Slovo na cestu

Matouš 22

Ježíš vypráví podobenství o svatební hostině

1Ježíš jim vyprávěl další příběh: „Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna. Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání. Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘ 5-6 Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili. To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.

Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni. Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘

10 Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila. 11 Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv. 12 Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘ On mlčel. 13 Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení. 14 Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘ “

Židé se ptají Ježíše na placení daně

15 Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě. 16 Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení. 17 Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“

18 Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami? 19 Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár.

20 „Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“

21 „Císaře,“ odpověděli.

On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ 22 Zaskočeni tou odpovědí, odešli.

Židé se ptají Ježíše na vzkříšení

23 Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh: 24 „Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno. 25 U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra. 26 Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů. 27 Poslední ze všech zemřela i ta žena. 28 Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“

29 Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc. 30 Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu. 31 A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe? 32 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“ 33 Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.

Židé se ptají Ježíše na nejvýznamnější přikázání

34 Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje. 35 Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“ 37 Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘ 38 To je první a nejdůležitější přikázání. 39 Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“

Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku

41 Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal: 42 „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“

Odpověděli: „Davidův.“

43 On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:

44 ‚Bůh řekl mému Pánu:
    Seď po mé pravici,
    dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘

45 Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“ 46 Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.

Nádej pre kazdého

Evanjelium Podľa Matúša 22

Podobenstvo o svadobnej hostine

1 Ježiš im vyrozprával ďalší príbeh, aby lepšie pochopili, čomu je podobné nebeské kráľovstvo.

Istý kráľ vystrojil synovi honosnú svadbu. Pozval mnoho hostí, a keď bola svadobná hostina pripravená,

poslal sluhov, aby ich priviedli, ale hostia odmietli prísť.

Preto poslal ešte raz sluhov s odkazom: Slávnostná hostina je pre vás pripravená, poponáhľajte sa!

Ale pozvaní jeho odkaz nebrali vážne. Jeden sa pobral na pole, iný za obchodom,

podaktorí sa dokonca zmocnili kráľových poslov, zbili ich a niektorých aj zabili.

To kráľa popudilo, poslal oddiely vojska, dal vrahov pobiť a ich mesto vypáliť.

Vtedy povedal svojim poslom: Svadobná hostina je pripravená, ale pozvaní hostia jej neboli hodní.

Choďte na rázcestie a pozvite na svadbu každého, koho stretnete.

10 Poslovia teda šli a priviedli všetkých, ktorých stretli, dobrých aj zlých, takže sa svadobná sieň naplnila.

11 Keď vstúpil kráľ, aby privítal hostí, zazrel jedného, ktorý si neobliekol pripravené svadobné šaty.

12 Priateľ môj, ako si sa odvážil prísť bez svadobného odevu? vyčítal mu. Ten nevedel, čo má odpovedať.

13 Vtedy kráľ rozkázal sluhom: Poviažte ho a vyhoďte von do tmy, kde bude len nárek a utrpenie.

14 Lebo mnohí sú pozvaní, ale len niektorí sú ochotní prísť. "

Ježišova odpoveď na úskočné otázky

15 Farizeji sa zišli, aby sa dohodli, čo urobiť, aby Ježiša dostali do pasce. Chceli ho prichytiť pri slovách, ktoré by potom mohli použiť na jeho obžalobu.

16 Poslali k nemu svojich žiakov spolu s Herodesovými stúpencami a tí povedali: Majstre, vieme, že si čestný a že pravdivo učíš ceste k Bohu bez ohľadu na to, aké má kto postavenie.

17 Tak nám teda povedz: je správne odvádzať rímskemu cisárovi daň?"

18 Ale Ježiš postrehol ich zlý úmysel a povedal: Vy pokrytci! Chcete ma dobehnúť úskočnými otázkami?

19 Ukážte mi mincu!" A podali mu denár.

20 Čí obraz a meno sú na ňom vyrazené?"

21 Cisárove," odpovedali.

Tak teda dávajte cisárovi, čo je cisárovo, a čo je Božie, dávajte Bohu," odpovedal im.

22 Zaskočení tou odpoveďou odišli.

Otázky o vzkriesení

23 Prišli za ním aj saduceji, ktorí tvrdia, že vzkriesenie z mŕtvych nie je možné, a spýtali sa ho:

24 Majstre, v Mojžišovom zákone čítame, že ak niekto umrie bezdetný, jeho slobodný brat je povinný vziať si vdovu po bratovi a splodiť potomka, aby sa zachoval jeho rod.

25 U nás sa vyskytol takýto prípad: Bolo sedem bratov. Prvý sa oženil a potom bezdetný umrel, takže jeho žena sa stala manželkou druhého brata.

26 Aj tento brat umrel bezdetný a takto sa to opakovalo u tretieho, ba až siedmeho brata.

27 Napokon umrela aj žena.

28 Ktorému z tých bratov bude po vzkriesení patriť? Bola predsa manželkou všetkých siedmich!"

29 Ježiš im odpovedal: Hovoríte nezmysly, lebo nepoznáte ani Písmo, ani Božiu moc.

30 Po vzkriesení zaniknú telesné vzťahy, ľudia budú ako anjeli.

31 A čo sa týka vzkriesenia z mŕtvych, pozorne čítajte Písmo. Ako nazýva Boh sám seba?

32 Ja som Boh Abrahámov, Izákov a Jakobov. On nie je Bohom mŕtvych, ale živých."

Najdôležitejšie prikázanie

33 Tieto odpovede urobili hlboký dojem na zástupy, ale nie na farizejov.

34 Keď sa dopočuli, že umlčal saducejov, poverili

35 jedného zo svojich učiteľov Zákona, aby ho pokúšal:

36 Majstre, ktoré je najväčšie prikázanie v Zákone?"

37 Ježiš mu odpovedal: Miluj Pána, svojho Boha, celým srdcom, celou dušou aj mysľou.

38 To je prvé a najdôležitejšie prikázanie.

39 Druhé v poradí dôležitosti je toto: Miluj svojho blížneho ako samého seba.

40 Na týchto dvoch prikázaniach stojí celý Mojžišov zákon aj odkaz prorokov."

Čí syn je Kristus

41 Keď sa farizeji zhromaždili, Ježiš sa ich opýtal:

42 Čo si myslíte o Mesiášovi? Čí syn je?" Odpovedali mu: Dávidov."

43 Povedal im: Ako to, že ho potom Dávid volá v duchu svojím Pánom, keď hovorí:

44 Pán povedal môjmu Pánovi: Seď po mojom pravom boku, kým ti nepoložím tvojich nepriateľov pod nohy?

45 Ak ho teda Dávid volá Pánom, ako môže byť jeho synom?"

46 A nik mu nevedel odpovedať ani slovo. Od toho dňa sa ho už nik neodvážil na nič vypytovať.