Slovo na cestu

Marek 4:1-41

Ježíš vypráví podobenství o rozsévači

1Jednou Ježíš opět učil na břehu jezera. A protože se kolem něho znovu shromáždily davy lidí, nastoupil do člunu a odtud mluvil k těm, kteří byli na břehu. 2Ježíš své učení často vkládal do zvláštních obrazů – podobenství. Toto je jedno z nich:

3„Poslouchejte! Jeden rolník se vydal na pole, aby zasel obilí. 4Ne každé zrno však padlo na vhodnou půdu. Některá se dostala na okraj cesty, kde je sezobali ptáci. 5Jiná padla na skálu, kde bylo jen málo půdy. 6Tam sice zrna brzy vyklíčila, ale ve slunečním žáru osení uschlo, protože kořínky v mělké vrstvě země neměly dost vláhy. 7Jiná zrna zapadla mezi bodláčí, které záhy mladé rostlinky udusilo, takže ani nenasadily klasy. 8Ovšem to zrní, které padlo do úrodné půdy, přineslo třicetinásobný, jiné dokonce šedesáti – až stonásobný užitek.“ 9„Kdo má uši k naslouchání, ten ať poslouchá a přemýšlí,“ uzavřel Ježíš.

Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači

10Později, když byl sám se svými dvanácti učedníky, ptali se ho: „Jak máme tvým podobenstvím rozumět?“

11„Vy, kteří mi býváte nablízku,“ odpověděl, „jste už pochopili mnohé z tajemství Božího království. Ale těm, co jsou ještě opodál, se to snažím vysvětlovat v podobenstvích. 12Je však o nich psáno v proroctví:

Dívají se, a nevidí,

poslouchají, a přece nerozumějí,

a tak nejsou ochotni obrátit se k Bohu,

aby jim odpustil jejich viny.

13Jestliže ovšem ani vy nechápete tento jednoduchý obraz, jak potom porozumíte všem dalším, které vám chci vyprávět?

14Zde je tedy výklad: Tím rolníkem, o kterém jsem mluvil, je každý, kdo lidem přináší Boží poselství, aby je zasel do jejich života jako dobrou setbu. 15Srdce některých posluchačů je tvrdé jako ušlapaná cesta. Satan okamžitě přichází a usiluje o to, aby zapomněli, co slyšeli.

16Mělká skalnatá půda představuje srdce nestálých lidí. Boží poselství vyslechnou a radostně přijmou, 17jsou však povrchní a slovo u nich nepronikne do hloubky. I když si zpočátku vedou dobře, odpadají, jakmile mají pro víru trpět.

18Půda zaplevelená bodláčím je obrazem lidí, kteří dobrou Boží zprávu sice vyslechnou a přijmou, 19ale všední starosti, záliba v majetku a touha po blahobytu Boží poselství v srdci udusí, takže zůstane bez užitku.

20Úrodné půdě se podobají ti, kteří bez výhrad přijímají Boží zvěst, a proto mohou přinést bohatou sklizeň – někteří dokonce mimořádnou sklizeň.“

21„Když někdo z vás rozsvítí lampu, zakryje ji snad nádobou nebo ji strčí pod postel, aby zakryl její světlo? Určitě ne! Umístí ji tak, aby svítila.

22-24Všechno, co je dosud skryto, vyjde najevo a tomu, co je nesrozumitelné, bude porozuměno. Dobře poslouchejte, co vám říkám. Kolik jste ochotni přijmout, tolik dostanete a ještě vám bude přidáno. 25Kdo už něco pochopil, porozumí ještě víc; kdo o to nestojí, přijde o všechno.“

Ježíš vypráví podobenství o zasetém semenu

26Dále Ježíš vyprávěl jiné podobenství: „S Božím královstvím je to jako s rolníkem, který oseje pole a odejde. 27Dny plynou, zrno vyklíčí a roste ve dne v noci, aniž by se o ně musel nějak starat nebo mu pomáhat. 28Půda sama dává semenu, co potřebuje k růstu. Nejdříve vzejde klíček, pak vyroste stéblo, potom klas. 29A když v něm nakonec dozraje zrno, přijde rolník a sklidí je.“

Ježíš vypráví podobenství o hořčičném zrnu

30„Jak ještě znázornit Boží království? K čemu ho přirovnat?“ uvažoval Ježíš. 31„Je to s ním jako se seménkem hořčice. 32To sice patří mezi nejmenší semena, ale vyroste z něho největší bylina na poli. Na jejích větvích mohou dokonce hnízdit ptáci.“

33Ještě mnoho podobných obrazů Ježíš použil, aby lidem přiblížil svoje učení. 34Když mluvil veřejně, používal výhradně přirovnání. Když však potom býval se svými učedníky o samotě, všechno jim vysvětloval.

Ježíš utišuje bouři

35K večeru toho dne vyzval Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ 36Odrazili tedy s lodí, ve které seděl, a vzdalovali se od zástupů na břehu. Několik člunů však vyplulo za nimi. 37Zanedlouho se strhla silná větrná bouře. Vysoké vlny dorážely na člun a ten se začal plnit vodou. 38Ježíš však klidně spal na zádi, s poduškou pod hlavou. Učedníci ho probudili: „Mistře, tobě je jedno, že se potápíme?“

39Ježíš vstal, okřikl vítr a poručil vlnám: „Uklidněte se!“ V tu chvíli se vítr utišil a kolem se rozhostil klid.

40Pak se Ježíš obrátil na učedníky: „Proč jste se tolik báli? Copak mi nedůvěřujete?“

41Byli tím vším ohromeni a ptali se jeden druhého: „Kdo to jen může být, že ho poslouchá vítr i voda?“

King James Version

Mark 4:1-41

1And he began again to teach by the sea side: and there was gathered unto him a great multitude, so that he entered into a ship, and sat in the sea; and the whole multitude was by the sea on the land. 2And he taught them many things by parables, and said unto them in his doctrine, 3Hearken; Behold, there went out a sower to sow: 4And it came to pass, as he sowed, some fell by the way side, and the fowls of the air came and devoured it up. 5And some fell on stony ground, where it had not much earth; and immediately it sprang up, because it had no depth of earth: 6But when the sun was up, it was scorched; and because it had no root, it withered away. 7And some fell among thorns, and the thorns grew up, and choked it, and it yielded no fruit. 8And other fell on good ground, and did yield fruit that sprang up and increased; and brought forth, some thirty, and some sixty, and some an hundred. 9And he said unto them, He that hath ears to hear, let him hear. 10And when he was alone, they that were about him with the twelve asked of him the parable. 11And he said unto them, Unto you it is given to know the mystery of the kingdom of God: but unto them that are without, all these things are done in parables: 12That seeing they may see, and not perceive; and hearing they may hear, and not understand; lest at any time they should be converted, and their sins should be forgiven them. 13And he said unto them, Know ye not this parable? and how then will ye know all parables?

14¶ The sower soweth the word. 15And these are they by the way side, where the word is sown; but when they have heard, Satan cometh immediately, and taketh away the word that was sown in their hearts. 16And these are they likewise which are sown on stony ground; who, when they have heard the word, immediately receive it with gladness; 17And have no root in themselves, and so endure but for a time: afterward, when affliction or persecution ariseth for the word’s sake, immediately they are offended. 18And these are they which are sown among thorns; such as hear the word, 19And the cares of this world, and the deceitfulness of riches, and the lusts of other things entering in, choke the word, and it becometh unfruitful. 20And these are they which are sown on good ground; such as hear the word, and receive it, and bring forth fruit, some thirtyfold, some sixty, and some an hundred.

21¶ And he said unto them, Is a candle brought to be put under a bushel, or under a bed? and not to be set on a candlestick? 22For there is nothing hid, which shall not be manifested; neither was any thing kept secret, but that it should come abroad. 23If any man have ears to hear, let him hear. 24And he said unto them, Take heed what ye hear: with what measure ye mete, it shall be measured to you: and unto you that hear shall more be given. 25For he that hath, to him shall be given: and he that hath not, from him shall be taken even that which he hath.

26¶ And he said, So is the kingdom of God, as if a man should cast seed into the ground; 27And should sleep, and rise night and day, and the seed should spring and grow up, he knoweth not how. 28For the earth bringeth forth fruit of herself; first the blade, then the ear, after that the full corn in the ear. 29But when the fruit is brought forth, immediately he putteth in the sickle, because the harvest is come.

30¶ And he said, Whereunto shall we liken the kingdom of God? or with what comparison shall we compare it? 31It is like a grain of mustard seed, which, when it is sown in the earth, is less than all the seeds that be in the earth: 32But when it is sown, it groweth up, and becometh greater than all herbs, and shooteth out great branches; so that the fowls of the air may lodge under the shadow of it. 33And with many such parables spake he the word unto them, as they were able to hear it. 34But without a parable spake he not unto them: and when they were alone, he expounded all things to his disciples. 35And the same day, when the even was come, he saith unto them, Let us pass over unto the other side. 36And when they had sent away the multitude, they took him even as he was in the ship. And there were also with him other little ships. 37And there arose a great storm of wind, and the waves beat into the ship, so that it was now full. 38And he was in the hinder part of the ship, asleep on a pillow: and they awake him, and say unto him, Master, carest thou not that we perish? 39And he arose, and rebuked the wind, and said unto the sea, Peace, be still. And the wind ceased, and there was a great calm. 40And he said unto them, Why are ye so fearful? how is it that ye have no faith? 41And they feared exceedingly, and said one to another, What manner of man is this, that even the wind and the sea obey him?