Slovo na cestu

Matouš 25:1-46

Ježíš vypráví podobenství o deseti družičkách

1„Můj druhý příchod se bude v určitém smyslu podobat svatbě. Ti, kteří mne budou očekávat, jsou jako deset družiček, které vyhlížely ženicha, aby ho přivítaly světlem svých lamp. 2-4Jenom pět z nich bylo prozíravých a vzalo si s sebou nádobky s olejem na doplnění svítilen. Ostatní dívky na to lehkomyslně zapomněly. 5Ženich dlouho nešel, a tak všechny družičky zmohla únava a usnuly. 6O půlnoci je vytrhl ze spánku křik: ‚Ženich jde! Pojďte ho přivítat!‘

7-8Dívky vyskočily a rychle si upravovaly svítilny. Ty lehkomyslné, které si nevzaly dost oleje, žadonily na ostatních: ‚Dejte nám trochu svého oleje, světlo nám již zhasíná!‘ 9Ale ty rozumné jim odpověděly: ‚Když se rozdělíme, nevystačí olej nám ani vám. Zkuste to raději u kupce!‘

10Sotva však odběhly pro olej, přišel ženich a ty dívky, které byly připraveny, šly s ním na svatební hostinu. 11Dalších pět družiček přišlo už k zavřeným dveřím. Volaly: ‚Pane, otevři nám!‘ 12Ale on odpověděl: ‚Je pozdě, už vás nemohu přijmout.‘

13A tak buďte vždycky připraveni, protože nevíte, ve které chvíli přijdu.

Ježíš vypráví podobenství o svěřených penězích

14-15Dám vám jiný příklad. Jeden člověk si před odjezdem na dalekou cestu zavolal své zaměstnance a svěřil jim svůj majetek. Každému podle jeho schopností: jednomu pět tisíc, druhému dva a dalšímu jeden. Potom odcestoval. 16Zaměstnanec, který dostal pět tisíc, začal obchodovat a vydělal dalších pět tisíc. 17Ten, který dostal dva tisíce, také sumu zdvojnásobil. 18Ale ten, kterému byl svěřen jeden tisíc, vykopal v zemi jámu a do ní peníze ukryl. 19Po delší době se zaměstnavatel vrátil a chtěl, aby mu podřízení předložili účty. 20První přinesl peníze a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět tisíc a tady máš zisk dalších pět tisíc.‘ 21Pán ho pochválil za dobrou práci a řekl mu: ‚Osvědčil ses v malém úkolu, proto ti mohu svěřit mnohem víc. A nyní tě zvu na oslavu svého návratu.‘

22Přišel druhý a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva tisíce a odevzdávám ti čtyři.‘ – 23‚Velmi dobře!‘ řekl pán, ‚jsi pilný a spolehlivý. Splnil jsi malý úkol, svěřím ti větší. I tebe zvu na hostinu.‘

24Pak skládal účty ten poslední: ‚Pane, vím, že jsi přísný a záleží ti na zisku, 25ale já jsem měl strach, abych neprodělal, a proto jsem raději peníze zakopal a tady ti je v pořádku vracím.‘ – 26Pán zvolal: ‚Ty lenochu! Ty ničemo! Věděl jsi, oč mi jde. 27Měl jsi svěřené peníze uložit a vynesly by mně aspoň úrok! 28Vezměte od něho ty peníze a dejte je prvnímu. 29Protože tomu, kdo dobře využívá, co mu bylo svěřeno, bude ještě přidáno. Kdo se ani trochu nesnaží, přijde o všechno. 30Toho lenocha vyžeňte ven do tmy. Zbyde mu jen pláč a pozdní lítost.‘

Ježíš mluví o konečném soudu

31Až přijdu v královském majestátu, v doprovodu všech andělů, zasednu k soudu, 32-33kam se dostaví všichni lidé. To bude chvíle konečného rozdělení lidstva. Jako pastýř vybírá ze stáda ty, které si ponechá a které vyřadí, 34tak i já řeknu svým věrným po pravici: ‚Pojďte, sám Otec vás zve do království, které je pro vás připraveno od počátku světa. 35Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a vy jste mne přijali, 36neměl jsem co na sebe, a vy jste mne oblékli, v nemoci jste o mne pečovali, a když jsem byl ve vězení, přišli jste za mnou.‘ 37-39Ti věrní namítnou: ‚Nevzpomínáme si, že bychom měli někdy příležitost se takto o tebe postarat.‘

40Tehdy jim odpovím: ‚Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.‘

41Těm shromážděným po levici řeknu: ‚Pryč ode mne, propadli jste ohni zatracení, který je připraven pro satana a pro jeho pomocníky! 42-43Vždyť když jsem měl hlad, nedali jste mně najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a zavřeli jste přede mnou, neměl jsem co na sebe, a neoblékli jste mne, v nemoci jste o mne nepečovali, a když jsem byl ve vězení, nepřišli jste za mnou.‘

44Budou se obhajovat: ‚Pane, jak jsme ti mohli pomoci, když jsme tě nikdy neviděli?‘

45Řeknu jim: ‚Teď už na tom nic nezměníte. Co jste zůstali dlužni tomu nejposlednějšímu, upřeli jste mně.‘

46Ti postavení na levici budou odsouzeni na věky, ale ti na pravici budou žít věčně.“

Ang Pulong Sang Dios

Mateo 25:1-46

Ang Paanggid Parte sa Napulo ka Dalaga

1“Pag-abot sang sina nga adlaw,25:1 Pag-abot sang sina nga adlaw: siguro ang buot silingon, ang pagbalik ni Ginoong Jesus. Tan-awa ang bersikulo 24:36. ang paghari sang Dios25:1 Dios: sa literal, langit. mapaanggid sa sini nga estorya: May napulo ka dalaga nga nagdala sang ila mga suga kay masugata sila sa nobyo nga kalaslon. 2Ang lima sa ila maalamon kag ang lima indi maalamon.25:2 maalamon… indi maalamon: ukon, mainandamon… indi mainandamon. 3Ang lima ka indi maalamon nagdala sang ila mga suga, ugaling wala sila nagdala sang reserba nga lana agod nga kon maubos ang lana sa ila suga may inugtughong pa sila. 4Ang mga dalaga nga maalamon nagdala man sang ila mga suga kag nagdala pa gid sang reserba nga lana. 5Kag tungod nga madugay mag-abot ang nobyo gintuyo sila kag natulugan sila tanan.

6“Sang tungang gab-i na may nagsinggit, ‘Ari na ang nobyo! Dali kamo, sugataa ninyo siya.’ 7Ang napulo ka dalaga nagbugtaw kag ginpreparar nila ang ila mga suga. 8Dayon ang mga dalaga nga indi maalamon nagsiling sa mga maalamon, ‘Hatagi kami sang inyo lana kay nagapiraw na ang amon suga.’ 9Nagsabat sila, ‘Indi mahimo, kay kon hatagan namon kamo pareho kita nga kulangon. Magkadto na lang kamo sa mga tindahan kag magbakal sang para sa inyo.’ 10Paghalin nila agod magbakal sang lana amo man ang pag-abot sang nobyo. Ang lima nga nakapreparar nag-upod sa iya sa punsyon. Pagsulod nila, ginsiradhan dayon ang puwertahan.

11“Dugay-dugay nag-abot man ang lima ka dalaga nga nagbakal sang lana, kag nagpanawag, ‘Sir, sir, pasudla kami.’ 12Pero nagsabat ang nobyo, ‘Sa pagkamatuod, wala ako makakilala sa inyo.’ ” 13Dayon nagsiling si Jesus, “Amo ina nga kinahanglan nga magbantay kamo kay wala kamo kahibalo kon san-o nga adlaw ukon oras ako maabot.”

Ang Paanggid Parte sa Tatlo ka Suluguon

(Luc. 19:11-27)

14Nagsiling pa gid si Jesus, “Ang paghari sang Dios mapaanggid sa sini nga estorya: May isa ka tawo nga manuglakat sa iban nga lugar. Gani gintawag niya ang iya mga suluguon kag gintugyan sa ila ang iya kuwarta agod inegosyo nila. 15Ang kada isa sa ila ginhatagan niya suno sa ila masarangan sa pagnegosyo. Ang isa ginhatagan niya sing 5,000, ang isa 2,000, kag ang isa pa gid ginhatagan niya sing 1,000. Dayon naglakat siya. 16Ang suluguon nga nakabaton sang 5,000 nagnegosyo dayon kag nakaganansya siya sing 5,000. 17Amo man ang ginhimo sang nakabaton sang 2,000, kag nakaganansya siya sing 2,000. 18Pero ang nakabaton sang 1,000 naglakat kag nagkutkot sa duta, kag ginlubong niya ang kuwarta nga ginhatag sang iya agalon agod inegosyo.

19“Sang ulihi nagbalik ang ila agalon kag gintawag niya ang iya mga suluguon agod magsuma sila sang iya kuwarta nga ginpanegosyo sa ila. 20Ang suluguon nga nakabaton sing 5,000 nagpalapit kag ginhatag niya sa iya agalon ang 5,000 nga kapital pati ang 5,000 nga iya ganansya. Nagsiling siya, ‘Indi bala ginhatagan mo ako sang 5,000? Ti ari ang sa akon. Nakaganansya pa gid ako sing 5,000.’ 21Kag nagsiling ang iya agalon, ‘Maayo ka nga suluguon! Masaligan ka! Kag tungod nga masaligan ka kag maayo magpatikang sang diutay nga kantidad, karon itugyan ko sa imo ang mas dako pa gid nga kantidad. Dali, magkalipay ka upod sa akon!’ 22Ang suluguon nga nakabaton sing 2,000 nagpalapit man. Nagsiling siya sa iya agalon, ‘Indi bala nga ginhatagan mo ako sing 2,000? Ari, nakaganansya man ako sing 2,000!’ 23Nagsiling ang iya agalon sa iya, ‘Maayo ka nga suluguon! Masaligan ka! Kag tungod nga masaligan ka kag maayo magpatikang sang diutay nga kantidad, karon itugyan ko sa imo ang mas dako pa gid nga kantidad. Dali, magkalipay ka upod sa akon!’ 24Nagpalapit man ang suluguon nga nakabaton sing 1,000. Nagsiling siya, ‘Sir, nahibaluan ko nga masyado ka kaestrikto kag wala kaluoy nga tawo, kay ginakuha mo ang patubas bisan indi ikaw ang nagtanom, kag ginakuha mo ang ganansya sang pinangabudlayan sang iban. 25Gani ginhadlukan ako. Amo ina nga ginlubong ko na lang sa duta ang imo kuwarta. Ari ang imo kuwarta.’ 26Nagsiling ang iya agalon, ‘Malain ka kag matamad nga suluguon! Nahibaluan mo gali nga ginakuha ko ang patubas bisan indi ako ang nagtanom, kag ginakuha ko ang ganansya sang pinangabudlayan sang iban. 27Ti ngaa wala mo pag-ibutang sa bangko ang akon kuwarta agod sa akon pagbalik makuha ko ang akon kuwarta nga may saka pa?’ 28Nagsiling siya dayon sa iban pa nga mga suluguon, ‘Sige kuhaa ninyo ang iya kuwarta kag ihatag sa suluguon nga may kantidad nga 10,000. 29Kay ang bisan sin-o nga may ara hatagan pa. Pero ang wala iya, bisan ang diutay nga ara sa iya kuhaon pa. 30Ang suluguon nga wala sing pulos ihaboy ninyo sa kadudulman didto sa guwa. Didto magahibi siya kag magabagrot ang iya mga ngipon.25:30 magabagrot ang iya mga ngipon: siguro tungod sa kaakig ukon sa kasakit.’ ”

Ang Katapusan nga Paghukom

31“Kon ako nga Anak sang Tawo mag-abot na bilang Hari, nga ginaupdan sang tanan nga anghel, magapungko ako dayon sa akon trono nga harianon. 32Ang tanan nga tawo sa kalibutan pagatipunon agod mag-atubang sa akon. Dayon tungaon ko sila sa duha ka grupo pareho sang pagseparar sang manugbantay sang sapat sa mga karnero kag mga kanding. 33Ang mga karnero, nga amo ang mga matarong, ibutang ko sa akon tuo, kag ang mga kanding, nga amo ang mga malaot, ibutang ko sa akon wala. 34Kag bilang Hari, magasiling ako sa mga tawo sa akon tuo, ‘Kamo nga ginpakamaayo sang Dios nga akon Amay, batuna ninyo ang inyo bahin sa paghari sang Dios, nga ginpreparar para sa inyo halin pa sang pagtuga sang kalibutan. 35Kay sang gin-gutom ako ginpakaon ninyo ako, kag sang gin-uhaw ako ginpainom ninyo ako. Sang nangin dumuluong ako ginpadayon ninyo ako sa inyo balay; 36sang wala ako sang bayo ginpabayuan ninyo ako; sang nagmasakit ako gin-atipan ninyo ako; kag sang ginpriso ako ginbisitahan ninyo ako.’ 37Dayon magasabat ang mga matarong sa akon tuo, ‘Ginoo, san-o ka bala namon nakita nga gutom kag ginpakaon namon, ukon nauhaw kag ginpainom namon? 38San-o ka bala namon nakita nga nangin dumuluong kag ginpadayon ka namon sa amon balay, ukon wala sing bayo kag ginpabayuan namon? 39San-o ka bala namon nakita nga nagmasakit ukon napriso kag ginbisitahan namon?’ 40Ako nga Hari magasabat, ‘Sa pagkamatuod, kon ginhimo ninyo ini sa isa sang akon labing kubos nga mga utod, pareho man nga ginhimo ninyo ini sa akon.’

41“Dayon magasiling ako sa mga tawo sa akon wala, ‘Halin kamo diri sa akon, kamo nga ginpakamalaot sang Dios! Didto kamo sa kalayo nga nagadabadaba sa wala sing katapusan nga ginpreparar para kay Satanas kag sa iya mga anghel. 42Kay gin-gutom ako pero wala ninyo ako ginpakaon, gin-uhaw ako pero wala ninyo ako ginpainom. 43Sang dumuluong ako wala ninyo ako pagpadayuna sa inyo balay; sang wala ako bayo wala ninyo ako pagpabayui; pagmasakit ko kag sang pagkapriso ko wala ninyo ako pag-atipana.’ 44Dayon magasabat sila, ‘Ginoo, san-o ka namon nakita nga gin-gutom ukon gin-uhaw, ukon wala dalayunan, ukon wala bayo, ukon nagmasakit, ukon napriso nga wala kami nagbulig sa imo?’ 45Kag ako nga Hari magasabat, ‘Sa pagkamatuod, kon wala ninyo pagbuligi ang isa sang akon labing kubos nga mga utod, pareho lang ina nga wala ninyo ako pagbuligi.’ 46Kag ini sila pahalinon kag silutan sa wala sing katapusan. Pero ang mga matarong hatagan sang kabuhi nga wala sing katapusan.”