně. 17 Srocený dav napadl představeného synagogy Sostena. Tloukli ho přímo před Galliovýma očima, ale ten si toho nevšímal.

Návrat do Jeruzaléma a Antiochie

18-19 Pavel zůstal v Korintu ještě delší dobu. Nakonec se však rozloučil s bratry a vydal se na cestu lodí zpět do Sýrie. Spolu s ním vypluli i manželé Priscila s Akvilou, kteří se stěhovali do Efezu. Ve východním korintském přístavu si dal Pavel naposled ostříhat vlasy. Po celou cestu až do Jeruzaléma se totiž zavázal dodržovat nazírský slib (vnějšími projevy tohoto slibu bylo, že si muž nestříhal vlasy a vousy a nepil žádné opojné nápoje).

V Efezu se Pavel rozloučil s přáteli, ale před odjezdem ještě zašel do tamní synagogy pohovořit si s židy. 20 Ti ho dokonce přemlouvali, aby u nich nějakou dobu zůstal, ale Pavel nechtěl. Při loučení jim řekl: 21 „Bude-li to Boží vůle, tak se k vám vrátím.“ 22 Z Efezu odplul do Césareje v Judsku a pak pěšky pokračoval až do Jeruzaléma. Pozdravil jeruzalémské křesťany a odcestoval do syrské Antiochie.

Apollos dostává v Efezu instrukce

23 Pavel se však ve svém domovském sboru dlouho nezdržel a brzy vyrazil na další cestu do Galacie a Frygie. Postupně tam navštívil všechny sbory a upevňoval jejich členy ve víře.

24 Mezitím přišel do Efezu žid z Alexandrie jménem Apollos. Byl to výborný řečník a znalec Starého zákona. Byl pokřtěn po způsobu Jana Křtitele, 25 znal leccos z Ježíšova učení a nadšeně a přiléhavě mluvil o Ježíšovi. 26-27 Tak vystoupil bez bázně i v efezské synagoze. Tam ho uslyšeli Priscila a Akvila, pozvali ho k sobě a důkladněji mu vysvětlili Kristovo evangelium. Apollos se pak rozhodl jít dále do Řecka a zvěstovat Ježíše. Efezští křesťané mu to schvalovali a dali mu pěkný doporučující dopis. Svým výjimečným obdarováním prokázal platné služby věřícím v Řecku. 28 Zvláště vynikal v debatách se židy, kterým dokazoval ze Starého zákona, že Ježíš je Mesiáš.

Nkwa Asem

Asomafo 18

Paulo kɔ Korinto

1Eyinom akyi no, Paulo fii Atene kɔɔ Korinto. Ɛhɔ na ohyiaa Yudani bi a wɔfrɛ no Akwila, a wɔwoo no wɔ Ponto na ofi Italia baa hɔ nkyɛe no ne ne yere, Priskila. Wofii Italia, efisɛ, na Roma hempɔn Klaudio ahyɛ mmara sɛ Yudafo nyinaa mfi Roma asase so. Paulo kɔtenaa wɔn nkyɛn ne wɔn yɛɛ adwuma, efisɛ, na wɔn nyinaa nwene ntamadan.

Homeda biara na Paulo kɔ hyiadan mu kɔka asɛm no pɛe sɛ anka ɔdan Yudafo ne Helafo no adwene ma wogye di. Bere a Silas ne Timoteo fi Makedonia bae no, Paulo de n’adagyew nyinaa kaa Awurade asɛm no, dii adanse kyerɛɛ Yudafo no sɛ Yesu ne Agyenkwa no. Bere a Yudafo no ampɛ sɛ wotie Paulo asɛnka, na wɔyeyaw no no, ɔde abufuw poroporow n’atade mu ka kyerɛɛ wɔn se, “Mo mmusu ngu mo atifi. Mo afobu nna me so. Efi nnɛ de rekɔ merekɔka asɛm no makyerɛ Amanamanmufo.”

Ofi hɔ kɔtenaa Amanamanmuni Nyamefɛrefo bi a wɔfrɛ no Tito Yusto a ne fi bata hyiadan ho no nkyɛn. Krispo a na ɔyɛ hyiadan mu panyin no ne ne fifo nyinaa gyee Awurade dii ma wɔbɔɔ wɔn asu. Saa ara nso na Korintofo bebree a wɔtee Awurade asɛm no nso gye dii ma wɔbɔɔ wɔn asu. Da bi anadwo, Awurade ka kyerɛɛ Paulo wɔ anisoadehu mu se, “Nsuro! Mpa abaw! Kɔ so ara ka m’asɛm no, 10 efisɛ, meka wo ho. Obiara rentumi nyɛ wo hwee, efisɛ, nnipa pii wɔ kurow yi mu a wɔyɛ m’akyidifo.” 11 Paulo tenaa hɔ afe ne fa kyerɛkyerɛɛ Onyankopɔn asɛm no wɔ wɔn mu.

12 Bere a Galio yɛ amrado wɔ Akaia no, Yudafo no sɔre tiaa Paulo, kyeree no, de no kɔɔ asennii, 13 kae se, “Saa onipa yi retu nkurɔfo aso se wɔnkwati Yudafo mmara no mfa ɔkwan foforo so nsom Onyankopɔn.”

14 Paulo yɛe sɛ ɔrebue n’ano akasa pɛ na Galio ka kyerɛɛ Yudafo no se, “Yudafo, sɛ mode asɛm foforo bi a ɛfa nsɛmmɔnedi anaa abususɛm ho na ɛbae a, anka mɛhwɛ maka. 15 Nanso esiane sɛ ɛyɛ akyinnyegye a ɛfa nsɛm, edin ne mo mmara ho nti, mo ara monkɔhwɛ nka. Merenyɛ saa asɛm yi mu ɔtemmufo.” 16 Na ɔpamoo wɔn fii asennii hɔ.

17 Afei dɔm no tow hyɛɛ Sostene a ɔyɛ hyiadan mu panyin no so, twee no kɔɔ asennii hɔ kɔboroo no, nanso Galio anka ho hwee.

Paulo san kɔ Antiokia

18 Paulo tenaa Korinto kyɛe kakra ansa na ɔrekra anuanom no ma ɔne Priskila ne Akwila refi hɔ akɔ Siria. Esiane bɔ a na wahyɛ wɔ Kenkeria no nti, ansa na ɔrebɛkɔ no, ɔma woyii ne ti. 19 Woduu Efeso no, Paulo gyaw Priskila ne Akwila hɔ kɔɔ hyiadan mu ne Yudafo no kɔkasae. 20 Wɔsrɛɛ no sɛ, sɛ obetumi a, anka ɔntena wɔn nkyɛn nkyɛ kakra, nanso wampene so.

21 Mmom ɔrebefi hɔ no, ɔka kyerɛɛ wɔn se, “Sɛ Onyankopɔn pɛ a, mɛsan maba bio.” Na afei ofii hɔ kɔɔ Efeso.

22 Oduu Kaesarea no, ɔkɔɔ Yerusalem kokyiaa asafo no fii hɔ kɔɔ Antiokia. 23 Odii nna kakra wɔ hɔ no, ofii hɔ kɔɔ Galati ne Frigia kɔhyɛɛ gyidifo a wɔwɔ hɔ no den.

Apolo kasa wɔ Efeso ne Korinto

24 Saa bere no ara mu, Yudani bi a wɔfrɛ no Apolo a wɔwoo no wɔ Aleksandria no kɔɔ Efeso. Ɔyɛ obi a na n’ano atew na onim Kyerɛwsɛm no yiye. 25 Esiane sɛ na wɔnam Awurade kwan so akyerɛkyerɛ no nti, na ɔde nnam kasa, kyerɛkyerɛ nokwasɛm a ɛfa Yesu ho no. Nanso na Yohane asubɔ no nko ara na onim. 26 Ofii ase de nnam kasae wɔ hyiadan no mu. Bere a Priskila ne Akwila tee asɛm a ɔreka no wɔde no kɔɔ fie kɔkyerɛkyerɛɛ no Onyankopɔn asɛm no mu yiye.

27 Bere a Apolo pɛe sɛ ɔkɔ Akaia no, gyidifo a wɔwɔ Efeso no hyɛɛ no nkuran, kyerɛw krataa kɔmaa gyidifo a wɔwɔ hɔ no se wonnye no. Bere a okodui no, ɔboaa wɔn a Onyankopɔn adom nti, wɔabɛyɛ gyidifo no yiye. 28 Ɔde ne nimdeɛ kyerɛɛ Onyankopɔn asɛm mu de tuu Yudafo no gui wɔ baguam, nam Kyerɛwsɛm no so daa no adi pefee sɛ, Yesu ne Agyenkwa no.