Slovo na cestu

Marek 15

Židovská rada soudí Ježíše

1Brzy ráno velekněží s nejvyšší židovskou radou vynesli nad Ježíšem rozsudek smrti a poslali ho v poutech k římskému místodržiteli Pilátovi.

Ježíš je souzen Pilátem

„Tak ty jsi ten král Židů?“ ušklíbl se Pilát.

„Jak říkáš,“ odpověděl Ježíš.

Velekněží ho u Piláta obvinili z mnoha zločinů. „Co ty na?“ dal mu slovo místodržitel. „Co odpovíš na všechny ty žaloby?“

Ježíš však už ani nepromluvil, nehájil se. Divný zločinec!

Pilát vydává Ježíše k ukřižování

Vždy o Velikonocích amnestoval místodržitel podle volby lidu jednoho ze židovských vězňů. Pro výtržnost a vraždu seděl ve vězení jakýsi Barabáš se svými kumpány.

Před Pilátovým sídlem se shromáždil dav a začal se dovolávat tradiční amnestie.

Pilát toho využil a promluvil k nim: „Chcete, abych propustil toho židovského krále?“ 10 Tušil totiž, že velekněží ho odsoudili k smrti, protože se báli jeho vlivu na lidi.

11 Ale velekněžími navedená chátra žádala propuštění Barabáše.

12 „Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“

13 „Ukřižovat!“ ozvaly se výkřiky.

14 „Ale za jaký zločin?“ namítal Pilát. Lůza však skandovala: „Na kříž! Na kříž!“

15 Pilát tedy ustoupil nátlaku davu, dal propustit z vězení Barabáše a Ježíše vydal popravčí četě, aby ho zbičovali a ukřižovali.

Římští vojáci se vysmívají Ježíšovi

16 Vojáci odvedli Ježíše na nádvoří vládní budovy a svolali celou rotu. 17 Oblékli ho do purpurové látky jako do královského pláště, spletli věnec z trní a posadili mu ho na hlavu jako korunu. 18 Začali ho výsměšně zdravit a volali: „Ať žije židovský král!“ 19 Bili jej holí do hlavy, plivali na něj a pak si zase před něj klekali a klaněli se mu.

20 Když se dost pobavili, svlékli mu zase purpurový plášť, oblékli mu jeho vlastní šaty a vedli ho na popraviště.

Ježíš je veden k ukřižování

21 Ježíš nemohl těžký kříž sám unést. Do města právě přicházel jistý Šimon, rodák z Kyrény, a toho vojáci přinutili, aby mu pomohl. (Šimon je otec pozdějších křesťanů Alexandra a Rufa.)

22 Tak přivedli Ježíše až na popraviště, které se jmenovalo Golgota, což znamená Lebka. 23 Nabídli mu víno s omamnou příměsí, ale on je odmítl.

24 Pak jej přibili na kříž a losovali o jeho šaty.

Ježíš je ukřižován

25 Poprava se konala v devět hodin ráno.

26 Ježíšovu vinu oznamoval nápis nad jeho hlavou: „Židovský král“.

27 Zároveň s ním ukřižovali dva zločince; jednoho po pravé a druhého po levé straně. 28 Splnila se tak prorocká předpověď: „Je zahrnut mezi zločince.“

29 Kolemjdoucí mu nadávali a vysmívali se mu:

„Tak tys nám chtěl zbořit chrám a za tři dny ho zase postavit? 30 Když jsi tak mocný, pomoz si sám a sestup z kříže!“

31 Mezi posměvači byla i skupina významných kněží a učitelů zákona, kteří si mezi sebou říkali:

„Jiným pomáhal a teď je bezmocný. 32 Jestli je to opravdu Mesiáš, zaslíbený král Izraele, ať sestoupí z kříže. To nás přesvědčí a uvěříme mu.“

A také zločinci na křížích mu spílali.

Ježíš umírá na kříži

33 V poledne se náhle setmělo a zlověstné šero trvalo až do tří hodin.

34 Ve tři hodiny odpoledne vykřikl Ježíš: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ Jsou to úvodní slova dvacátého druhého žalmu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“

35 Někteří z přihlížejících mu nerozuměli a domnívali se, že volá na pomoc proroka Elijáše. 36 Jeden z nich připevnil na hůl houbu nasátou kyselým vínem a přistrčil mu ji ke rtům se slovy: „Počkáme si, zda mu Elijáš přijde na pomoc.“

37 Ježíš vykřikl ještě jednou a zemřel.

38 V tu chvíli se opona, která zastírala nejsvatější místnost chrámu, roztrhla napůl od shora až dolů.

39 Římský setník, který velel popravčí četě a byl svědkem Ježíšových posledních chvil, zvolal: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“

40 Zpovzdálí přihlížely některé ženy, mezi nimi Marie Magdaléna, Marie, matka Jakuba „malého“ a Josefa, a Salome. 41 Ty v něho uvěřily už kdysi v Galileji a od té doby mu sloužily. A byly tu i jiné ženy, které s ním přišly do Jeruzaléma.

Ježíš je pohřben

42 Nastával páteční večer, pro židy začátek sobotního svátku. 43 Josef z Arimatie, vážený člen velerady, který také vyhlížel Mesiášovu vládu, přišel odvážně k Pilátovi a žádal Ježíšovo tělo.

44 Místodržitel se podivil, že by Ježíš tak brzy zemřel. Zavolal si velitele popravčí čety a zeptal se ho na to. 45 Když mu to setník potvrdil, přikázal vydat Ježíšovo tělo Josefovi.

46 Ten koupil plátno, a když sňali Ježíšovo tělo z kříže, zavinul je a uložil do vlastní hrobky, vytesané ve skále. Před vchod přivalili kamennou desku.

47 Marie Magdaléna a Marie Josefova je sledovaly, a věděly tak, kde je Ježíš pohřben.

La Bible du Semeur

Marc 15

Jésus devant Pilate

1Dès l’aube, les chefs des prêtres tinrent conseil avec les responsables du peuple, les spécialistes de la Loi, et tout le Grand-Conseil[a]. Ils firent enchaîner Jésus, l’emmenèrent et le remirent entre les mains de Pilate.

Pilate l’interrogea: Es-tu le roi des Juifs?

– Tu le dis toi-même, lui répondit Jésus.

Les chefs des prêtres portèrent contre lui de nombreuses accusations.

Pilate l’interrogea de nouveau et lui dit: Eh bien! Tu ne réponds rien? Tu as entendu toutes les accusations qu’ils portent contre toi?

Mais, au grand étonnement de Pilate, Jésus ne répondit plus rien. A chaque fête de la Pâque, Pilate relâchait un prisonnier, celui que le peuple réclamait. Or, à ce moment-là, il y avait sous les verrous le nommé Barabbas avec les agitateurs qui avaient commis un meurtre au cours d’une émeute. La foule monta donc au prétoire et se mit à réclamer la faveur que le gouverneur lui accordait d’habitude.

Pilate répondit: Voulez-vous que je vous relâche le roi des Juifs?

10 Il s’était rendu compte, en effet, que les chefs des prêtres lui avaient livré Jésus par jalousie. 11 Mais les chefs des prêtres persuadèrent la foule de demander qu’il libère plutôt Barabbas.

12 – Mais alors, insista Pilate, que voulez-vous donc que je fasse de celui que vous appelez le roi des Juifs?

13 De nouveau, ils crièrent: Crucifie-le!

14 – Qu’a-t-il fait de mal?

Eux, cependant, crièrent de plus en plus fort: Crucifie-le!

15 Alors Pilate, voulant donner satisfaction à la foule, leur relâcha Barabbas et, après avoir fait battre Jésus à coups de fouet, il le livra pour qu’on le crucifie.

Jésus condamné à mort et crucifié

16 Les soldats emmenèrent Jésus dans la cour intérieure du palais et firent venir toute la cohorte. 17 Alors ils le revêtirent d’un manteau de couleur pourpre[b] et lui posèrent une couronne tressée de rameaux épineux. 18 Puis ils le saluèrent en disant: Salut, roi des Juifs!

19 Ils le frappaient à la tête avec un roseau et crachaient sur lui, s’agenouillaient et se prosternaient devant lui.

20 Quand ils eurent fini de se moquer de lui, ils lui arrachèrent le manteau de couleur pourpre, lui remirent ses vêtements et l’emmenèrent hors de la ville pour le crucifier.

(Mt 27.32-44; Lc 23.26-43; Jn 19.16-24)

21 Ils obligèrent un passant qui revenait des champs, Simon de Cyrène, le père d’Alexandre et de Rufus, à porter la croix de Jésus. 22 Et ils amenèrent Jésus au lieu appelé Golgotha (ce qui signifie «le lieu du crâne»). 23 Ils lui donnèrent du vin additionné de myrrhe[c], mais il n’en prit pas. 24 Ils le clouèrent sur la croix. Puis ils se partagèrent ses vêtements, en tirant au sort ce qui reviendrait à chacun.

25 Il était environ neuf heures du matin quand ils le crucifièrent.

26 L’écriteau sur lequel était inscrit le motif de sa condamnation portait ces mots: «Le roi des Juifs».

27 Avec Jésus, ils crucifièrent deux brigands, l’un à sa droite, l’autre à sa gauche[d].

29 Ceux qui passaient par là lui lançaient des insultes en secouant la tête, et criaient: Hé! toi qui démolis le Temple et qui le reconstruis en trois jours, 30 sauve-toi toi-même: descends de la croix!

31 De même aussi, les chefs des prêtres se moquaient de lui avec les spécialistes de la Loi; ils se disaient entre eux: Dire qu’il a sauvé les autres, et qu’il est incapable de se sauver lui-même! 32 Lui! Le Messie! Le roi d’Israël! Qu’il descende donc de la croix; alors nous verrons, et nous croirons!

Ceux qui étaient crucifiés avec lui l’insultaient aussi.

La mort de Jésus

33 A midi, le pays tout entier fut plongé dans l’obscurité, et cela dura jusqu’à trois heures de l’après-midi.

34 Vers trois heures, Jésus cria d’une voix forte: Eloï, Eloï, lama sabachthani? ce qui signifie: Mon Dieu, mon Dieu, pourquoi m’as-tu abandonné[e] ?

35 En entendant ces paroles, quelques-uns de ceux qui étaient là disaient: Voilà qu’il appelle Elie!

36 Un homme courut imbiber une éponge de vinaigre, la piqua au bout d’un roseau et la présenta à Jésus pour qu’il boive, en disant: Laissez-moi faire! On va bien voir si Elie vient le tirer de là.

37 Mais Jésus poussa un grand cri et expira.

38 Alors, le rideau du Temple se déchira en deux, de haut en bas.

39 Voyant de quelle manière il était mort[f], l’officier romain, qui se tenait en face de Jésus, dit: Cet homme était vraiment le Fils de Dieu!

40 Il y avait aussi là quelques femmes qui regardaient de loin. Parmi elles, Marie de Magdala, Marie la mère de Jacques le Jeune et de Joses, ainsi que Salomé. 41 Quand il était en Galilée, c’étaient elles qui l’avaient suivi en étant à son service. Il y avait aussi beaucoup d’autres femmes qui étaient montées avec lui à Jérusalem.

Jésus mis au tombeau

42 Le soir venu – c’était le jour de la préparation, c’est-à-dire la veille du sabbat – 43 Joseph d’Arimathée arriva. C’était un membre éminent du Grand-Conseil qui, lui aussi, vivait dans l’attente du royaume de Dieu. Il eut le courage de se rendre chez Pilate pour lui demander le corps de Jésus. 44 Pilate fut surpris d’apprendre que Jésus était déjà mort. Il fit appeler l’officier de service et lui demanda s’il était mort depuis longtemps. 45 Renseigné par le centurion, il autorisa Joseph à disposer du corps. 46 Celui-ci, après avoir acheté un drap de lin, descendit le corps de la croix, l’enveloppa dans le drap et le déposa dans un tombeau taillé dans le roc. Puis il roula un bloc de pierre devant l’entrée du tombeau.

47 Marie de Magdala et Marie, mère de Joses, regardaient où il le mettait.

Notas al pie

  1. 15.1 Le gouverneur romain devait ratifier les condamnations à mort prononcées par le Grand-Conseil juif.
  2. 15.17 Ces manteaux, teints avec la pourpre, une substance colorante extraite d’un coquillage, étaient très chers.
  3. 15.23 Breuvage anesthésiant (voir note Mt 27.34).
  4. 15.27 Certains manuscrits ajoutent: 28 C’est ainsi que s’accomplit ce que disait l’Ecriture: «Il a été mis au nombre des criminels.» Voir Lc 22.37.
  5. 15.34 Ps 22.1.
  6. 15.39 Certains manuscrits ajoutent: en criant ainsi.