Římský setník projevuje svoji víru
1Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum. 2Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl. 3Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil. 4Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc. 5Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu.“ 6Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou. 7Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví. 8Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘ tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘ tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘ tedy to udělá.“ 9Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida.“ 10Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.
Ježíš křísí syna vdovy
11Brzy nato se Ježíš odebral do města Naim. Jeho žáci a mnozí další lidé ho doprovázeli. 12V blízkosti městské brány potkali pohřební průvod. Jedna vdova pochovávala svého jediného syna. K pohřbu se sešlo hodně lidí. 13Když Ježíš spatřil tu vdovu, bylo mu jí velice líto a řekl: „Neplač!“ 14Pak přistoupil blíže, dotkl se már a zastavil průvod. „Mládenče, vstaň!“ zvolal. 15Tu se mrtvý posadil a promluvil. Tak Ježíš vrátil matce syna. 16Počáteční zděšení okolostojících vystřídala radost a začali chválit Boha: „Velký prorok přišel mezi nás! Bůh navštívil svůj lid.“ 17Zpráva o této události se rozšířila po celém Judsku a okolí.
Ježíš rozptyluje Janovy pochybnosti
18O tom všem vyprávěli učedníci Jana Křtitele svému učiteli. 19Jan poslal dva z nich za Ježíšem, aby se zeptali: „Jsi Mesiáš, anebo máme čekat ještě někoho jiného!“ 20-21Když přišli s tou otázkou, Ježíš právě uzdravoval nemocné, všelijak postižené, osvobozoval spoutané duševními nemocemi, mnohým slepým vracel zrak. 22Poslům odpověděl: „Jděte zpět k Janovi a řekněte mu, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví ožívají a těm, kteří nic nemají, nabízí Bůh podíl ve svém království. 23Šťasten je každý, kdo mne neodmítne.“ 24Když poslové odešli, začal Ježíš mluvit ke shromážděným lidem o Janu Křtiteli: „Když jste chodili za mužem, který strávil život v pustinách, koho jste očekávali? Rákos, který se otočí podle větru? 25Nebo jste chtěli vidět člověka v přepychových šatech? Takoví jsou jen v palácích. 26Chtěli jste slyšet proroka? Ano, poznali jste někoho ještě většího než proroka. 27Jan je ten, o němž je napsáno:
‚Posílám svého posla před tebou,
aby ti připravil cestu.‘
28Jan dostal nejvyšší úkol ze všech lidí: oznámit, že Kristus přichází! A přece i ten nejnepatrnější, kdo se dočkal a uvěřil, byl poctěn více než Jan. 29Víte, že Janovi posluchači – a byli mezi nimi i lidé s všelijakou pověstí – přijali Jana jako Božího posla a dali se proto od něho pokřtít. 30Farizejové a znalci zákona však Janův křest odmítli, protože nepochopili, že i oni potřebují Boží odpuštění.“ 31Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají? 32Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají:
‚Pískali jsme vám,
a vy jste netancovali.
A pak jsme vám zase smutně zpívali,
a vy jste neplakali.‘
33Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik, 34a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘ 35Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“
Hříšná žena potírá olejem Ježíšovy nohy
36Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním. 37V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam. 38Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem. 39Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“ 40Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“ „Prosím, jen mluv,“ řekl Šimon. 41„Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set stříbrných, druhý padesát. 42Když však ani jeden z nich nemohl zaplatit, věřitel odpustil dluh oběma. Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?“ 43Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému více prominul.“ „Správně,“ řekl Ježíš. 44Pak ukázal na ženu u svých nohou a pověděl Šimonovi: „Podívej se na tu ženu. Přišel jsem do tvého domu a ty jsi mi nedal umýt nohy, jak je zvykem; tato žena mi je umyla svými slzami a vytřela svými vlasy. 45Na uvítanou jsi mne jako hostitel nepolíbil, ale tato žena mi nepřestává líbat nohy. 46Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale tato žena nelitovala drahocenného oleje na mé nohy. 47Je to jako s těmi dlužníky: velký hřích je jí odpuštěn a to se projevuje na lásce, kterou mi prokazuje. Kdo si myslí, že odpuštění nepotřebuje, pak málo miluje.“ 48Potom se obrátil k ženě: „Tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.“ 49Když si ostatní hosté říkali mezi sebou: „Co je to za člověka, že si troufá odpouštět hříchy?“ 50uklidnil ji: „Tvoje víra tě zachránila, jdi pokojně domů.“
A Roman Commander Has Faith
1Jesus finished saying all these things to the people who were listening. Then he entered Capernaum. 2There the servant of a Roman commander was sick and about to die. His master thought highly of him. 3The commander heard about Jesus. So he sent some elders of the Jews to him. He told them to ask Jesus to come and heal his servant. 4They came to Jesus and begged him, “This man deserves to have you do this. 5He loves our nation and has built our synagogue.” 6So Jesus went with them.
When Jesus came near the house, the Roman commander sent friends to him. He told them to say, “Lord, don’t trouble yourself. I am not good enough to have you come into my house. 7That is why I did not even think I was fit to come to you. But just say the word, and my servant will be healed. 8I myself am a man who is under authority. And I have soldiers who obey my orders. I tell this one, ‘Go,’ and he goes. I tell that one, ‘Come,’ and he comes. I say to my servant, ‘Do this,’ and he does it.”
9When Jesus heard this, he was amazed at the commander. Jesus turned to the crowd that was following him. He said, “I tell you, even in Israel I have not found anyone whose faith is so strong.” 10Then the men who had been sent to Jesus returned to the house. They found that the servant was healed.
Jesus Raises a Widow’s Son From the Dead
11Some time later, Jesus went to a town called Nain. His disciples and a large crowd went along with him. 12He approached the town gate. Just then, a dead person was being carried out. He was the only son of his mother. She was a widow. A large crowd from the town was with her. 13When the Lord saw her, he felt sorry for her. So he said, “Don’t cry.”
14Then he went up and touched the coffin. Those carrying it stood still. Jesus said, “Young man, I say to you, get up!” 15The dead man sat up and began to talk. Then Jesus gave him back to his mother.
16The people were all filled with wonder and praised God. “A great prophet has appeared among us,” they said. “God has come to help his people.” 17This news about Jesus spread all through Judea and the whole country.
Jesus and John the Baptist
18John’s disciples told him about all these things. So he chose two of them. 19He sent them to the Lord. John told them to ask him, “Are you the one who is supposed to come? Or should we look for someone else?”
20The men came to Jesus. They said, “John the Baptist sent us to ask you, ‘Are you the one who is supposed to come? Or should we look for someone else?’ ”
21At that time Jesus healed many people. They had illnesses, sicknesses and evil spirits. He also gave sight to many who were blind. 22So Jesus replied to the messengers, “Go back to John. Tell him what you have seen and heard. Blind people receive sight. Disabled people walk. Those who have skin diseases are made ‘clean.’ Deaf people hear. Those who are dead are raised to life. And the good news is announced to those who are poor. 23Blessed is anyone who does not give up their faith because of me.”
24So John’s messengers left. Then Jesus began to speak to the crowd about John. He said, “What did you go out into the desert to see? Tall grass waving in the wind? 25If not, what did you go out to see? A man dressed in fine clothes? No. Those who wear fine clothes and have many expensive things are in palaces. 26Then what did you go out to see? A prophet? Yes, I tell you, and more than a prophet. 27He is the one written about in Scripture. It says,
“ ‘I will send my messenger ahead of you.
He will prepare your way for you.’ (Malachi 3:1)
28I tell you, no one more important than John has ever been born. But the least important person in God’s kingdom is more important than John is.”
29All the people who heard Jesus’ words agreed that God’s way was right. Even the tax collectors agreed. These people had all been baptized by John. 30But the Pharisees and the authorities on the law did not accept for themselves God’s purpose. So they had not been baptized by John.
31Jesus went on to say, “What can I compare today’s people to? What are they like? 32They are like children sitting in the market and calling out to each other. They say,
“ ‘We played the flute for you.
But you didn’t dance.
We sang a funeral song.
But you didn’t cry.’
33That is how it has been with John the Baptist. When he came to you, he didn’t eat bread or drink wine. And you say, ‘He has a demon.’ 34But when the Son of Man came, he ate and drank as you do. And you say, ‘This fellow is always eating and drinking far too much. He’s a friend of tax collectors and sinners.’ 35All who follow wisdom prove that wisdom is right.”
A Sinful Woman Pours Perfume on Jesus
36One of the Pharisees invited Jesus to have dinner with him. So he went to the Pharisee’s house. He took his place at the table. 37There was a woman in that town who had lived a sinful life. She learned that Jesus was eating at the Pharisee’s house. So she came there with a special jar of perfume. 38She stood behind Jesus and cried at his feet. And she began to wet his feet with her tears. Then she wiped them with her hair. She kissed them and poured perfume on them.
39The Pharisee who had invited Jesus saw this. He said to himself, “If this man were a prophet, he would know who is touching him. He would know what kind of woman she is. She is a sinner!”
40Jesus answered him, “Simon, I have something to tell you.”
“Tell me, teacher,” he said.
41“Two people owed money to a certain lender. One owed him 500 silver coins. The other owed him 50 silver coins. 42Neither of them had the money to pay him back. So he let them go without paying. Which of them will love him more?”
43Simon replied, “I suppose the one who owed the most money.”
“You are right,” Jesus said.
44Then he turned toward the woman. He said to Simon, “Do you see this woman? I came into your house. You did not give me any water to wash my feet. But she wet my feet with her tears and wiped them with her hair. 45You did not give me a kiss. But this woman has not stopped kissing my feet since I came in. 46You did not put any olive oil on my head. But she has poured this perfume on my feet. 47So I tell you this. Her many sins have been forgiven. She has shown that she understands this by her great acts of love. But whoever has been forgiven only a little loves only a little.”
48Then Jesus said to her, “Your sins are forgiven.”
49The other guests began to talk about this among themselves. They said, “Who is this who even forgives sins?”
50Jesus said to the woman, “Your faith has saved you. Go in peace.”
