Slovo na cestu

Matouš 13:1-58

Ježíš vypráví podobenství o rozsévači

1Téhož dne vyšel Ježíš z domu a usedl na břehu jezera. 2Zanedlouho se kolem něho shromáždilo tolik lidí, že musel vstoupit do loďky, aby je mohl všechny oslovit.

3Rád vyjadřoval duchovní pravdy obrazně.

Tentokrát začal vyprávět:

4„Rolník zaséval na poli obilí. Některá zrna padla na okraj cesty. Slétli se ptáci a sezobali je. 5Jiná zrna dopadla na skalnatou zem, kde bylo málo ornice. Obilí rychle vyhnalo do výšky, 6ale když začalo pálit slunce, uschlo, protože kořínky nešly do hloubky. 7Další část zrna zapadla mezi bodláky. Když vyrostlo bodláčí, udusilo klásky. 8Ostatní zrna padla do dobré ornice. Vyrostlo obilí a přineslo úrodu. Některý klas měl sto zrnek, jiný šedesát a jiný třicet. 9Víte, co tím myslím?“

Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači

10Učedníci se ho zeptali: „Proč mluvíš v obrazech?“ 11Vysvětlil jim to: „Vám už Bůh odkrývá svoje záměry se světem. Ostatním je to zatím skryto. 12Kdo přijímá ochotně, bude mít stále víc. Kdo je spokojen s tím, co má, přijde nakonec o všechno. 13Používám obrazy, lidé slyší i vidí, a přece nechápou.

14Tak se na nich plní Izajášovo proroctví:

‚Budete poslouchat,

ale neporozumíte,

budete se dívat,

ale neuvidíte.

15Protože srdce tohoto lidu otupělo,

jsou hluší a zavřeli oči,

aby neviděli,

neslyšeli a neporozuměli,

aby se neobrátili k Bohu,

kde by mohli být uzdraveni.‘

16Jak je dobře, že vaše oči vidí a uši slyší. 17Mnoho proroků toužilo vidět to, co vy vidíte, a slyšet to, co vy slyšíte, ale nebylo jim to dopřáno.

18A teď k tomu příběhu o rozsévači. 19Cesta, kam padla některá zrna, představuje srdce lidí, kteří slyší o Božím království a nezajímá je to. Přichází satan a sebere, co bylo zaseto. 20-21Skalnatá země představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství a přijímá je sice s velkou radostí, ale povrchně a ono v něm nezapustí kořeny. Když pak přijdou těžkosti nebo pronásledování pro víru, jeho nadšení ochabne a to, co bylo zaseto, zmizí.

22Země porostlá bodláčím představuje člověka, který slyší poselství, ale v jehož srdci záležitosti každodenního života a touha po lepším hmotném zajištění slovo udusí.

23Dobrá ornice představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství, rozumí mu a nechává působit jeho životodárný vliv. Užitek z toho je mnohonásobný, u někoho větší, u jiného menší.“

Ježíš vypráví podobenství o plevelu

24Potom použil dalšího přirovnání. „Bůh je jako dobrý hospodář, který zasel na své pole dobré semeno. 25V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele. 26-27Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ‚Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘

28‚To udělal nepřítel!‘ odpověděl.

‚My půjdeme a vyplejeme to pole,‘ nabídli se.

29Ten jim na to řekl: ‚Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici. 30Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘ “

Ježíš vypráví podobenství o hořčičném zrnu

31Předložil jim jiný obraz: „S Božím dílem je to jako s hořčičným seménkem, které člověk zasel na poli. 32Je sice drobné, ale vyroste z něho tak mohutná bylina, že i ptáci na ní stavějí hnízda.“

33Dále užil tohoto obrazu: „Boží vliv působí jako kvas. Malé množství prokvasí i velkou dávku těsta.“

34V tomto kázání Ježíš používal výhradně podobenství.

35Tak se naplnilo staré proroctví:

„Budu mluvit v obrazech

a vypovím,

co bylo skryto od stvoření světa.“

Ježíš vysvětluje podobenství o plevelu

36Ježíš pak opustil shromážděné posluchače a šel domů. Obklopili ho jeho učedníci a žádali, aby jim vyložil obraz plevele na poli. 37„Dobře,“ řekl, „já jsem ten hospodář, který seje dobré zrní. 38Pole představuje svět a zrna, to jsou lidé, kteří patří Bohu. Plevel, to jsou lidé propadlí zlému. 39Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žně představují konec světa a ženci jsou andělé. 40Tak jako v tomto příběhu je plevel oddělen a spálen, tak bude na konci světa. 41Pošlu své anděly a ti vyženou z Boží blízkosti všechny, kteří stáli v cestě Boží věci a páchali zlo. 42Jejich konec bude hrozný. Zbyde jim pláč a zoufalství. 43A tehdy ti, kteří plnili Boží vůli, budou v království nebeského Otce zářit jako slunce. Přemýšlejte o tom!

Ježíš vypráví podobenství o pokladu, perle a síti

44Nový život, k němuž vás Bůh volá, je jako poklad zakopaný v poli. Kdo ho najde, zatím o tom nemluví, ale má takovou radost, že prodá všechno, jen aby to pole získal.

45-46Nebo: je jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami. Vyprodá všechno, co má, a koupí ji.

47Boží království je jako síť spuštěná do moře, ve které uváznou nejrůznější tvorové. 48Když je síť plná, vytáhnou ji rybáři na břeh, do košů vyberou dobré ryby a ostatní vyhodí. 49Tak to bude i na konci světa. Přijdou Boží andělé a oddělí zlé od bohabojných 50a zlé hodí do ohně. Tam bude pláč a zoufalství. 51Porozuměli jste všemu?“

„Ano,“ odpověděli. 52Potom dodal: „Každý vykladač Písma, který pochopil, oč mi jde, je jako hospodář, který ze své zásobárny nabízí nové i staré.“

Lidé z Nazaretu odmítají uvěřit

53-54Když Ježíš skončil svůj výklad v podobenstvích, vrátil se do svého domovského města. Učil v tamní synagoze. Všichni se divili: „Kde se v něm bere taková moudrost a moc? 55Vždyť to je tesařův syn, jeho matka je přece Marie, a Jakub, Josef, Šimon a Juda to jsou jeho bratři! 56I jeho sestry žijí mezi námi. Odkud to ten člověk má?“ 57-58Nemohli se s tím vyrovnat a pro jejich nedůvěru tam Ježíš nemohl vykonat mnoho zázraků. Vysvětlil to slovy: „Proroka si váží všude víc než v jeho rodném městě a v jeho domově!“

Knijga O Kristu

Matej 13:1-58

Prispodoba o sijaču

(Mk 4:1-9; Lk 8:4-8)

1Istoga dana Isus iziđe iz kuće i ode sjesti uz jezero. 2K njemu nagrne silno mnoštvo, tako da je morao ući u lađicu. Sjeo je u nju, a mnoštvo je stajalo na obali. 3Mnogo im je govorio u prispodobama:

“Neki je ratar sijao sjeme. 4Dok je sijao po polju, dio zrnja padne na stazu pa dođu ptice i pozobaju ga. 5Dio sjemena padne na kamenito tlo gdje je zemlja bila plitka, pa odmah nikne. 6Ali kad je granulo sunce, izgori i osuši se jer nije imalo duboka korijena. 7Dio sjemena padne u trnje pa ono poraste i uguši ga. 8Dio ga, napokon, padne na dobru zemlju i donese plod: jedno stostruk, drugo šezdeseterostruk, treće trideseterostruk. 9Slušajte, kad već imate uši!”

Zašto Isus govori u prispodobama

(Mk 4:10-20; Lk 8:9-15; 10:23-24)

10Priđu mu učenici i upitaju: “Zašto ljudima uvijek govoriš u prispodobama?”

11On im odgovori: “Zato što je vama dano da razumijete tajne nebeskoga kraljevstva, a drugima nije. 12Onima koji žive po Božjoj mudrosti”, reče im, “Bog će dati još više mudrosti. A oni koji ne postupaju prema njegovoj mudrosti izgubit će i ono malo od nje što imaju.13:12 U grčkome: Tko ima, još će mu se dati pa će obilovati, a onome tko nema oduzet će se i ono što ima. 13U prispodobama im govorim zato što ljudi gledaju što radim, a zapravo ne vide; zato što slušaju što im govorim, a zapravo ne čuju i ne razumiju. 14Tako se ispunja Izaijino proročanstvo:

‘Slušat ćete moje riječi,

ali nećete ih razumjeti;

gledat ćete moja djela,

ali nećete dokučiti njihova značenja.

15Jer srca su se ovoga naroda usalila,

uši njihove ne čuju, a oči su zatvorili—

tako njihove oči ne vide

i njihove uši ne čuju,

a srca im ne mogu razumjeti.

Zato se ne mogu obratiti k meni

da ih iscijelim.’13:14-15 Izaija 6:9-10.

16Ali blago vašim očima zato što vide i blago vašim ušima zato što slušaju. 17Zaista vam kažem, mnogi su proroci i pravednici željeli vidjeti to što vi gledate, ali nisu vidjeli; željeli su čuti što vi čujete, ali nisu čuli.

18Da vam objasnim priču o sijaču. 19Svakomu tko čuje riječ o kraljevstvu, a ne razumije ju, dođe Zli i otme mu ono što mu je u srcu posijano. To je sjeme zasijano pokraj puta. 20Kamenito tlo su oni koji čuju Riječ i odmah ju radosno prihvate, 21ali nemaju korijena i nestalni su. Čim ih zbog Riječi snađe nevolja ili progonstvo, odmah podlegnu. 22U trnje zasijano sjeme su oni koji čuju Riječ, ali ju životne brige i zavodljivost bogatstva uguše u njima te ona ne donese roda. 23Dobro tlo je srce čovjeka koji čuje Riječ i razumije ju te ona donese rod—stostruko, šezdeseterostruko ili trideseterostruko veći od posijanoga.”

Priča o žitu i kukolju

24Iznese im još jednu prispodobu: “S nebeskim je kraljevstvom kao s čovjekom koji je na svoju njivu posijao dobro sjeme. 25Ali dok su svi spavali, došao je njegov neprijatelj, posijao među žito kukolj i otišao. 26Kad je usjev porastao i urodio klasom, pokazao se i kukolj. 27Rataru dođu njegovi sluge i upitaju: ‘Gospodaru, nisi li ti na svojoj njivi posijao dobro sjeme? Odakle onda kukolj?’

28‘Neprijatelj je to učinio’, odgovori on.

‘Hoćeš li da počupamo kukolj?’ upitaju.

29‘Nemojte’, reče im. ‘Čupajući kukolj, mogli biste iščupati i pšenicu. 30Pustite neka oboje raste do žetve. U vrijeme žetve reći ću žeteocima: Pokupite najprije kukolj i svežite ga u snopove da se spali, a žito skupite u moju žitnicu.’”

Prispodoba o gorušičinu sjemenu

(Mk 4:30-32; Lk 13:18-19)

31Iznese im još jednu prispodobu: “S kraljevstvom je nebeskim kao s gorušičinim sjemenom koje netko posije na svojoj njivi. 32Ono je zaista najsitnije od svega sjemenja, ali izraste veće od svake druge biljke u vrtu, razvije se u stablo te se ptice nebeske dolaze gnijezditi u njegovim granama.”

Prispodoba o kvascu

(Lk 13:20-21)

33Zatim im ispriča sljedeću prispodobu: “Nebesko je kraljevstvo poput kvasca koji žena umijesi u golemu količinu brašna,13:33 U grčkome: tri mjere (otprilike 20 kilograma). a on ipak sve ukvasi.”

34Isus je sve to govorio narodu u prispodobama. Zapravo im bez prispodoba ništa i nije govorio 35da bi se ispunilo proročanstvo:

“Progovorit ću u prispodobama;

otkrit ću ono što je skriveno od postanka svijeta.”13:35 Psalam 78:2.

Isus objašnjava priču o žitu i kukolju

36Isus otpusti mnoštvo i uđe u kuću. Učenici dođu k njemu i zamole ga: “Objasni nam prispodobu o kukolju na njivi.”

37“Dobro”, reče on. “Sijač dobroga sjemena je Sin Čovječji. 38Njiva je svijet, a dobro sjeme su ljudi koji pripadaju Božjemu kraljevstvu.13:38 U grčkome: sinovi kraljevstva. Kukolj su ljudi koji pripadaju Zlome.13:38 U grčkome: sinovi Zloga. 39Neprijatelj koji ga je posijao jest đavao; žetva je svršetak svijeta, a žeteoci su anđeli. 40Kao što se kukolj spaljuje, tako će biti i na svršetku svijeta. 41Sin Čovječji poslat će svoje anđele da iz kraljevstva izdvoje sve koji mame na grijeh i sve koji čine zlo 42te će ih oni baciti u ognjenu peć. Ondje će biti plač i škrgut zuba. 43Tada će pravednici u kraljevstvu svojega Oca zasjati poput sunca. Slušajte, kad već imate uši!”

Prispodoba o skrivenome blagu

44“S nebeskim je kraljevstvom kao s blagom skrivenim u polju. Kad ga pronađe, čovjek ga sakrije pa sav radostan ode prodati sve što ima da kupi to polje.”

Prispodoba o trgovcu biserima

45“Nadalje, s nebeskim je kraljevstvom kao s trgovcem koji traga za lijepim biserima. 46Kad pronađe dragocjeni biser, ode prodati sve što ima i kupi ga.”

Prispodoba o ribarskoj mreži

47“Nadalje, s nebeskim je kraljevstvom kao s mrežom koja, bačena u more, zahvati svakovrsne ribe. 48Kad se napuni, ribari ju izvuku pa sjednu i pokupe dobre ribe u posude, a loše izbace. 49Tako će biti i o svršetku svijeta. Izići će anđeli, odijeliti zle od pravednika 50i baciti ih u ognjenu peć gdje će biti plač i škrgut zuba. 51Jeste li razumjeli?” upita ih.

“Jesmo”, odgovore.

52On nato reče: “Zato je svaki pismoznanac koji postane učenikom nebeskoga kraljevstva poput domaćina koji iz svoje riznice iznosi i novo i staro.”

Isusa ne prihvaćaju u Nazaretu

(Mk 6:1-6; Lk 4:16-30)

53Pošto je ispričao sve te prispodobe, Isus ode odande. 54Otišao je u svoj zavičaj te je u tamošnjoj sinagogi tako poučavao da su ljudi zadivljeni pitali: “Odakle ovomu ta mudrost i sila da čini takva čudesa? 55Nije li ovo drvodjeljin sin? Nije li mu majka Marija, a braća Jakov, Josip, Šimun i Juda? 56Nisu li mu i sve sestre ovdje među nama? Odakle mu onda sve to?” 57I sablaznili su se zbog njega.

Tada im Isus reče: “Proroku ne iskazuju čast jedino u njegovu zavičaju i u njegovu domu.” 58Zbog njihove nevjere ondje nije učinio mnogo čudesa.