Náboženští vůdci usilují o zabití Ježíše
1Přiblížily se Velikonoce. 2Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.
Jidáš sjednává zradu Ježíše
3Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení, 4odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení. 5Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu. 6Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.
Učedníci připravují velikonoční večeři
7Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. 8Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. 9Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“ 10Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: 11‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘ 12Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“ 13Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.
Ježíš naposledy večeří s učedníky
14Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu. 15Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. 16Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“ 17Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, 18řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. 19Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ 20Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji. 21Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit. 22Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“ 23Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového. 24Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější. 25Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci. 26U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým. 27Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. 28Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku. 29Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo, 30abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“
Ježíš předpovídá Petrovo zapření
31Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí, 32ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“ 33Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“ 34Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“ 35Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“ 36Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte. 37Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“ 38Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“
Ježíš prožívá muka v zahradě
39Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. 40Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“ 41Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: 42„Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“ 43Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. 44Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. 45Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. 46Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
Ježíš je zrazen a zajat
47Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ 49Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“ 50A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže. 51Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho. 52Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra. 53A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“
Petr zapírá, že Ježíše zná
54Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. 55Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. 56Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“ 57Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“ 58Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“ 59Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“ 60Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout. 61A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ 62Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal. 63Stráž se začala Ježíšovi vysmívat. 64Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“ 65A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.
Židovská rada soudí Ježíše
66Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“ 67On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte. 68A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi. 69Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“ 70Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“ 71Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
Judas acuerda traicionar a Jesús
22:1-2 – Mt 26:2-5; Mr 14:1-2,10-11
1Se aproximaba la fiesta de los Panes sin levadura, llamada la Pascua. 2Los jefes de los sacerdotes y los maestros de la Ley buscaban algún modo de acabar con Jesús, porque temían al pueblo. 3Entonces entró Satanás en Judas, uno de los doce, al que llamaban Iscariote. 4Este fue a los jefes de los sacerdotes y a los capitanes del Templo para tratar con ellos cómo les entregaría a Jesús. 5Ellos se alegraron y acordaron darle dinero. 6Él aceptó y comenzó a buscar una oportunidad para entregarles a Jesús cuando no hubiera gente.
La última cena
22:7-13 – Mt 26:17-19; Mr 14:12-16
22:17-20 – Mt 26:26-29; Mr 14:22-25; 1Co 11:23-25
22:21-23 – Mt 26:21-24; Mr 14:18-21; Jn 13:21-30
22:25-27 – Mt 20:25-28; Mr 10:42-45
22:33-34 – Mt 26:33-35; Mr 14:29-31; Jn 13:37-38
7Cuando llegó el día de la fiesta de los Panes sin levadura, en que debía sacrificarse el cordero de la Pascua, 8Jesús envió a Pedro y a Juan, diciéndoles:
—Vayan a hacer los preparativos para que comamos la Pascua.
9—¿Dónde quieres que la preparemos? —le preguntaron.
10—Miren —contestó él—, al entrar ustedes en la ciudad les saldrá al encuentro un hombre que lleva un cántaro de agua. Síganlo hasta la casa en que entre 11y díganle al dueño de la casa: “El Maestro pregunta: ¿dónde está la sala en la que voy a comer la Pascua con mis discípulos?”. 12Él les mostrará en la planta alta una sala amplia y amueblada. Preparen allí la cena.
13Ellos se fueron y encontraron todo tal como les había dicho Jesús. Así que prepararon la Pascua.
14Cuando llegó la hora, Jesús y sus apóstoles se sentaron a la mesa. 15Entonces les dijo:
—He tenido muchísimos deseos de comer esta Pascua con ustedes antes de padecer, 16pues les digo que no volveré a comerla hasta que tenga su pleno cumplimiento en el reino de Dios.
17Luego tomó la copa, dio gracias y dijo:
—Tomen esto y repártanlo entre ustedes. 18Les digo que no volveré a beber del fruto de la vid hasta que venga el reino de Dios.
19También tomó pan y, después de dar gracias, lo partió, se lo dio a ellos y dijo:
—Esto es mi cuerpo, entregado por ustedes; hagan esto en memoria de mí.
20De la misma manera, tomó la copa después de cenar y dijo:
—Esta copa es el nuevo pacto en mi sangre, que es derramada por ustedes. 21Pero sepan que la mano del que va a traicionarme está con la mía sobre la mesa. 22El Hijo del hombre se irá según está determinado, pero ¡ay de aquel que lo traiciona!
23Entonces comenzaron a preguntarse unos a otros quién de ellos haría esto.
24Tuvieron además un altercado sobre cuál de ellos sería el más importante. 25Jesús les dijo:
—Los reyes de las naciones oprimen a sus súbditos y los que ejercen autoridad sobre ellos se llaman a sí mismos benefactores. 26No sea así entre ustedes. Al contrario, el mayor debe comportarse como el menor y el que manda como el que sirve. 27Porque, ¿quién es más importante, el que está a la mesa o el que sirve? ¿No lo es el que está sentado a la mesa? Sin embargo, yo estoy entre ustedes como uno que sirve. 28Ahora bien, ustedes son los que han estado siempre a mi lado en mis pruebas. 29Por eso, yo mismo les concedo un reino, así como mi Padre me lo concedió a mí, 30para que coman y beban a mi mesa en mi reino y se sienten en tronos para juzgar a las doce tribus de Israel.
31»Simón, Simón, mira que Satanás ha pedido zarandearlos a ustedes como si fueran trigo. 32Pero yo he orado por ti, para que no falle tu fe. Y tú, cuando te hayas vuelto a mí, fortalece a tus hermanos.
33—Señor —respondió Pedro—, estoy dispuesto a ir contigo tanto a la cárcel como a la muerte.
34Pero él dijo:
—Pedro, te digo que hoy mismo, antes de que cante el gallo, tres veces negarás que me conoces.
35Luego Jesús dijo a todos:
—Cuando los envié a ustedes sin monedero ni bolsa ni sandalias, ¿acaso les faltó algo?
—Nada —respondieron.
36Entonces les dijo:
—Ahora, en cambio, el que tenga un monedero, que lo lleve; así mismo, el que tenga una bolsa. Y el que no tenga espada, que venda su manto y compre una. 37Porque les digo que tiene que cumplirse en mí aquello que está escrito: “Y fue contado entre los malhechores”.22:37 Is 53:12. En efecto, lo que se ha escrito de mí se está cumpliendo.22:37 En efecto … cumpliendo. Lit. Porque lo que es acerca de mí tiene fin.
38—Mira, Señor —le señalaron los discípulos—, aquí hay dos espadas.
—¡Basta! —les contestó.
Jesús ora en el monte de los Olivos
22:40-46 – Mt 26:36-46; Mr 14:32-42
39Jesús salió de la ciudad y, como de costumbre, se dirigió al monte de los Olivos y sus discípulos lo siguieron. 40Cuando llegaron al lugar, les dijo: «Oren para que no caigan en tentación». 41Entonces se separó de ellos a una buena distancia,22:41 a una buena distancia. Lit. como a un tiro de piedra. se arrodilló y empezó a orar: 42«Padre, si quieres, no me hagas beber este trago amargo;22:42 no … amargo. Lit. quita de mí esta copa. pero no se cumpla mi voluntad, sino la tuya». 43Entonces se apareció un ángel del cielo para fortalecerlo. 44Pero como estaba angustiado, se puso a orar con más fervor y su sudor era como gotas de sangre que caían a tierra.22:44 Var. no incluye vv. 43 y 44.
45Cuando terminó de orar y volvió a los discípulos, los encontró dormidos, agotados por la tristeza. 46«¿Por qué están durmiendo? —les exhortó—. Levántense y oren para que no caigan en tentación».
Arresto de Jesús
22:47-53 – Mt 26:47-56; Mr 14:43-50; Jn 18:3-11
47Todavía estaba hablando Jesús cuando se apareció una turba, y al frente iba uno de los doce, el que se llamaba Judas. Este se acercó a Jesús para besarlo, 48pero Jesús le preguntó:
—Judas, ¿con un beso traicionas al Hijo del hombre?
49Los discípulos que lo rodeaban, al darse cuenta de lo que pasaba, dijeron:
—Señor, ¿atacamos con la espada?
50Y uno de ellos hirió al siervo del sumo sacerdote, cortándole la oreja derecha.
51—¡Déjenlos! —ordenó Jesús.
Entonces tocó la oreja al hombre y lo sanó. 52Luego dijo a los jefes de los sacerdotes, a los capitanes del Templo y a los líderes religiosos, que habían venido a prenderlo:
—¿Acaso soy un bandido22:52 bandido. Alt. insurgente. para que vengan con espadas y palos? 53Todos los días estaba con ustedes en el Templo y no se atrevieron a ponerme las manos encima. Pero ya ha llegado la hora de ustedes, cuando reinan las tinieblas.
Pedro niega a Jesús
22:55-62 – Mt 26:69-75; Mr 14:66-72; Jn 18:16-18,25-27
54Prendieron entonces a Jesús y lo llevaron a la casa del sumo sacerdote. Pedro los seguía de lejos. 55Pero luego, cuando encendieron una fogata en medio del patio y se sentaron alrededor, Pedro se les unió. 56Una criada lo vio allí sentado a la lumbre, lo miró detenidamente y dijo:
—Este estaba con él.
57Pero él lo negó, diciendo:
—Muchacha, yo no lo conozco.
58Poco después lo vio otro y afirmó:
—Tú también eres uno de ellos.
—¡No, hombre, no lo soy! —contestó Pedro.
59Como una hora más tarde, otro lo acusó:
—Seguro que este estaba con él; miren que es galileo.
60—¡Hombre, no sé de qué estás hablando! —respondió Pedro.
En el mismo momento en que dijo eso, cantó el gallo. 61El Señor se volvió y miró directamente a Pedro. Entonces Pedro se acordó de lo que el Señor le había dicho: «Hoy mismo, antes de que el gallo cante, me negarás tres veces». 62Y saliendo de allí, lloró amargamente.
Los soldados se burlan de Jesús
22:63-65 – Mt 26:67-68; Mr 14:65; Jn 18:22-23
63Los hombres que vigilaban a Jesús comenzaron a burlarse de él y a golpearlo. 64Vendaron sus ojos y le preguntaban:
—¡Profetiza! ¿Quién te pegó?
65Y le lanzaban muchos otros insultos.
Jesús ante Pilato y Herodes
22:67-71 – Mt 26:63-66; Mr 14:61-63; Jn 18:19-21
23:2-3 – Mt 27:11-14; Mr 15:2-5; Jn 18:29-37
23:18-25 – Mt 27:15-26; Mr 15:6-15; Jn 18:39–19:16
66Al amanecer, se reunieron los líderes religiosos del pueblo, tanto los jefes de los sacerdotes como los maestros de la Ley, e hicieron comparecer a Jesús ante el Consejo.
67—Si eres el Cristo, dínoslo —le exigieron.
Jesús contestó:
—Si se lo dijera a ustedes, no me lo creerían 68y, si les hiciera preguntas, no me contestarían. 69Pero de ahora en adelante el Hijo del hombre estará sentado a la derecha del Dios Todopoderoso.
70—¿Eres tú, entonces, el Hijo de Dios? —preguntaron a una voz.
Y él les dijo:
—Ustedes mismos lo dicen.
71—¿Para qué necesitamos más testimonios? —resolvieron—. Acabamos de oírlo de sus propios labios.
