Židé se přou o Ježíšovu autoritu
1Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou: 2„Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“ 3Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás: 4Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“ 5Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili, 6a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“ 7Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“ 8Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
Ježíš vypráví podobenství o pošetilém boháči
9Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou. 11Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali. 12Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali. 13Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘ 14Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘ 15A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho. 16Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“ Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“ 17Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘ 18Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“ 19Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
Židé se Ježíše ptají na placení daně
20Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou. 21Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni. 22Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“ 23On však prohlédl jejich lest a vyzval je: 24„Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“ Odpověděli: „Císaře.“ 25On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ 26A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
Židé se Ježíše ptají na vzkříšení
27Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém: 28„Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou. 29Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka. 30-31S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní. 32Nakonec zemřela i ona. 33Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“ 34-36Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé. 37A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli. 38A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“ 39Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“ 40Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku
41Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým? 42Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů:
‚Bůh říká mému Pánu:
Seď po mé pravici a vládni se mnou,
43dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
44Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
Ježíš varuje před náboženskými vůdci
45Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi: 46-47„Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
O Isusovoj vlasti
(Mt 21:23-27; Mk 11:27-33)
1Dok je poučavao i naviještao Radosnu vijest u Hramu, priđu mu svećenički poglavari, pismoznanci i starješine 2pa ga upitaju: “Tko ti je dao pravo da to činiš? Tko te je ovlastio za to?”
3On im odgovori: “Upitat ću i ja vas. Recite mi: 4je li Ivanovo krštenje bilo s neba ili od ljudi?”
5Oni počnu umovati i međusobno raspravljati: “Ako kažemo da je s neba, pitat će nas zašto mu onda nismo vjerovali. 6A ako kažemo da je od ljudi, narod će nas kamenovati jer su uvjereni da je Ivan prorok.” 7Zato odgovore Isusu da ne znaju odakle je.
8A Isus im reče: “Onda ni ja vama neću reći otkuda mi vlast!”
Prispodoba o zlim vinogradarima
(Mt 21:33-46; Mk 12:1-12)
9Isus zatim narodu ispriča prispodobu: “Neki čovjek posadi vinograd i iznajmi ga vinogradarima. Zatim otputovao na mnogo godina. 10Kad dođe vrijeme berbe, pošalje slugu da ubere njegov dio uroda. Ali vinogradari ga pretuku i pošalju natrag praznih ruku. 11Pošalje im zatim drugog slugu, ali oni i njega pretuku, izgrde i pošalju natrag praznih ruku. 12Pošalje im i trećega, ali oni ga rane i otjeraju ga.
13‘Što da učinim?’ pitao se vlasnik vinograda. ‘Poslat ću im svojega ljubljenog sina. Prema njemu će se valjda odnositi s poštovanjem.’
14Ali kad vinogradari ugledaju sina, počnu umovati: ‘Ovaj će naslijediti imanje. Ubijmo ga pa ćemo se domognuti imanja umjesto njega!’ 15Izbace ga iz vinograda i ubiju.
Što mislite da će učiniti vlasnik kad čuje što se dogodilo? 16Doći će i pobiti te vinogradare, a vinograd dati u najam drugima.”
“Ne daj Bože da se takvo što dogodi!” rekoše Isusovi slušatelji.
17Ali Isus ih dobro promotri i reče: “A što onda znači onaj ulomak iz Svetoga pisma:
‘Kamen koji su graditelji odbacili
postane ugaonim kamenom’?
18Padne li tko na taj kamen, smrskat će se, i padne li kamen na koga, satrt će ga.”
19Pismoznanci i svećenički poglavari htjeli su ga uhvatiti jer su dobro znali da se ta prispodoba odnosi na njih, ali bojali su se naroda.
O porezu
(Mt 22:15-22; Mk 12:13-17)
20Vrebajući ga, pošalju mu uhode koji su se izdavali za pravednike da ga uhvate u riječi pa da ga mogu predati upraviteljevoj vlasti. 21“Učitelju,” kazaše Isusu, “znamo da govoriš istinu i da si nepristran jer ne gledaš tko je tko, nego prema istini poučavaš putu Božjemu. 22Reci nam je li dopušteno plaćati porez caru ili nije.”
23Isus prozre njihovo lukavstvo pa reče: 24“Pokažite mi kovani novac.20:24 U grčkome: denar. Čiji su ovo lik i natpis na kovanici?”
“Carevi”, odgovore.
25“Onda dajte caru carevo, ali Bogu valja dati Božje”, reče im. 26Tako ga nisu uspjeli uhvatiti u riječi pred narodom, već su ušutjeli zadivljeni odgovorom.
O uskrsnuću
(Mt 22:23-33; Mk 12:18-27)
27Tada dođu k njemu neki od saduceja, koji tvrde da nema uskrsnuća, i upitaju ga: 28“Gospodine, Mojsije nam je dao zakon prema kojemu, umre li oženjen muškarac bez djece, njegov se brat mora oženiti njegovom udovicom kako bi ona rodila sina koji će naslijediti posjed umrloga i nositi njegovo ime.20:28 Ponovljeni zakon 25:5-6. 29Bilo je sedmero braće. Prvi se brat oženi i umre a da nije imao djece. 30Drugi se brat oženi njegovom udovicom, ali također umre, 31treći i sva ostala braća također. Tako nijedan od sedmorice ne ostavi potomstva. 32Na posljetku umre i žena. 33Čija će onda ona biti žena o uskrsnuću kad je bila udana za svu sedmoricu?”
34“Ljudi ovoga svijeta žene se i udaju,” odgovori im Isus, 35“ali oni koji budu dostojni biti dionicima onoga svijeta i uskrsnuća od mrtvih, neće se ni ženiti ni udavati. 36Neće više moći ni umrijeti: bit će poput anđela. Oni su Božja djeca, djeca uskrsnuća. 37A da će mrtvi uskrsnuti, čak je i Mojsije potvrdio u ulomku o gorućem grmu gdje Gospodina naziva ‘Bogom Abrahamovim, Izakovim i Jakovljevim’ dugo nakon što su oni poumirali.20:37 Izlazak 3:6. 38A Bog nije Bog mrtvih, već Bog živih! Svi su oni za Boga živi.”
39“Dobro si rekao, Učitelju!” rekoše neki pismoznanci. 40I više se nisu usuđivali išta ga upitati.
Čiji sin je Mesija
(Mt 22:41-46; Mk 12:35-37)
41Tada Isus upita njih: “Kako mogu tvrditi da je Mesija Davidov sin? 42Pa sâm je David u Knjizi psalama napisao:
‘Gospodin je rekao mojem Gospodinu:
Sjedni mi s desne strane
43dok ti ne bacim pod noge tvoje neprijatelje.’20:42-43 Psalam 110:1.
44Sâm ga je David nazvao svojim Gospodinom. Kako bi mu onda mogao biti sin?”
45Zatim pred svim narodom reče učenicima: 46“Čuvajte se pismoznanaca! Vole se šetati u dugim haljinama i da ih ljudi pozdravljaju na trgovima. U sinagogama vole sjediti na počasnim mjestima, a na gozbama na pročelju stola. 47Besramno troše udovička dobra, a prikrivaju se dugačkim molitvama u javnosti. Oni će biti strože kažnjeni.”
