Slovo na cestu

Matouš 25:1-46

Ježíš vypráví podobenství o deseti družičkách

1„Můj druhý příchod se bude v určitém smyslu podobat svatbě. Ti, kteří mne budou očekávat, jsou jako deset družiček, které vyhlížely ženicha, aby ho přivítaly světlem svých lamp. 2-4Jenom pět z nich bylo prozíravých a vzalo si s sebou nádobky s olejem na doplnění svítilen. Ostatní dívky na to lehkomyslně zapomněly. 5Ženich dlouho nešel, a tak všechny družičky zmohla únava a usnuly. 6O půlnoci je vytrhl ze spánku křik: ‚Ženich jde! Pojďte ho přivítat!‘

7-8Dívky vyskočily a rychle si upravovaly svítilny. Ty lehkomyslné, které si nevzaly dost oleje, žadonily na ostatních: ‚Dejte nám trochu svého oleje, světlo nám již zhasíná!‘ 9Ale ty rozumné jim odpověděly: ‚Když se rozdělíme, nevystačí olej nám ani vám. Zkuste to raději u kupce!‘

10Sotva však odběhly pro olej, přišel ženich a ty dívky, které byly připraveny, šly s ním na svatební hostinu. 11Dalších pět družiček přišlo už k zavřeným dveřím. Volaly: ‚Pane, otevři nám!‘ 12Ale on odpověděl: ‚Je pozdě, už vás nemohu přijmout.‘

13A tak buďte vždycky připraveni, protože nevíte, ve které chvíli přijdu.

Ježíš vypráví podobenství o svěřených penězích

14-15Dám vám jiný příklad. Jeden člověk si před odjezdem na dalekou cestu zavolal své zaměstnance a svěřil jim svůj majetek. Každému podle jeho schopností: jednomu pět tisíc, druhému dva a dalšímu jeden. Potom odcestoval. 16Zaměstnanec, který dostal pět tisíc, začal obchodovat a vydělal dalších pět tisíc. 17Ten, který dostal dva tisíce, také sumu zdvojnásobil. 18Ale ten, kterému byl svěřen jeden tisíc, vykopal v zemi jámu a do ní peníze ukryl. 19Po delší době se zaměstnavatel vrátil a chtěl, aby mu podřízení předložili účty. 20První přinesl peníze a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět tisíc a tady máš zisk dalších pět tisíc.‘ 21Pán ho pochválil za dobrou práci a řekl mu: ‚Osvědčil ses v malém úkolu, proto ti mohu svěřit mnohem víc. A nyní tě zvu na oslavu svého návratu.‘

22Přišel druhý a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva tisíce a odevzdávám ti čtyři.‘ – 23‚Velmi dobře!‘ řekl pán, ‚jsi pilný a spolehlivý. Splnil jsi malý úkol, svěřím ti větší. I tebe zvu na hostinu.‘

24Pak skládal účty ten poslední: ‚Pane, vím, že jsi přísný a záleží ti na zisku, 25ale já jsem měl strach, abych neprodělal, a proto jsem raději peníze zakopal a tady ti je v pořádku vracím.‘ – 26Pán zvolal: ‚Ty lenochu! Ty ničemo! Věděl jsi, oč mi jde. 27Měl jsi svěřené peníze uložit a vynesly by mně aspoň úrok! 28Vezměte od něho ty peníze a dejte je prvnímu. 29Protože tomu, kdo dobře využívá, co mu bylo svěřeno, bude ještě přidáno. Kdo se ani trochu nesnaží, přijde o všechno. 30Toho lenocha vyžeňte ven do tmy. Zbyde mu jen pláč a pozdní lítost.‘

Ježíš mluví o konečném soudu

31Až přijdu v královském majestátu, v doprovodu všech andělů, zasednu k soudu, 32-33kam se dostaví všichni lidé. To bude chvíle konečného rozdělení lidstva. Jako pastýř vybírá ze stáda ty, které si ponechá a které vyřadí, 34tak i já řeknu svým věrným po pravici: ‚Pojďte, sám Otec vás zve do království, které je pro vás připraveno od počátku světa. 35Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a vy jste mne přijali, 36neměl jsem co na sebe, a vy jste mne oblékli, v nemoci jste o mne pečovali, a když jsem byl ve vězení, přišli jste za mnou.‘ 37-39Ti věrní namítnou: ‚Nevzpomínáme si, že bychom měli někdy příležitost se takto o tebe postarat.‘

40Tehdy jim odpovím: ‚Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.‘

41Těm shromážděným po levici řeknu: ‚Pryč ode mne, propadli jste ohni zatracení, který je připraven pro satana a pro jeho pomocníky! 42-43Vždyť když jsem měl hlad, nedali jste mně najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a zavřeli jste přede mnou, neměl jsem co na sebe, a neoblékli jste mne, v nemoci jste o mne nepečovali, a když jsem byl ve vězení, nepřišli jste za mnou.‘

44Budou se obhajovat: ‚Pane, jak jsme ti mohli pomoci, když jsme tě nikdy neviděli?‘

45Řeknu jim: ‚Teď už na tom nic nezměníte. Co jste zůstali dlužni tomu nejposlednějšímu, upřeli jste mně.‘

46Ti postavení na levici budou odsouzeni na věky, ale ti na pravici budou žít věčně.“

Ang Pulong Sa Dios

Mateo 25:1-46

Ang Sambingay bahin sa Napulo ka mga Dalaga

1“Nianang adlawa25:1 Nianang adlawa: Tingali ang buot ipasabot, ang pagbalik ni Ginoong Jesus. Tan-awa ang 24:35. mahisama ang paghari sa Dios sa napulo ka mga dalaga nga nagadala sa ilang mga suga aron mosugat sa pamanhonon. 2Ang lima kanila danghag ug ang laing lima maalamon. 3Ang lima nga danghag nagdala sa ilang mga suga, apan wala sila magdala ug dugang nga lana aron nga kon mahurot na ang lana sa ilang suga may ikatubil pa sila. 4Ang mga dalaga nga maalamon nagdala usab sa ilang mga suga ug nagdala pa gayod ug dugang nga lana. 5Ug tungod kay nadugay ang pamanhonon nagduka ug nakatulog silang tanan.

6“Sa tungang gabii na may misinggit, ‘Ania na ang pamanhonon! Dali kamo, sugata ninyo siya.’ 7Ang napulo ka mga dalaga namangon ug giandam nila ang ilang mga suga. 8Unya ang mga dalaga nga danghag miingon sa mga maalamon, ‘Hatagi kami sa inyong lana kay kapalongon na ang among suga.’ 9Apan mitubag ang mga maalamon, ‘Dili mahimo, kay kon hatagan namo kamo managsama na kita nga kulangon sa lana. Adto na lang kamo sa mga tindahan ug palit ug alang kaninyo.’ 10Sa paggikan nila aron mopalit ug lana mao usab ang pag-abot sa pamanhonon. Ang lima nga maalamon nanguban kaniya sa kombira. Pagsulod na nila, gisirad-an dayon ang pultahan.

11“Pagkataudtaod miabot usab ang lima ka mga dalaga nga mipalit ug lana, ug nanawag sila, ‘Sir, Sir, pasudla kami.’ 12Apan mitubag ang pamanhonon, ‘Wala ako makaila kaninyo.’ ” 13Unya miingon si Jesus, “Mao kana ang hinungdan nga kinahanglan gayod nga mangandam kamo kay wala gayod kamo masayod kon unsa ang adlaw o oras sa akong pag-abot.”

Ang Sambingay bahin sa Tulo ka Sulugoon

(Luc. 19:11-27)

14Miingon pa si Jesus, “Ang paghari sa Dios sama sa usa ka tawo nga hapit nang moadto sa lain nga dapit. Busa gitawag niya ang iyang mga sulugoon ug gitugyan kanila ang iyang kuwarta aron inegosyo nila. 15Ang matag usa kanila gihatagan niya sumala sa ilang abilidad sa pagnegosyo. Ang usa gihatagan niya ug 5,000, ang usa 2,000, ug ang usa gihatagan niya ug 1,000. Unya milakaw siya. 16Ang sulugoon nga nakadawat ug 5,000 nagnegosyo dayon ug nakaginansya siya ug 5,000. 17Mao usab ang gibuhat sa nakadawat ug 2,000. Nakaginansya usab siya ug 2,000. 18Apan ang nakadawat ug 1,000 milakaw ug gilubong niya sa yuta ang kuwarta nga gihatag sa iyang agalon aron unta inegosyo.

19“Sa kaulahian mibalik ang ilang agalon ug gitawag niya ang iyang mga sulugoon aron magsuma sila sa iyang kuwarta nga gipanegosyo kanila. 20Ang sulugoon nga nakadawat ug 5,000 miduol ug mihatag sa iyang agalon sa 5,000 nga kapital apil ang 5,000 nga iyang ginansya. Miingon siya, ‘Sir, dili ba gihatagan mo man ako ug 5,000? Ania, nakaginansya pa gayod ako ug 5,000.’ 21Ug miingon ang iyang agalon, ‘Maayo ka nga sulugoon! Kasaligan ka! Ug tungod kay kasaligan ka man ug maayong magpalambo sa gamay nga kantidad, karon piyalan ko ikaw sa mas dako pa gayod nga kantidad. Dali, paglipay uban kanako!’ 22Ang sulugoon nga nakadawat ug 2,000 miduol usab. Miingon siya sa iyang agalon, ‘Dili ba gihatagan mo man ako ug 2,000? Ania, nakaginansya usab ako ug 2,000!’ 23Miingon ang iyang agalon, ‘Maayo ka nga sulugoon! Kasaligan ka! Ug tungod kay kasaligan ka ug maayong magpalambo sa gamay nga kantidad, karon piyalan ko ikaw sa mas dako pa gayod nga kantidad. Dali, paglipay uban kanako!’ 24Miduol usab ang sulugoon nga nakadawat ug 1,000. Miingon siya, ‘Nahibaloan ko nga isog ka ug walay kalooy, kay nagapanguha ka sa ani bisan dili ikaw ang nagtanom ug nagapanguha ka sa ginansya nga gihagoan sa uban. 25Busa nahadlok ako, ug gilubong ko na lang sa yuta ang imong kuwarta. Ania, ibalik ko kini.’ 26Miingon ang iyang agalon, ‘Daotan ka ug tapolan nga sulugoon! Nahibalo ka man diay nga nagapanguha ako sa ani bisan dili ako ang nagtanom ug nagapanguha sa ganansya nga gihagoan sa uban, 27gibangko mo unta ang akong kuwarta aron nga sa akong pagbalik makuha ko lakip na ang iyang tubo.’ 28Ug unya miingon siya sa uban nga mga sulugoon, ‘Sige kuhaa ninyo ang iyang kuwarta ug ihatag sa sulugoon nga may 10,000. 29Kay ang kasaligan hatagan pa gayod aron modaghan pa ang gitugyan kaniya; apan ang dili kasaligan, bisan ang gamay nga gitugyan kaniya kuhaon pa. 30Ang sulugoon nga walay kapuslanan ilabay sa gawas, didto sa kangitngitan, diin mohilak siya ug magkagot ang iyang mga ngipon.’ ”

Ang Kataposan nga Paghukom

31“Kon ako nga Anak sa Tawo moabot na ingon nga Hari, inubanan sa tanang anghel, molingkod unya ako sa akong trono nga harianon. 32Ang tanang katawhan sa kalibotan tigomon aron moatubang kanako. Unya bahinon ko sila sa duha ka grupo sama sa gihimong paglain sa magbalantay ngadto sa mga karnero ug mga kanding. 33Ang mga tawo nga nagasunod kanako ipahimutang ko sa akong tuo, ug ang mga tawo nga wala nagasunod kanako ipahimutang ko sa akong wala.25:33 sa literal: Ang mga karnero ibutang sa tuo, ug ang mga kanding ibutang sa wala. 34Ug ingon nga Hari, moingon ako sa mga tawo sa akong tuo, ‘Kamo nga gipanalanginan sa Dios nga akong Amahan, angkona ninyo ang gingharian nga giandam alang kaninyo sukad pa sa pagbuhat sa kalibotan. 35Kay sa dihang gigutom ako inyo akong gipakaon, ug sa dihang giuhaw ako inyo akong gipainom. Sa dihang nahimo akong dumuduong gipadayon ninyo ako sa inyong balay; 36sa dihang wala akoy bisti inyo akong gibistihan; sa dihang nagsakit ako inyo akong giatiman; ug sa dihang gipriso ako inyo akong gibisitahan.’ 37Unya motubag ang mga matarong nga diha sa akong tuo, ‘Ginoo, kanus-a ka ba namo nakita nga gigutom ug among gipakaon, o giuhaw ug among gipainom? 38Kanus-a ka ba namo nakita nga nahimong dumuduong ug gipadayon sa among balay, o walay bisti ug among gibistihan? 39Kanus-a ka ba namo nakita nga nagsakit o napriso ug among gibisitahan?’ 40Ako ingon nga Hari motubag, ‘Ang tinuod, sa dihang gibuhat ninyo kini ngadto sa usa sa labing ubos nako nga mga igsoon, sama ra nga gibuhat usab ninyo kini kanako.’

41“Unya moingon ako sa mga tawo nga diha sa akong wala, ‘Pahawa kamo dinhi, kamong mga tinunglo sa Dios! Didto kamo sa kalayo nga nagadilaab sa walay kataposan nga giandam alang kang Satanas ug sa iyang mga anghel. 42Kay gigutom ako apan wala ninyo ako pakan-a, giuhaw ako apan wala ninyo ako paimna. 43Sa dihang nahimo akong dumuduong wala ninyo ako padayona sa inyong balay; sa dihang wala akoy bisti wala ninyo ako bistihi; sa akong pagsakit ug pagkapriso wala ninyo ako atimana.’ 44Unya motubag sila, ‘Ginoo, kanus-a ka ba namo nakita nga gigutom o giuhaw, o walay gidayonan, o walay bisti, o nagsakit, o napriso ug wala kami motabang kanimo?’ 45Ug ako ingon nga Hari motubag, ‘Ang tinuod, sa dihang wala ninyo tabangi ang usa sa labing ubos nako nga mga igsoon, sama ra nga wala usab ninyo ako tabangi.’ 46Ug kining mga tinunglo papahawaon ug silotan hangtod sa kahangtoran. Apan ang mga matarong hatagan ug kinabuhi nga walay kataposan.”