Slovo na cestu

Matouš 27:1-66

Židovská rada soudí Ježíše

1Ráno se opět sešli členové židovské velerady a domlouvali se, jak by přiměli Římany, aby potvrdili rozsudek smrti. 2Potom poslali spoutaného Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi.

Jidášova sebevražda

3Když Jidáš viděl, že Ježíše odsoudili k smrti, hnulo se v něm svědomí, že ho zradil. Vzal třicet stříbrných, které dostal za zradu, a chtěl je vrátit představitelům velerady: 4„Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného člověka!“ Oni však lhostejně odpověděli: „Do toho nám nic není, to je tvoje věc!“ 5Jidáš odhodil peníze v chrámu, vyběhl ven a oběsil se.

6Velekněží dali peníze sebrat a řekli si: „Co s nimi? Pro chrámovou pokladnu se nehodí. Lpí na nich krev!“ 7Dohodli se tedy, že za ně koupí pozemek, kde si dříve hrnčíři kopali hlínu, a že tam budou pohřbívat cizince, kteří zemřou v Jeruzalémě. 8A tak se tomu místu až dodnes říká „Krvavé pole“.

9Tím se splnilo staré proroctví:

„Vzali třicet stříbrňáků

– náhradu za život otroka,

na kterou ho Izrael ocenil,

10a dali je podle Božího rozkazu

za hrnčířovo pole.“

Ježíš je souzen Pilátem

11Ježíš byl předveden před římského místodržitele Piláta. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“

„Když tomu tak říkáš, budiž,“ odpověděl mu Ježíš.

12K dalším žalobám židovské velerady se však nevyjádřil.

Pilát vydává Ježíše k ukřižování

13„Neslyšíš, z čeho tě obviňují?“ ptal se Pilát. 14Ale k jeho velkému údivu Ježíš mlčel, nehájil se.

15Bývalo zvykem, že místodržitel o velikonočních svátcích propouštěl jednoho vězně podle přání lidu. 16Tehdy právě Římané měli ve vězení zvlášť pověstného zločince jménem Barabáš. 17Když se lid toho jitra shromáždil před Pilátovým domem, zeptal se jich místodržitel: „Koho vám mám propustit – Barabáše, nebo Ježíše Krista?“ 18Věděl, že Ježíše udali velekněží, protože mu záviděli jeho popularitu.

19V té chvíli dostal Pilát na soudcovském křesle vzkaz od své ženy: „Ruce pryč od toho nevinného člověka! Kvůli němu mne v noci pronásledovaly strašné sny.“

20Zástupci velerady zatím přesvědčovali lid, aby žádal svobodu pro Barabáše a pro Ježíše smrt. 21Když se Pilát znovu zeptal, koho z těch dvou má propustit, ozval se pokřik: „Barabáše!“

22„A co mám udělat s Ježíšem Kristem?“ zeptal se Pilát. Dav křičel: „Ukřižuj ho!“

23Pilát ještě namítl: „Vždyť se ničeho zlého nedopustil.“ Ale křik davu se stupňoval: „Na kříž! Na kříž!“

24Pilát viděl, že jeho snaha zachránit Ježíše je marná a že napětí davu roste, umyl si přede všemi ruce a řekl: „Jsem čistý od krve toho člověka. Je nevinný, odpovědnost je na vás!“

25Nato dav volal: „Jeho krev na nás i na naše děti!“

26Barabáše jim tedy propustil, Ježíše nechal zbičovat a svolil, aby byl ukřižován.

Římští vojáci se vysmívají Ježíšovi

27Římští vojáci jej nejprve odvedli do vládní budovy a svolali k němu celou četu. 28Svlékli ho a přes ramena mu přehodili rudý plášť. 29Z trní upletli korunu, narazili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali prut místo žezla. Pak před ním klekali a posměšně volali: „Ať žije židovský král!“ 30Plivali na něj a tím prutem ho bili po hlavě. 31Když se dost pobavili, vyměnili mu zase plášť za jeho šaty a vedli ho na popraviště.

Ježíš je ukřižován

32Cestou popadli jednoho muže a přinutili ho, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény. 33Došli až na pahorek zvaný Golgota – Lebka. 34Tam mu nabídli zkyslé víno s hořkou přísadou. Když ochutnal, odmítl.

35Ukřižovali ho a pak mezi sebou losovali o jeho šaty. Tím se splnilo jedno z proroctví: „Rozebrali si můj oděv, o mé šaty losovali.“ 36Pak se posadili a drželi stráž. 37Nad hlavou mu připevnili nápis s označením viny: „Ježíš, král Židů.“

38Současně s ním byli po obou stranách ukřižováni dva zločinci.

39Kolemjdoucí se Ježíšovi pošklebovali 40a vysmívali:

„Tak chrám jsi chtěl zbořit a za tři dny znovu postavit. Teď ukaž svou moc a zachraň sám sebe. Když jsi Boží Syn, sestup z kříže!“ 41-42K nim se přidali i členové velerady: „Podívejte se na zachránce! Sám se zachránit neumí. Židovský král – visí na kříži! Sestup dolů a uvěříme ti. 43Dovolával se Boha, říkal, že je Boží Syn. Ať ho tedy Bůh vysvobodí!“ 44Podobná slova se ozvala i z vedlejších křížů.

Ježíš umírá na kříži

45V poledne se nad celým krajem setmělo a tma trvala až do tří hodin. 46Pak Ježíš hlasitě zvolal: „Eli, Eli, lema sabachtani?“ což znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ 47Někteří z těch, co stáli poblíž, se domnívali, že volá proroka Elijáše. 48Jeden z nich běžel pro houbu, namočil ji v tom kyselém nápoji, nastrčil na prut a podával Ježíšovi k ústům. 49Ostatní ho okřikovali: „Jen ho nech, ať vidíme, jestli mu přijde Elijáš na pomoc!“ 50Potom Ježíš znovu vykřikl a zemřel.

51V tom okamžiku se v chrámu roztrhla opona, zakrývající vstup do svatyně. Tak bylo naznačeno, že úloha bohoslužeb je Kristovou obětí naplněna a končí. Země se chvěla, skály pukaly 52-53a hroby se otvíraly. Když pak Ježíš vstal z mrtvých, mnozí v Jeruzalémě dosvědčovali, že viděli vzkříšené z těch hrobů. Byli předzvěstí toho, že Ježíš zvítězil nad smrtí a jednou vzkřísí všechny své věrné.

54Když velitel s popravčí četou viděli zemětřesení a všechno, co se dělo, padla na ně hrůza a říkali: „On to byl opravdu Boží Syn!“

55Z povzdálí přihlíželo také mnoho žen, které přišly s Ježíšem až z Galileje a staraly se o něj a jeho učedníky. 56Mezi nimi byla i Marie Magdaléna, Marie – matka Jakuba a Josefa, a matka Jakuba a Jana Zebedeových.

Ježíš je pohřben

57Když nastal večer, přišel jeden bohatý muž z Arimatie, jménem Josef, jeden z Ježíšových následovníků. 58Dal se ohlásit u Piláta a prosil, aby mu vydal Ježíšovo tělo. Pilát mu vyhověl. 59Josef zavinul Ježíšovo tělo do čistého plátna 60a uložil do hrobu, který si dal před nedávnem vytesat ve skále. Vchod do hrobky dal po pohřbu uzavřít těžkým balvanem. Pak odešel. 61Dvě Marie – jedna z nich Marie Magdaléna – přihlížely pohřbu.

Ke hrobu je postavena stráž

62Druhý den v sobotu šli velekněží a farizejové k Pilátovi 63a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník svého času řekl: ‚Třetího dne opět vstanu k životu.‘ 64Dej tedy aspoň tři dny hlídat hrob, nebo přijdou jeho učedníci, ukradnou ho a pak budou lidem namlouvat, že vstal z mrtvých. A to by k tomu bludu ještě chybělo!“

65„Dobře,“ řekl Pilát, „postavte tam stráž, jak myslíte.“

66Oni šli, postavili tam stráž a dokonce zapečetili vstupní kámen.

Knijga O Kristu

Matej 27:1-66

Isus pred Velikim vijećem

(Mk 15:1; Lk 23:1; Iv 18:28-32)

1Rano ujutro sastanu se na vijećanje svi svećenički poglavari i narodne starješine da se dogovore kako da ubiju Isusa. 2Svežu ga i odvedu rimskome upravitelju Pilatu.

Judino samoubojstvo

(Djela 1:16-20)

3Kada je Juda, njegov izdajica, vidio da su Isusa osudili na smrt, pokaje se i odnese trideset srebrnjaka natrag svećeničkim poglavarima i starješinama 4te im reče: “Zgriješio sam! Izdao sam nedužna čovjeka!”27:4 U grčkome: nedužnu krv.

“Što se to nas tiče?” odgovore mu oni. “To je tvoja stvar!” 5Juda nato baci srebrnjake u Hram, a zatim ode i objesi se.

6Svećenički poglavari pokupe srebrnjake. “Ne smijemo ih staviti u hramsku blagajnu”, rekoše, “jer su isplaćeni za krvavo djelo.” 7Zato se dogovore te za njih kupe lončarovu njivu da posluži kao groblje za ukop tuđinaca. 8Zato se ta njiva još zove “Krvava njiva”. 9Tako se ispunilo Jeremijino proročanstvo:

“Uzeli su27:9 U grčkome to može značiti i: uzeo sam. trideset srebrnjaka—

na toliko su ga procijenili Izraelci—

10i kupili su lončarovu njivu,

kako je Gospodin zapovjedio.”27:9-10 Vidjeti: Zaharija 11:12-13; Jeremija 32:6-9.

Isus pred Pilatom

(Mk 15:2-5; Lk 23:2-5; Iv 18:29-38)

11Isusa dovedu pred rimskoga upravitelja Pilata. On ga upita: “Jesi li ti kralj Židova?”

“Ti to kažeš”, odgovori mu Isus.

12Svećenički ga poglavari optuže za mnoge zločine, ali Isus nije odgovarao. 13Pilat ga stoga upita: “Zar ne čuješ kako te teško optužuju?” 14Ali Isus ne odgovori ni na jedno pitanje, što je Pilata veoma začudilo.

Pilat pusti Barabu, a Isusa dade izbičevati, pa raspeti

(Mk 15:6-15; Lk 23:13-25; Iv 18:39—19:16)

15Bio je, međutim, običaj da rimski upravitelj svake godine o blagdanu Pashe pusti na slobodu jednoga židovskog zatvorenika kojega narod zatraži. 16U to je vrijeme jedan od zatvorenika bio zloglasni Baraba27:16 U nekim rukopisima: Isus Baraba.. 17Kad se mnoštvo okupilo da zatraži da se pusti jedan zatvorenik, Pilat ih upita: “Koga hoćete da vam pustim? Barabu27:17 U nekim rukopisima: Isusa zvanog Baraba. ili Isusa kojega nazivaju Mesijom?” 18Znao je, naime, da su ga predali sudu iz zavisti.

19Dok je Pilat sjedio na sudačkom stolcu, stigne mu poruka od njegove žene: “Okani se tog pravednika jer sam se noćas u snu namučila zbog njega!”

20Svećenički poglavari i starješine, međutim, nagovore svjetinu da zatraži slobodu za Barabu, a smrt za Isusa. 21Kad ih je zatim upravitelj upitao: “Koga od njih dvojice želite da vam pustim?” oni odgovore: “Barabu!”

22“A što ću onda s Isusom kojega zovete Mesijom?” upita.

“Raspni ga!” poviču oni.

23“Zbog čega? Kakvo je zlo učinio?” upita Pilat.

Ali oni su samo još glasnije vikali: “Raspni ga!”

24Kad je Pilat vidio da ništa ne koristi i da metež postaje sve gori, uzme vodu i pred svjetinom opere ruke govoreći: “Ja sam nevin od krvi ovoga čovjeka! Vi ćete za nju snositi odgovornost!”

25Nato sva svjetina poviče: “Neka njegova krv padne na nas i na našu djecu!”

26Pilat im tada pusti Barabu, a Isusa dade izbičevati, pa raspeti.

Vojnici se izruguju Isusu

(Mk 15:16-20; Iv 19:2-3)

27Upraviteljevi vojnici odvedu Isusa u pretorij i sazovu oko njega cijelu četu. 28Svuku ga i zaogrnu grimiznim plaštem. 29Spletu zatim krunu od trnja i stave mu je na glavu, a u ruku mu stave trsku kao žezlo. “Živio kralj Židova!” rugali su mu se i prigibali pred njim koljena. 30Pljuvali su po njemu i udarali ga trskom po glavi. 31Kad su mu se izrugali, skinu s njega plašt, odjenu ga u njegovu odjeću i odvedu da ga raspnu.

Isusa raspinju na križ

(Mk 15:21-32; Lk 23:26-43; Iv 19:17-24)

32Vodeći ga, sretnu nekoga Šimuna iz Cirene27:32 Grad u sjevernoj Africi. te ga primoraju da ponese Isusov križ. 33Dođu do mjesta zvanoga Golgota (što znači: “lubanja”). 34Vojnici mu pruže vino sa žuči,27:34 Vjerojatno vino s opojnim gorkim travama koje su kažnjenicima davali da im ublaži bol. ali kad ga okusi, nije htio piti.

35Kad su ga raspeli, bace kocku te tako razdijele među sobom njegovu odjeću.27:35 U nekim kasnijim rukopisima ovdje stoji još: Tako se ispunilo proročanstvo: “Haljine moje dijele među sobom i kocku bacaju za odjeću moju” (Psalam 22:19). 36Zatim su ondje sjedili i čuvali ga. 37Iznad glave su mu postavili natpis o njegovoj krivnji: “Ovo je Isus, kralj Židova.”

38S njime su raspeli i dvojicu prevratnika, jednoga njemu zdesna, a drugoga slijeva. 39A prolaznici su ga ružili i odmahivali glavom 40govoreći: “Možeš srušiti Hram i sam ga opet izgraditi u tri dana, je li? Spasi onda sebe! Ako si Božji Sin, siđi s križa!”

41Slično su mu se rugali i svećenički poglavari, pismoznanci i starješine: 42“Spasio je druge, a sebe ne može spasiti! Kralj Izraelov! Neka sada siđe s križa pa ćemo povjerovati u njega! 43Uzdao se u Boga! Neka ga Bog sada izbavi ako mu je on uistinu po volji! Tvrdio je: ‘Ja sam Božji Sin.’” 44Vrijeđali su ga čak i prevratnici raspeti skupa s njim.

Isusova smrt

(Mk 15:33-41; Lk 23:44-49; Iv 19:28-37)

45O podnevu po svoj zemlji nastane tama i potraje do tri ure.27:45 U grčkome: od šestoga do devetog sata, po rimskome računanju vremena prema kojemu je dan počinjao u šest sati ujutro. 46U tri sata Isus glasno poviče: “Eli, Eli, lema sabahtani!” (što znači: “Bože moj, Bože moj, zašto si me ostavio?”)27:46 Vidjeti Psalam 22:1.

47“Zove Iliju!” rekoše neki od nazočnih kad su to čuli. 48Jedan od njih odmah pritrči, uzme spužvu, umoči ju u ocat i natakne na trsku te mu pruži piti. 49“Čekaj da vidimo hoće li doći Ilija da ga spasi”, kazaše ostali.

50A Isus još jedanput glasno krikne i izdahne.

51Nato se zastor u Hramu razdere napola od vrha do dna. Zemlja se potrese, špilje se raspuknu, 52grobovi se otvore, a tijela mnogih umrlih pravednika uskrsnu. 53Nakon Isusova uskrsnuća oni iziđu iz grobova te odu u sveti grad27:53 u Jeruzalem. i pokažu se mnogima.

54Kad su rimski stotnik i oni koji su s njime čuvali Isusa vidjeli potres i sve što se zbivalo, rekoše: “Ovaj je čovjek zaista bio Božji Sin!”

55Bile su tu i mnoge žene koje su promatrale izdaleka. Došle su iz Galileje za Isusom služeći mu. 56Među njima su bile Marija Magdalena, Marija, majka Jakova mlađega i Josipa, te majka Zebedejevih sinova.

Isusov ukop

(Mk 15:42-47; Lk 23:50-56; Iv 19:38-42)

57Uvečer dođe neki bogat čovjek iz Arimateje imenom Josip, koji je i sam bio Isusov učenik. 58On ode k Pilatu i zatraži da mu daju Isusovo tijelo. Pilat zapovjedi da tako učine. 59Josip uzme tijelo, umota ga u čisto platno 60i položi ga u svoj novi grob isklesan u stijeni. Navali na ulaz velik kamen i ode. 61Bile su ondje Marija iz Magdale i druga Marija i sjedile gledajući prema grobu.

Straža na grobu

62Sutradan, to je dan nakon Priprave, okupe se svećenički poglavari i farizeji kod Pilata 63te mu rekoše: “Gospodine, sjetili smo se da je onaj varalica za života rekao: ‘Nakon tri dana ću uskrsnuti.’ 64Zapovjedi zato da grob bude pod stražom sve do trećega dana da ne dođu njegovi učenici, ukradu tijelo i kažu narodu: ‘Uskrsnuo je od mrtvih!’ Ako se to dogodi, ta će prijevara biti još gora od prve!”

65Pilat im udovolji. “Postavite stražu”, reče. “Idite i osigurajte grob kako znate.” 66Zatim odu i osiguraju grob—zapečate kamen i postave stražu.